Chikungunya

Chikungunya se přenáší na člověka komáry infikovanými virem chikungunya (CHIKV). Celosvětově toto onemocnění postihuje více než 1 milion lidí ročně. V Evropě je chikungunya většinou rozšířena cestujícími. Onemocnění má podobné příznaky (horečka a bolesti kloubů) jako některá jiná virová onemocnění s překrývajícím se zeměpisným rozšířením, jako je horečka dengue. Proto je mnoho pacientů špatně diagnostikováno a socioekonomický dopad a celková zátěž onemocnění je pravděpodobně podceňována (Kam et al., 2015).

Míra hlášení v regionu Chikungunya (mapa) a hlášené případy (graf) v Evropě

_{Zdroj: ECDC, 2024, Atlas dohledu nad infekčními nemocemi.}

_{Poznámky: Mapa a graf znázorňují údaje za členské země EHP. Hranice a názvy zobrazené na této mapě neznamenají oficiální schválení nebo přijetí Evropskou unií. Hranice a názvy zobrazené na této mapě neznamenají oficiální schválení nebo přijetí Evropskou unií. Onemocnění podléhá oznamovací povinnosti na úrovni EU, ale vykazované období se v jednotlivých zemích liší. Pokud země hlásí nulové případy, míra oznámení na mapě se zobrazí jako „0“. Pokud země v určitém roce nákazu neohlásily, není tato míra na mapě viditelná a je označena jako „neohlášená“ (naposledy aktualizována v červenci 2024).}

Zdroj &zesilovač; přenos

CHIKV je primárně přenášen mezi lidmi prostřednictvím komárů Aedes. Tito komáři kousají za denního světla, s vrcholy aktivity v časných ranních a pozdních odpoledních hodinách. Neinfikovaný komár se může nakazit virem, když se živí infikovanou osobou nebo zvířetem. Po krátké době replikace viru může infikovaný komár přenést virus na neinfikované lidi s kousnutím (Tsetsarkin et al., 2016) a zůstává infekční po zbytek svého života (Mbaika et al., 2016). Ve srovnání s jinými viry přenášenými komáry se CHIKV může rychleji přesunout k novému hostiteli s úplným cyklem přenosu – z člověka na komára a zpět na jiného člověka –, ke kterému dojde za méně než týden. V Evropě byl místní přenos poprvé hlášen v roce 2007 v severovýchodní Itálii. Většina případů, k nimž dochází v Evropě (>90 %), souvisí s cestováním.

Z druhů komárů Aedes přítomných v Evropě je zavětšinu přenosů CHIKV a za největší ohniskanákazy odpovědný komár asijský tygr Ae. albopictus. E.albopictus byl poprvé zjištěn v Evropě v roce 1979 a nyní se vyskytuje ve 28 evropských zemích (ECDC, 2021b). Druhu se daří v širším zeměpisném rozsahu než druhu Ae. Aegypti – komár žluté zimnice – je také účinným vektorem, ale v Evropě a sousedních oblastech je stále poměrně vzácný. Je však usazen na Madeiře (Portugalsko), v jižním Rusku a Gruzii a byl zaveden v Turecku, na Kanárských ostrovech (Španělsko) a na Kypru (ECDC, 2021a; Miranda et al., 2022).

Účinky na zdraví

Chikungunya se může projevit jako akutní onemocnění, z něhož se pacienti mohou rychle zotavit (za méně než dva týdny) nebo které může postupovat k chronickému onemocnění, které trvá týdny až roky. Pacienti se obvykle začnou cítit nemocní 4-8 dní po kousnutí komárem. Onemocnění způsobuje náhlou vysokou horečku, často spárovanou s bolavými klouby, což vyžaduje odpočinek na lůžku. Kromě toho mohou pacienti trpět otoky kotníků a zápěstí, bolestivými svaly, bolestmi hlavy, vyrážkami, nevolností nebo únavou (WHO, 2022). Většina infikovaných jedinců trpí jen mírně a asi 15% nevykazuje vůbec žádné příznaky. V těchto případech je běžné úplné uzdravení a imunita proti CHIKV je považována za celoživotní. Přesto, když je onemocnění závažné, pacienti mohou být hospitalizováni kvůli závažným kožním vyrážkám, neurologickým infekcím, zánětům srdečního svalu, infekcím jater nebo dokonce multiorgánovému selhání. Takové závažné komplikace jsou poměrně neobvyklé, ale pro kojence nebo starší chikungunya může být život ohrožující (Burt et al., 2017).

Nemocnost

V členských zemích EHP (s výjimkou Bulharska, Kypru, Dánska, Islandu, Norska, Švýcarska a Turecka z důvodu chybějících údajů) v období 2008–2021:

• 3 735 případů, z nichž >90 % jsou dovezené případy (ECDC, 2024)
• Míra hlášení v EU/EHP byla v roce 2022 nižší než 1 případ na 100 000 obyvatel
• Zřídka končí smrtelně: v Evropě dosud nebyla zaznamenána žádná úmrtí související s chikungunyou
• Počet případů za rok je různý. V období 2015–2019 bylo hlášeno 111 případů v roce 2018 a 534 případů v roce 2015, aniž by byl zřejmý trend. V letech 2021 a 2022 bylo hlášeno pouze 13 a 64 případů. Tyto nízké počty pravděpodobně souvisejí s opatřeními a nedostatečným podáváním zpráv v souvislosti s onemocněním COVID-19.
• Místní přenos chikungunya je v Evropě vzácný, ale lokálně získané případy byly hlášeny ve Francii a Itálii v roce 2017 (17 a 277 případů), ve Francii v roce 2014 (11 případů) a 2010 a v Itálii v roce 2007.

(ECDC, 2014–2022)

Rozdělení obyvatelstva

• Věková skupina s nejvyšší mírou onemocnění v Evropě: 25–64 let (ECDC, 2014–2022)
• Skupiny ohrožené závažným průběhem onemocnění: kojenci, starší osoby, osoby s již existujícím zdravotním stavem
• Skupiny s vyšším rizikem infekce: migrující pracovníci a cestující

Citlivost vůči klimatu

Klimatická vhodnost

A .albopictus komár, nejdůležitější vektor CHIKV, může přežít v širokém spektru klimatických podmínek a byl nalezen v nadmořských výškách až 1200 m nad mořem. Jeho vejce jsou vysoce odolná jak vůči vysokým, tak nízkým teplotám, stejně jako vůči dlouhým obdobím sucha. Mírné zimy s minimálními teplotami –5 °C umožňují vytvoření stabilní populace komárů (Waldock et al., 2013),stejně jako silné deště a záplavy počátkem léta, které zřizují místa rozmnožování komárů (Tran et al., 2013). Optimální průměrná teplota pro přenos CHIKV je 27 °C, při které je virová zátěž ve slinách Ae. albopictus nejvyšší (Alto et al., 2018). Tito komáři jsou však schopni přenášet CHIKV i při 20 °C, což potvrzuje klimatickou vhodnost evropského klimatu pro tento vektor CHIKV (Mercier et al., 2022). E.aegypti –méně významný druh komára s potenciálem přenášet chikungunya v Evropě – má užší teplotní toleranci a nepřežívá teploty pod 4 °C (Brady et al., 2013). Na druhé straně je tento druh a virová zátěž ve slinách poměrně necitlivá na denní teplotní výkyvy (Alto et al., 2018).

Sezónnost

V Evropě neexistuje jasný sezónní trend v počtu případů chikungunya. V některých letech tyto případy odrážejí zvýšený přenos viru v pravděpodobných zemích infekce v důsledku klimatických podmínek příznivých pro aktivitu vektorů a replikaci viru během daného konkrétního období roku. V menší míře přispívá k sezónnosti mezi případy souvisejícími s cestováním také kolísání počtu cestujících, kteří cestují za účelem nového sladění (ECDC, 2014–2022).

Dopad změny klimatu

Klimatické změny v Evropě, včetně vyšších průměrných teplot, vlhkosti a intenzity srážek, vedou k lepší klimatické vhodnosti pro Ae.albopictus, a tudíž k vyššímu riziku infekce chikungunya ve většině částí Evropy (Jourdain et al., 2020; Mercier et al., 2022). Klimatická vhodnost pro přenos chikungunya v Evropě se již v posledních desetiletích zvýšila a v budoucnu se očekává, že index vhodnosti pro komára tygřího i délka jeho aktivní sezóny v několika zemích dále vzroste. Vyšší teploty vedou k příznivějším podmínkám pro reprodukci komárů, zvýšené míře líhnutí vajíček a rychlejšímu vývoji larev Ae.albopictus, jakož i k delším aktivním obdobím pro komáry. To způsobuje větší populace komárů a více kousnutí komáry. Vyšší průměrné letní teploty navíc podporují replikaci viru v komárech. Očekává se, že vyšší vlhkost prodlouží životnost komárů (Marini et al., 2020). Studie okolí řek Rýn a Rýn identifikovala tato prostředí jako horká místa pro aktivitu komárů a propuknutí nemocí v Evropě (Tjaden et al., 2017). Po celé střední Evropě, zejména ve Francii a Itálii, se očekává, že se vytvoří populace komárůA e.albopictus. Stabilní populaceA e.albopictus byly již nalezeny v nadmořských výškách nad 900 m ve střední Itálii, kde teploty v zimě klesají na -5 °C. Očekává se, že komáři se v budoucnu rozšíří do ještě vyšších regionů (Romiti et al., 2022) a na sever (Peach et al., 2019). Přesto v jiných zemích, které mají v současné době vhodné podmínky pro populace komárů, jako je severní Itálie, očekávaný nárůst letních such snižuje vhodnost stanoviště pro komára tygřího (Tjaden et al., 2017).

Na evropské pevnině se rovněž očekává rozšíření populace komárů druhu Ae. aegypti. Tento druh má užší preferovaný teplotní rozsah a bude těžit především z nárůstu teploty, díky němuž je evropské klima vhodnější pro jeho přežití (Medlock and Leach, 2015).

Prevence & Léčba

Prevence

• Osobní ochrana: oděvy s dlouhými rukávy, repelenty proti komárům, sítěmi nebo zástěnami a vyhýbání se stanovištím komárů
• Kontrola komárů: environmentální řízení, např. minimalizace příležitostí k rozmnožování v otevřených přírodních a umělých vodách a biologická nebo chemická opatření (viz např. činnosti akční skupiny proti komárům v Německu)
• Zvyšování povědomí o příznacích onemocnění, přenosu onemocnění a rizicích kousnutí komáry
• Aktivní sledování komárů, případů onemocnění a životního prostředí a dohled nad nimi (viz např. případové studie iniciativy „Mückenatlas“ nebo projektu EYWA)
• Vakcíny jsou ve fázi klinického hodnocení, ale ještě nejsou připraveny k použití

Léčba

• Žádná specifická a účinná antivirová léčba
• Rehydratace a odpočinek na lůžku
• V závažných případech: léky proti bolesti, léky snižující horečku nebo léčba artritidy

Odkazy

Alto, B. W. a kol., 2018, Diurnal Temperature Range and Chikungunya Virus Infection in Invasive Mosquito Vectors, Journal of Medical Entomology 55(1), 217–224. https://doi.org/10.1093/jme/tjx182

Brady, O. J. a kol., 2013, Modelling adult Aedes aegypti and Aedes albopictus survival at different temperatures in laboratory and field settings (Modelování přežití dospělých Aedes aegypti a Aedes albopictus při různých teplotách v laboratorních a polních podmínkách), Parasites & Vectors 6(351), 1-11. https://doi.org/10.1186/1756-3305-6-351 

Burt, F. J. a kol., 2017, Chikungunya virus: Aktuální informace o biologii a patogenezi tohoto nově se objevujícího patogenu, The Lancet Infectious Diseases 17(4), e107–e117. https://doi.org/10.1016/S1473-3099(16)30385-1

ECDC, 2021a, Aedes aegypti – současná známá distribuce: březen 2021. K dispozici na adrese https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/aedes-aegypti-current-known-distribution-march-2021. Naposledy zpřístupněno v prosinci 2022.

ECDC, 2021b, Aedes albopictus – současná známá distribuce: březen 2021. K dispozici na adrese https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/aedes-albopictus-current-known-distribution-march-2021. Naposledy zpřístupněno v prosinci 2022.

ECDC, 2014–2022, Výroční epidemiologické zprávy za období 2012–2020 – Chikungunya virus disease. K dispozici na adrese https://www.ecdc.europa.eu/en/all-topics-z/chikungunya-virus-disease/surveillance-and-disease-data/annual-epidemiological-reports. Naposledy zpřístupněno v dubnu 2023.

ECDC, 2023, Surveillance Atlas of Infectious Diseases (Atlas dohledu nad infekčními nemocemi). K dispozici na adrese https://atlas.ecdc.europa.eu/public/index.aspx. Naposledy zpřístupněno v dubnu 2023.

Jourdain, F. et al., 2020, From import to autochthonous transmission (Od dovozu k autochtonnímu přenosu): Příčiny výskytu chikungunya a horečky dengue v mírném pásmu, PLOS Neglected Tropical Diseases 14(5), e0008320. https://doi.org/10.1371/journal.pntd.0008320

Kam, Y.-W. et al., 2015, Sero-Prevalence a zkřížená reaktivita specifických protilátek proti viru Chikungunya proti E2EP3 u pacientů infikovaných arbovirem, PLoS Neglected Tropical Diseases 9(1), e3445. https://doi.org/10.1371/journal.pntd.0003445

Marini, G. et al., 2020, Influence of Temperature on the Life-Cycle Dynamics of Aedes albopictus Population Established at Temperate Latitudes (Vliv teploty na dynamiku životního cyklu populace Aedes albopictus) Laboratorní experiment, hmyz 11(11), 808. https://doi.org/10.3390/insects11110808

Mbaika, S. et al., 2016, Vector competence of Aedes aegypti in transmitting Chikungunya virus (Vektorová kompetence Aedes aegypti při přenosu viru Chikungunya): Účinky a důsledky vnější inkubační teploty na šíření a míru infekce, Virology Journal 13(114), 1–9. https://doi.org/10.1186/s12985-016-0566-7

Medlock, J. M. a Leach, S. A., 2015, Effect of climate change on vctor-borne disease risk in the UK (Dopad změny klimatu na riziko onemocnění přenášených vektory ve Spojeném království), The Lancet Infectious Diseases 15(6), 721–730. https://doi.org/10.1016/S1473-3099(15)70091-5

Mercier, A. et al., 2022, Impact of temperature on dengue and chikungunya transmission by the mosquito Aedes albopictus (Dopad teploty na přenos horečky dengue a chikungunya komárem Aedes albopictus), vědecké zprávy 12(6973), 1-11. https://doi.org/10.1038/s41598-022-10977-4

Miranda, M. Á. et al., 2022, AIMSurv: První celoevropský harmonizovaný dozor nad invazními druhy komárů druhu Aedes s významem pro nemoci přenášené lidskými vektory, Gigabyte 2022, 1–13. https://doi.org/10.46471/gigabyte.57

Peach, D. A. et al., 2019, Modeled distributions of Aedes japonicus japonicusand Aedes togoi (Modelované distribuce Aedes japonicus japonicus a Aedes togoi (Diptera: Culicidae) ve Spojených státech, Kanadě a severní Latinské Americe, Journal of Vector Ecology 44(1), 119–129. https://doi.org/10.1111/jvec.12336

Romiti, F. et al., 2022, Aedes albopictus abundance and phenology along an altitudinal gradient in Lazio region (centrální Itálie), Parasites Vectors 15(92), 1-11. https://doi.org/10.1186/s13071-022-05215-9

Tjaden, N. B. a kol., 2017, Modelling the effects of global climate change on Chikungunya transmission in the 21st century, Scientific Reports 7(3813), 1-11. https://doi.org/10.1038/s41598-017-03566-3.

Tran, A. a kol., 2013, A Rainfall- and Temperature-Driven Abundance Model for Aedes albopictus Populations, International Journal of Environmental Research and Public Health 10(5), 1698–1719. https://doi.org/10.3390/ijerph10051698.

Tsetsarkin, K. A. a kol., 2016, Interspecies transmission and chikungunya virus emergence, Current Opinion in Virology 16, 143–150. https://doi.org/10.1016/j.coviro.2016.02.007

Waldock, J. a kol., 2013, The role of environmental variables on Aedes albopictus biology and chikungunya epidemiology, Pathogens and Global Health 107(5), 224–241. https://doi.org/10.1179/2047773213Y.0000000100.

WHO (2022). Světová zdravotnická organizace, https://www.who.int/. Naposledy zpřístupněno v srpnu 2022.