5.1 Vypracování akčního plánu pro přizpůsobení se změně klimatu

Akční plán pro přizpůsobení je ústředním, nejdůležitějším a zavedeným a osvědčeným politickým nástrojem pro provádění přizpůsobení. Stanoví, co je třeba udělat pro přeměnu upřednostňovaných možností přizpůsobení na opatření, specifikuje, kým a kdy, a řeší potřeby zdrojů a přidělování zdrojů. Hlavním účelem akčního plánu pro přizpůsobení je řídit proces provádění tím, že poskytne podrobný plán pro uvedení možností přizpůsobení do praxe.

Dokument s akčním plánem představuje výstup politiky z předchozích fází tvorby adaptační politiky. Měla by tedy být pevně založena na výsledcích kroků 1–4 adaptačního cyklu. Na základě adaptační strategie a konkretizace jejích celkových cílů a strategických směrů představuje doprovodný akční plán portfolio vybraných adaptačních opatření, popisuje je z provozního hlediska a strukturovaným způsobem a nastiňuje strategický proces a koordinační mechanismy pro provádění. Ve srovnání se strategickým rámcem se akční plán obvykle zabývá kratším časovým horizontem, a proto podléhá častějším revizím. Na základě národního akčního plánu by nižší než celostátní úrovně správy v rámci země měly vypracovat své vlastní dokumenty o adaptační politice, přičemž by měly upřednostňovat a konkretizovat adaptační opatření podle svých konkrétních souvislostí. Nástroj na podporu přizpůsobení se změně klimatu ve městech poskytuje evropským městům, obcím a dalším místním orgánům příslušné pokyny.

Vzhledem k průřezové povaze přizpůsobení se změně klimatu budou akční plány pro přizpůsobení začleněny do víceodvětvových politických dokumentů, které navrhnou adaptační opatření v rámci široké škály odvětví citlivých na změnu klimatu a napříč nimi. S cílem řídit a usnadnit začleňování adaptace do příslušných oblastí odvětvové politiky mohou být vypracovány odvětvové adaptační plány, které budou doplňovat komplexní adaptační plány.

Důrazně se doporučujezapojit zúčastněné strany z příslušných odvětví a úrovní, hledat a uzavírat dohody za účelem provádění a diskutovat o akčním plánu pro přizpůsobení v rámci veřejné konzultace. To jsou zásadní prvky řízení adaptace a připravují půdu pro účinné provádění.

Aby byl akční plán pro přizpůsobení účinný, je nezbytné získat politický souhlas. Adaptační strategie a akční plány mohou být účinné, pokud se jedná o právně nezávazné, „měkké“ politiky, ale jejich zakotvení v právních předpisech vytvoří zákonné povinnosti, a tím prospěje jejich provádění.

Vypracování akčního plánu pro přizpůsobení se změně klimatu

Akční plán pro přizpůsobení představuje a popisuje vybrané možnosti přizpůsobení, případně uspořádané do oblastí činnosti souvisejících s odvětvím a průřezových nebo obecných opatření, a nastiňuje způsoby jejich provádění. I když se míra podrobnosti a struktura mohou lišit, měly by obsahovat mimo jiné tyto informace, pokud možno uvedené pro každou jednotlivou akci:

Cíle akcí
Odůvodnění a relevantnost opatření
Kroky a způsoby provádění
Nástroje, které nabízejí vstupní body pro začleňování a provádění
Úlohy a povinnosti prováděcích subjektů s výslovným ohledem na potřebu koordinace a spolupráce mezi subjekty na všech úrovních
Harmonogram provádění
Odhad potřebných zdrojů, pokud jde o lidské a finanční zdroje a zdroje související se znalostmi
Dostupné možnosti financování a financování
Potenciální konflikty a synergie
Ukazatele a mechanismy pro sledování a hodnocení úspěšnosti provádění
Ustanovení o revizi opatření
Informační potřeby, otevřené výzkumné otázky a způsoby, jak zaplnit mezery ve znalostech
Potenciální překážky pro přijetí opatření a faktory usnadňující jejich překonání

Již při navrhování akčního plánu se důrazně doporučuje zohlednit potřebu monitorování a hodnocení pokroku při provádění a výsledků přizpůsobení. Stanovení cílů každé akce jasným a ověřitelným způsobem a navržení možných ukazatelů podporuje následné měření úspěšnosti provádění. Každé adaptační opatření může mít potenciál pro synergie a konflikty - s jinými opatřeními, odvětvovými zájmy nebo jinými cíli veřejné politiky, včetně zmírňování změny klimatu a snižování rizika katastrof. Jsou-li konflikty a kompromisy skryté, ohrožuje to soudržnost různých politik a může to vést k nezamýšleným neudržitelným nebo nepřizpůsobivým výsledkům. Aby se podpořila synergie a zabránilo se antagonistickým účinkům adaptačních opatření, je proto užitečné v politickém dokumentu identifikovat a upozorňovat na potenciální konflikty a synergie, a podpořit tak začleňování . V závislosti na rozsahu a ambicích akčního plánu se mohou cílové skupiny lišit a mohou být tak široké, že sahají od veřejných orgánů na různých úrovních, poskytovatelů infrastruktury/služeb, zájmových skupin/nevládních organizací, výzkumných a vzdělávacích organizací až po soukromé společnosti (včetně pojišťovnictví a průmyslu), správce zdrojů a vlastníky půdy, soukromé domácnosti a občanskou společnost jako celek. V příslušných případech může být užitečné rozdělit je na prováděcí subjekty, které nesou hlavní odpovědnost za akci, spolupracující partnery a další zúčastněné strany.

Plánování způsobů přizpůsobení se změně klimatu

Akční plán pro přizpůsobení může být uspořádán do cest pro přizpůsobení, kde prováděcí plán pro každou možnost přizpůsobení se skládá ze sledu opatření směřujících k předem stanovenému cíli přizpůsobení. Přitom každý krok provádění představuje stavební kámen, který je spojen s časovým horizontem a zohledňuje nejistotu v průběhu procesu provádění. Způsoby adaptace nabízejí koncepční rámec pro flexibilní plánování politik, který umožňuje iterativní a dynamický proces provádění řešit nejistoty, zvládat změny v rámci složitých sociálně-ekologických systémů a omezovat nežádoucí a neadekvátní důsledky. Adaptační cesty se skládají ze sledu možných akcí připomínajících rozhodovací strom. V průběhu času mohou možné „body zvratu“ (např. klimatické jevy, změny vnějších rámcových podmínek) spustit mechanismus přezkumu, aby se ověřilo, zda směr činnosti stále splňuje stanovený cíl, či nikoli. To může vést k potřebě přejít na jiný způsob provádění. Pokud je tento přístup spojen s řádným monitorováním a hodnocením provádění, může pomoci podpořit učení v průběhu času a zvýšit odolnost nebo adaptační kapacitu.

Zdroj: Zandvoort a kol. (2017): Způsoby adaptace při plánování nejisté změny klimatu: Žádosti v Portugalsku, České republice a Nizozemsku. Environmentální věda a politika 78 (2017) 18–26.

Poučení z dobrých příkladů z nadnárodní, celostátní a nižší než celostátní úrovně

Dostupné adaptační strategie a akční plány jiných evropských zemí, jakož i takové, které existují v některých nadnárodních (makro)regionech, mohou sloužit jako užitečné příklady pro země nebo vlády na nižší než celostátní územní úrovni při vypracovávání vlastních dokumentů o adaptačním plánování. Nejlepší je posoudit a porovnat dokumenty z několika zemí, poučit se z osvědčených postupů a aplikovat je přizpůsobeným způsobem. Struktury a sítě nadnárodní spolupráce, jako jsou evropské regiony nadnárodní spolupráce, makroregionální strategie a mezinárodní úmluvy, mohou výrazně podpořit sdílení znalostí a vzájemné učení zkušeností mezi zeměmi a regiony. Nadnárodní vytváření sítí může rovněž pomoci lépe sladit tvorbu adaptační politiky na úrovni EU, nadnárodní a vnitrostátní úrovni a zohlednit přeshraniční otázky adaptace v dokumentech adaptační politiky.