Přizpůsobení transevropské dopravní sítě (TEN-T)

Transevropská dopravní síť (TEN-T) je politika EU založená na hlavě XVI článcích 170–172 Smlouvy o fungování Evropské unie. TEN-T umožňuje fungování vnitřního trhu, propojení evropských regionů a propojení Evropy s ostatními částmi světa.

Hlavními celounijními nástroji politiky TEN-T jsou hlavní směry, které stanoví cíle a priority, a fond dopravní infrastruktury na podporu projektů. První hlavní směry pro dopravu byly přijaty Evropským parlamentem a Radou v roce 1996. V roce 2009 byl zahájen zásadní přezkum politiky, který vedl k novému legislativnímu rámci, jenž vstoupil v platnost v roce 2014 a stanovil rámec pro rozvoj politiky v oblasti dopravy do roku 2030/2050.

Stávající hlavní směry byly schváleny podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1315/2013 ze dne 11. prosince 2013 o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě a o zrušení rozhodnutí č. 661/2010/EU. Vyzývají k zajištění toho, aby „při přípravě, navrhování a provádění projektů společného zájmu bylo podporováno zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, jakož i prevence a řízení rizik“. Hlavní směry definují hlavní dopravní síť s prioritními koridory, které mají být rozvíjeny prostřednictvím pracovních plánů. Tyto pracovní plány by měly zahrnovat „možné dopady změny klimatu na infrastrukturu a případně navrhovaná opatření ke zvýšení odolnosti vůči změně klimatu“.