Přizpůsobení a diverzifikace nabídek cestovního ruchu

Přizpůsobení a diverzifikace nabídky cestovního ruchu není možné bez spolupráce a podpory různých zúčastněných stran. Participativní proces má zásadní význam pro vytvoření společné vize a pro řešení potenciálních konfliktů od samého počátku. Spojení zúčastněných stran s různými zkušenostmi a zázemím (např. hospodářské subjekty v oblasti cestovního ruchu, cestovní společnosti, poskytovatelé veřejné dopravy, poskytovatelé kulturních akcí, sdružení v oblasti životního prostředí a kulturního dědictví, místní výrobci potravin, obce) může rovněž podpořit inovativní myšlenky a zabránit nepřizpůsobivým výsledkům.  

Zapojení turistů (např. provedením průzkumu nebo rozhovorů) pomáhá lépe porozumět jejich potřebám a očekáváním. Stejně tak je důležité zohlednit potřeby místních obyvatel, zejména zranitelných skupin, neboť diverzifikace nabídky cestovního ruchu by měla být přínosem jak pro turisty, tak pro místní obyvatele. Diverzifikace by měla v ideálním případě rovněž přispět k ochraně přírody. Proto je nutná výměna informací s příslušnými zúčastněnými stranami (např. správci chráněných oblastí a místními orgány odpovědnými za ochranu životního prostředí), aby se podpořila součinnost a zabránilo se novým konfliktům vyplývajícím z návrhů na diverzifikaci.

Obecně platí, že široký proces účasti je základem pro zajištění úspěšné diverzifikace a přizpůsobení nabídky cestovního ruchu.

Přizpůsobení a diverzifikace nabídky cestovního ruchu je náročný úkol, neboť neexistuje žádné univerzální řešení a to, co fungovalo v jedné destinaci, nemusí nutně fungovat v jiné. Klíčovým faktorem pro úspěšnou diverzifikaci je zapojení všech dotčených zúčastněných stran s cílem zvýšit přijetí strategie a získat podporu pro její provádění. Dalším klíčovým faktorem je vytváření iniciativ spolupráce s dalšími poskytovateli služeb cestovního ruchu v regionálním měřítku s cílem vytvořit synergie a vyhnout se konkurenční nabídce. Kromě toho se navrhuje uplatňovat systematický přístup zahrnující tyto kroky:

• Inventarizace stávajících nabídek a cílových skupin
• Posouzení dopadů změny klimatu a dalšího budoucího vývoje na nabídku a poptávku v oblasti cestovního ruchu
• Analýza silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb (SWOT) současné nabídky cestovního ruchu  
• Rozvoj strategie (zaměření na řešení výzev a využívání nových příležitostí)
• Provádění
• Monitorování, hodnocení a učení (MEL)
• Marketing a komunikace.

Výzvami pro úspěšné přizpůsobení a diverzifikaci cestovního ruchu je vytvoření iniciativ úzké spolupráce s jinými odvětvími, které jsou často potřebné pro průřezový charakter odvětví cestovního ruchu. Aby se zabránilo maladaptivním výsledkům, je důležité zvážit výhody a nevýhody různých strategií diverzifikace v místním kontextu. Diverzifikace může mít různé pozitivní přínosy, pokud podporuje přechod k udržitelnějším nabídkám v oblasti cestovního ruchu, např. zapojením místních podniků. Tomu však může bránit nedostatek motivovaných, kvalifikovaných a perspektivních provozovatelů a obecná nedostatečná informovanost o dopadech změny klimatu na odvětví cestovního ruchu.

Náklady mohou být značnou překážkou provádění této možnosti, ale různé možnosti financování na úrovni EU, jakož i na celostátní a nižší než celostátní úrovni mohou podpořit přizpůsobení a diverzifikaci v odvětví cestovního ruchu. Příručka o financování cestovního ruchu ze strany EU může zúčastněným stranám v oblasti cestovního ruchu pomoci nalézt vhodné programy financování EU.

Náklady na diverzifikaci se mohou značně lišit a mohou být vysoké, pokud jsou zapotřebí nové infrastruktury. Přizpůsobení a opětovné využívání stávajících infrastruktur cestovního ruchu proto může být strategií ke snížení nákladů. Například obec v Allgäuských Alpách využila bývalý zasněžovací rybník k vytvoření „vodního lezeckého parku“.

Mezi výhody diverzifikované nabídky cestovního ruchu patří konkurenční výhoda ve srovnání s málo diverzifikovanými destinacemi a větší flexibilita při reakci na změny v poptávce. Negativní sociální a environmentální dopady cestovního ruchu by navíc mohly být omezeny udržitelnou diverzifikací, která namísto toho může vytvářet příležitosti pro zhodnocení a podporu kulturního a environmentálního dědictví. Patří sem například vytváření nových cest pro méně navštěvované oblasti, podpora ekomuzeí, organizace prohlídek s průvodcem za účelem představení environmentálních prvků atd. Ekonomických přínosů by mohlo být dosaženo zvýšením vazeb mezi cestovním ruchem a místními podniky, například pořádáním trhů na podporu regionálních potravin nebo ručně vyráběných řemesel (viz například případová studie o lvích rybách na Kypru). Kdykoli je diverzifikace nabídky cestovního ruchu založena na úvahách o změně klimatu, může pomoci zabránit hospodářským ztrátám v odvětví cestovního ruchu v dlouhodobém horizontu. Mezi další přínosy patří zvyšování povědomí o zranitelnosti turistických destinací vůči změně klimatu a případně také změny chování turistů a místního obyvatelstva.

Vzhledem k tomu, že cestovní ruch je průřezovým odvětvím, mohou být pro diverzifikaci a přizpůsobení nabídky cestovního ruchu relevantní různé právní aspekty (např. směrnice 76/160/EHS ve vztahu k vodám ke koupání, směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť). Diverzifikace nabídky cestovního ruchu prostřednictvím využití společného evropského kulturního dědictví je doporučena ve sdělení Komise „Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch“ (KOM(2010) 352 v konečném znění). Diverzifikace je rovněž připomenuta ve sdělení Komise „Evropská strategie pro větší růst a vyšší zaměstnanost v pobřežním a námořním cestovním ruchu“ (COM(2014) 86 final) prostřednictvím podpory nadnárodních tematických tras, jako jsou kulturní, náboženské nebo starobylé obchodní trasy.

Diverzifikace je dlouhodobý a dynamický proces, neboť vyžaduje flexibilní přizpůsobení se měnícím se okolnostem. Doba provádění konkrétního opatření se bude lišit v závislosti na rozsahu a složitosti projektu, právním rámci, dostupnosti finančních zdrojů a míře zapojení zúčastněných stran.

V ideálním případě představuje tato možnost přizpůsobení dlouhodobou strategii řešení změny klimatu. Klíčem k dlouhé životnosti je vytvořit nabídky, které umožní zachovat flexibilitu reagovat na měnící se klimatické, ale i sociokulturní podmínky.