Rámcová úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC)

V roce 1992 se země připojily k mezinárodní smlouvě, Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC), aby společně zvážily, co by mohly udělat, aby omezily nárůst průměrné globální teploty a následnou změnu klimatu, a aby se vyrovnaly s jakýmikoli dopady, které byly do té doby nevyhnutelné. Konečným cílem UNFCCC je zabránit „nebezpečným“ zásahům člověka do klimatického systému. Úmluva UNFCCC vstoupila v platnost dne 21. března 1994. Dnes má téměř všeobecnou členskou základnu. 195 zemí, které úmluvu ratifikovaly, se nazývá smluvními stranami úmluvy. Oficiální internetové stránky UNFCCC podporují opatření pro zasedání pořádaná podle Rámcové úmluvy o změně klimatu. Jejím cílem je předávat úřední dokumenty a zprávy a pomáhat smluvním stranám při sdělování dalších informací souvisejících s úmluvou.
Internetové stránky
UNFCCC o přizpůsobení zdůrazňují řadu otázek, kterými se smluvní strany zabývají v rámci různých orgánů úmluvy, včetně:
•Cancúnský adaptační rámec, který byl výsledkem jednání o posílených opatřeních v oblasti adaptace v rámci balijského akčního plánu v rámci ad hoc pracovní skupiny pro dlouhodobou spolupráci v rámci úmluvy (AWG-LCA)
•Pracovní program Nairobi týkající se dopadů, zranitelnosti a přizpůsobení se změně klimatu, vývoje a přenosu technologií, výzkumu a systematického pozorování v rámci pomocného orgánu pro vědecké a technologické poradenství (SBSTA)
•Otázky související s prováděním, včetně národních adaptačních akčních programů (NAPA), a podporou adaptace prostřednictvím financování, technologií a budování kapacit v rámci pomocného orgánu pro provádění (SBI)

Úspěšná adaptace nezávisí pouze na vládách, ale také na aktivním a trvalém zapojení zúčastněných stran (pracovní program Nairobi), včetně vnitrostátních, regionálních, mnohostranných a mezinárodních organizací, veřejného a soukromého sektoru (iniciativa soukromého sektoru), občanské společnosti a dalších příslušných zúčastněných stran.