3.1 Vytvoření katalogu příslušných možností přizpůsobení

3.1 Vytvoření katalogu příslušných možností přizpůsobení

Městské oblasti jsou centrem lidských činností a často jsou zasaženy několika riziky souvisejícími se změnou klimatu současně. Adaptační opatření proto musí pokrývat širokou škálu otázek, včetně technologických, informačních, organizačních, behaviorálních, ekosystémových a socioekonomických na různých úrovních správy, odvětvových i meziodvětvových. Vypracování katalogu opatření poskytuje systematický soubor možných možností přizpůsobení se konkrétnímu městskému kontextu, který lze použít pro následné posouzení a výběr.

Při sestavování katalogu možností přizpůsobení ke zvážení je třeba zvážit celkový přístup a cíle plánování přizpůsobení v obci. Obecně jsou možnosti přizpůsobení zaměřeny na jednu nebo více z těchto možností:

• akceptovat dopady změny klimatu a nést ztráty, které vyplývají z rizik (např. řízení ústupu od zvyšování hladiny moří),
• kompenzovat ztráty sdílením nebo rozložením rizik nebo ztrát (např. prostřednictvím pojištění),
• zamezení nebo snížení expozice a/nebo zranitelnosti vůči klimatickým rizikům (např. prostřednictvím územního plánování, budování nových protipovodňových zábran nebo změny chování, umístění nebo činnosti),
• Využívání nových příležitostí (např. zapojením se do nové činnosti nebo změnou postupů s cílem využít měnících se klimatických podmínek).

Dalším způsobem, jak zvážit možnosti přizpůsobení, je přemýšlet o typech opatření, která lze přijmout. Mohou to být:

1. „Měkká“ adaptační opatření, včetně těchto typů:

• manažerské (např. zavedení pružné pracovní doby během vln veder),
• Strategické (např. uvedení do provozu nových budov s návrhem odolným vůči změně klimatu v rámci plánovaného programu městské výstavby)
• Dočasné (např. použití stínění ke snížení nárůstu slunečního tepla)

2. technické / „šedé“ (např. renovovaná budova; posílit fyzickou protipovodňovou ochranu, zvýšit kapacitu kanalizačních systémů),

3. Ekologická / „zelená“ (např. zavedení nebo rozšíření zelené infrastruktury pro řízení odtoku vody nebo zmírnění mikroklimatu).

Obce se také mohou rozhodnout, že se zaměří na zvyšování „adaptivní kapacity“, což zahrnuje rozvoj schopnosti lidí, orgánů a odvětví účinně reagovat na změnu klimatu. To zahrnuje opatření v těchto oblastech:

• přístup k výsledkům výzkumu nebo účast na výzkumných projektech;
• provádění výzkumu;
• údaje z monitorování a příslušné informační zdroje;
• zvyšování informovanosti prostřednictvím vzdělávání, sdílení zkušeností a iniciativ v oblasti odborné přípravy; a
• vytvoření podpůrného institucionálního rámce, např.:
  • měnící se normy;
  • změny právních předpisů;
  • vytvoření místních mechanismů financování;
  • poskytování pokynů k osvědčeným postupům; a
  • vypracování vhodných politik, plánů a strategií.

Při sestavování opatření je třeba věnovat pozornost:

• výběr opatření, která reagují na zjištěná slabá místa;
• zahrnutím také nekonvenčních a inovativních řešení (přizpůsobení se často ztěžuje obvyklá činnost);
• zajištění dobré kombinace různých typů možností (např. technických – netechnických);
• upřednostnění dlouhodobých cílů před krátkodobými politickými zájmy; a
• usnadnění další diskuse a lepší komunikace s politiky a zúčastněnými stranami, doporučuje se, aby možnosti přizpůsobení byly popsány v informativních přehledech na základě společné struktury, jak je popsáno v kroku 4.1.

Možnosti přizpůsobení lze získat z literárních zdrojů a databází poskytnutých vědeckými odborníky a technickými poradci, sdílených kolegy z jiných oddělení a orgánů, zástupci jiných obcí nebo získaných z jiných zdrojů prostřednictvím zapojení zúčastněných stran. V posledních letech bylo výzkumnými pracovníky, sítěmi měst, vnitrostátními nebo regionálními orgány nebo organizacemi zúčastněných stran vypracováno několik katalogů možností přizpůsobení (viz související zdroje níže). Tyto katalogy by měly tvořit základ pro výběr možností, které zapadají do specifického městského kontextu a do definovaných adaptačních cílů. Krok 3.2 uvádí zdroje příkladů a případů již provedených adaptačních opatření v městských oblastech.

Rovněž je třeba uznat, že přizpůsobení nevyžaduje vždy zcela nová opatření. Přizpůsobení často znamená zvážení a úpravu činností, které by byly v každém případě nezbytné pro udržitelný rozvoj města, nebo začlenění přizpůsobení do stávajících nebo nových právních předpisů, norem a plánů (např. plánů pro zvládání povodňových rizik podle směrnice EU o povodních). Města již mají k dispozici mnoho nástrojů pro přizpůsobení, např. možnosti využití stávající práce při snižování rizika katastrof nebo stávající opatření a plány řízení zdrojů a infrastruktury (viz také krok 2.6).