Vymezení pásem a umístění pro mořskou akvakulturu na základě rizik

Vzhledem k rostoucímu rozvoji odvětví akvakultury je věnována zvýšená pozornost územnímu plánování pro mořskou akvakulturu, včetně zónování a umísťování na základě rizik. Jeho cílem je zajistit co nejspravedlivější využívání mořského prostoru pro tuto činnost, podporovat výrobu, minimalizovat konflikty s jiným využitím a zachovat ekologickou vyváženost.

Organizace FAO (FAO, 2018 , FAO, 2017) podporuje vymezení zón a umístění mořské akvakultury prostřednictvím ekosystémového přístupu a zohlednění proměnlivosti a změny klimatu jako důležité adaptační opatření. V případových studiích projektu ClimeFish financovaného z programu Horizont 2020, jehož cílem je zajistit, aby vzhledem k očekávaným změnám klimatu došlo ke zvýšení produkce mořských plodů v oblastech a pro druhy, u nichž existuje potenciál pro udržitelný růst, se jako strategie přizpůsobení navrhuje rovněž vhodný výběr lokalit podporovaný flexibilním regulačním rámcem. Zónování a umísťování založené na posouzení rizik může pomoci vyhnout se oblastem, které jsou obzvláště zranitelné vůči klimatickým rizikům, a vybrat nejvhodnější oblasti pro kultivované druhy, a to jak s ohledem na současný stav, tak na výzvy, které změna klimatu představuje ve střednědobém horizontu. Celkový proces umožňuje minimalizovat možné hospodářské ztráty, které by mohly vyplývat z rozhodnutí, která nezohledňují všechna rizika a obavy.

V oblastech, kde se akvakultura začíná rozvíjet a kde se akvakultura již rozvinula a její přemísťování je omezeno environmentálními problémy a konflikty s jinými způsoby využití, je zapotřebí vymezení pásem a výběr lokalit na základě rizik. Existuje široká škála prostorových nástrojů a modelů, jak je popsáno ve zvláštní publikaci FAO (FAO, 2017). Nové poznatky přinesl projekt Aquaspace (financovaný z programu EU Horizont 2020), jehož cílem bylo porozumět prostorovým a socioekonomickým omezením rozšiřování akvakultury a testovat nástroje, které pomohou tato omezení překonat. Konkrétně společnost Aquaspace poskytla soubor nástrojů obsahující informace o nástrojích testovaných během projektu s cílem pomoci a podpořit účel zpřístupnění kvalitnějšího prostoru pro akvakulturu. V rámci projektu TAPAS (Nástroje pro posuzování a plánování udržitelnosti akvakultury) financovaného z programu Horizont 2020 se vyvíjí nový výzkum na podporu a konsolidaci environmentální udržitelnosti evropské akvakultury, který rovněž poskytuje modely pro výběr lokality akvakultury v blízkém okolí s využitím řady stávajících, upravených a nově vyvinutých modelů.

Cílem kroku územního plánování v rámci procesu územního plánování je určit rozsáhlé oblasti, které jsou potenciálně vhodné pro akvakulturu, označované také jako vyhrazené zóny pro akvakulturu (AZA), s cílem zajistit začlenění akvakultury do oblastí, které jsou již využívány jinými způsoby. Územní plánování by mělo zahrnovat úplnou analýzu rizik, která identifikuje hlavní hrozby pro úspěšnou produkci. Je třeba rovněž zohlednit rizika související s klimatem, aby byl zajištěn úspěch v odvětví akvakultury, vzhledem k tomu, že toto odvětví je zranitelné vůči řadě potenciálně katastrofických narušení klimatu. Mezi klimatická rizika patří přímé škody způsobené silnými vlnami, přílivovými a bouřkovými vlnami, jakož i účinky s pomalým nástupem, které jsou odpovědné za změnu fyzikálně-chemických podmínek mořské vody (např. rostoucí teploty, acidifikace) a související nepřímé dopady, jako je šíření nemocí, škodlivé květy řas a hypoxie. Klimatická rizika se řadí mezi další neklimatická rizika, která souvisejí například se životním prostředím (znečištěním), zdravím (biologickou bezpečností) a sociálními konflikty.

Jsou-li definovány široké zóny vhodné pro mořskou akvakulturu, krok umístění zajišťuje, že se hospodářství nacházejí na určitém místě s náležitými vlastnostmi, které umožňují úspěšnou produkci. Prostřednictvím výběru lokality jsou biofyzikální atributy lokality porovnávány s potřebami vybraných organismů pro kultivaci a s funkčními požadavky farem. Toto posouzení by mělo zahrnovat přezkum místních klimatických podmínek (historických údajů), rizik vyplývajících z proměnlivosti klimatu (např. bouří) a dlouhodobých trendů (např. rostoucí teploty a změny slanosti). Celý proces zónování a umísťování má za cíl minimalizovat konflikty s jinými odvětvími a nepříznivé dopady na společnost, dobré životní podmínky lidí a ekosystémové funkce a služby v souladu s ekosystémovým přístupem k rozvoji akvakultury.

Určení příslušných zúčastněných stran ke konzultaci během všech kroků územního plánování akvakultury je ústředním úkolem pro identifikaci problémů a potenciálních konfliktů s jinými způsoby využití a životním prostředím. Evropská komise podporuje účast všech příslušných zúčastněných stran v zájmu udržitelného rozvoje akvakultury. Mezi zúčastněné strany patří výrobci, místní komunity a/nebo podniky závislé na hodnotových řetězcích akvakultury a rybolovu, sdružení spotřebitelů, nevládní organizace působící v oblasti životního prostředí, výzkumné instituce a další uživatelé dotčeného vodního útvaru (např. přístavy, větrné elektrárny a rekreační využití).

Jak je zdůrazněno v pokynech EK pro udržitelnější a konkurenceschopnější akvakulturu na období 2021–2030 z roku 2021, vymezení oblastí vhodných pro akvakulturu by mělo být založeno na jasných a transparentních kritériích a nástrojích k určení nových oblastí. Aby bylo vymezení pásem a umístění pro akvakulturu na základě rizik udržitelné, mělo by podporovat činnosti akvakultury s vysokou environmentální výkonností, upřednostňovat například ekologickou akvakulturu, udržitelné krmné systémy, omezené používání veterinárních produktů, diverzifikaci druhů a integrované multitrofické systémy akvakultury (IMTA). To upřednostňuje obnovu ekosystémů a poskytování ekosystémových služeb v souladu se zásadami „obnovující akvakultury“.

Nedostatek dlouhého historického souboru údajů o klimatických proměnných a nejistotách v regionálních a subregionálních projekcích změny klimatu může omezit možnost řádně zahrnout změnu klimatu a posouzení variability do zónování a umísťování pro akvakulturu na základě rizik.

Cílem zónování a umísťování odvětví akvakultury na základě rizik je zabránit hospodářským ztrátám v důsledku výběru lokalit nevhodných pro nepříznivé klimatické podmínky a náchylných ke změně klimatu.

Náklady zahrnují používání nástrojů a zavádění modelů potřebných v rámci celého procesu územního plánování akvakultury. Náklady se týkají jak softwarové licence (pokud není open source), tak lidských zdrojů a času potřebného k získání dostatečných technických dovedností a odborné přípravy pro používání nástrojů. V rámci projektu Aquaspace byly jako nejčastější slabý prvek SWOT analýzy provedené za účelem celkového vyhodnocení nástrojů a metod implementovaných a testovaných v případových studiích projektu zdůrazněny náklady spojené s nástroji.

V roce 2021 přijala Evropská komise nové strategické pokyny, jejichž cílem je zvýšit udržitelnost a konkurenceschopnost akvakultury. Pokyny pomohou odvětví akvakultury v EU stát se silnějším a šetrnějším k životnímu prostředí. Stanovili pro toto odvětví vizi na období 2021–2030, která rovněž zohledňuje dopady změny klimatu a potřebu zvýšit odolnost a konkurenceschopnost akvakultury. V pokynech se uvádí, že koordinované územní plánování by mělo zajistit rozdělení prostoru a vody pro akvakulturu mezi různé činnosti a zároveň zachovat ekosystémy. Akvakultura by měla být podporována zejména tehdy, přispívá-li k ochraně pobřeží v souladu s přírodou, zachování ekosystémů a zmírňování změny klimatu.

Směrnice 2014/89/EU stanoví rámec pro územní plánování námořních prostor, jehož cílem je podpora udržitelného růstu námořních ekonomik, udržitelného rozvoje mořských oblastí a udržitelného využívání mořských zdrojů. Podle tohoto rámce se členské státy snaží přispívat k udržitelnému rozvoji různých námořních hospodářských odvětví, včetně akvakultury. Dlouhodobé změny v důsledku změn klimatu je třeba začlenit do procesu plánování.

Prostorová analýza vyžaduje omezenou časovou investici (obvykle 1–2 roky), pokud jsou nástroje a údaje již k dispozici. Celý proces, který zahrnuje konzultace se zúčastněnými stranami a konečné rozhodování, může být časově náročnější, zejména v oblastech, kde jsou sociální a hospodářské konflikty značným problémem.

Územní plánování a výběr lokality by měly být adaptivním procesem schopným reagovat na nový vědecký pokrok v oblasti proměnlivosti a změny klimatu.