Co znamená nejistota?

Přizpůsobení se změně klimatu představuje výzvu pro činitele s rozhodovací pravomocí, kteří se nyní musí rozhodnout, zda a jak přizpůsobit činnosti, systémy a odvětví ve všech zeměpisných měřítcích měnícímu se klimatu.

Nejistota se netýká pouze změny klimatu a přizpůsobení se této změně. Mnoho dalších vědeckých a politických oblastí se ve své práci potýká se širokou škálou nejistot. Nejistota je komplexní pojem, který lze popsat několika způsoby, a její zohlednění v podpoře rozhodování se v průběhu času vyvíjelo. Některé relevantní popisy nejistoty zahrnují:

• Stav neúplného poznání, který může vyplývat z nedostatku informací nebo z neshody o tom, co je známo nebo dokonce poznatelné. Může mít mnoho typů zdrojů, od nepřesností v datech až po nejednoznačně definované pojmy nebo terminologii nebo nejisté projekce lidského chování. Nejistota proto může být reprezentována kvantitativními měřítky (např. funkcí hustoty pravděpodobnosti) nebo kvalitativními prohlášeními (např. odrážejícími úsudek týmu odborníků) (IPCC AR5 2014).
• Míra důvěry, kterou má osoba s rozhodovací pravomocí k možným výsledkům konkrétních rozhodnutí a/nebo pravděpodobnosti těchto výsledků. Důvody tohoto nedostatku důvěry mohou zahrnovat posouzení informací jako neúplných, rozmazaných, nepřesných, nespolehlivých, neprůkazných nebo potenciálně nepravdivých (Refsgaard et al. 2007).

Jaké jsou hlavní zdroje nejistoty při plánování přizpůsobení?

Na podporu plánování přizpůsobení se změně klimatu lze využít širokou škálu informačních zdrojů a údajů. Informace o minulém a předpokládaném klimatu patří mezi několik typů informací, které se používají na podporu adaptačního plánování. Jiné typy obvykle zahrnují informace, které jsou odvozeny například z: modely posuzování dopadů, minulé zkušenosti s řešením proměnlivosti a změny klimatu, socioekonomické podmínky, politický kontext, tržní kontext (pro hospodářské subjekty) a očekávání změn v těchto souvislostech.

Jakékoli informace týkající se budoucích podmínek přírodních a sociálních systémů mají nejistoty, kterých by si uživatelé těchto informací měli být vědomi. Mezi hlavní zdroje nejistoty související s dopady změny klimatu a přizpůsobením se této změně patří (EEA 2017):

• chyby měření způsobené nedokonalými pozorovacími přístroji (např. srážkoměry) a/nebo zpracováním údajů (např. algoritmy pro odhad povrchové teploty na základě družicových údajů);
• chyby v agregaci vyplývající z neúplného pokrytí časovými a/nebo prostorovými daty;
• Přirozená variabilita vyplývající z nepředvídatelných přírodních procesů v rámci klimatického systému (vnitřní variabilita klimatu; např. atmosférická a oceánská variabilita), ovlivňování klimatického systému (např. budoucí sopečné erupce) a/nebo v rámci environmentálních a sociálních systémů citlivých na klima (např. dynamika ekosystémů);
• modelová omezení (modelů dopadu na klima a klima) vyplývající z omezeného rozlišení modelů (např. bránění explicitnímu rozlišení fyziky oblačnosti), neúplného pochopení jednotlivých složek systému Země (např. dynamických procesů ledového příkrovu) nebo jejich interakcí a zpětných vazeb (např. zpětných vazeb mezi klimatem a uhlíkovým cyklem) a/nebo neúplného pochopení zvažovaného environmentálního nebo sociálního systému (např. demografického vývoje v oblastech ohrožených povodněmi);
• Budoucí emisní trajektorie (skleníkových plynů a aerosolů) určují velikost a rychlost budoucí změny klimatu. Budoucí úrovně emisí závisí na demografickém, hospodářském a technologickém rozvoji, jakož i na mezinárodních dohodách o zmírňování změny klimatu (zejména v rámci UNFCCC);
• Budoucí vývoj neklimatických (socioekonomických, demografických, technologických a environmentálních) faktorů určuje, jak daná změna klimatu ovlivňuje životní prostředí a společnost;
• Budoucí změny ve společenských preferencích a politických prioritách určují význam přikládaný danému dopadu na klima (např. místní nebo regionální ztráta biologické rozmanitosti).

Proč je důležité brát v úvahu nejistotu při rozhodování?

Přizpůsobení se změně klimatu představuje komplexní metodickou výzvu. Vyzývá jednotlivce, aby činili rozhodnutí s potenciálně velmi dlouhodobými důsledky na základě neúplných znalostí a/nebo nejistých informací o budoucích změnách.

Mezi některé důvody, proč je důležité zvážit nejistotu při rozhodování o přizpůsobení, patří (Street a Nilsson 2014):

• Nejistota je neodmyslitelná. Zohlednění nejistoty je základním prvkem rozhodování, neboť je vlastní všem důkazům a všem rozhodnutím. Je nedílnou součástí podpůrných dat a informací, zejména, ale nejen v tom, co souvisí s budoucností. Vhodná integrace souvisejících nejistot jako součásti důkazů umožňuje lepší pochopení těchto důkazů a může zvýšit jejich užitečnost v rámci rozhodovacích procesů;
• Relevantnější a spolehlivější rozhodování. Uznání povahy a vlastností nejistoty a jejich zohlednění při využívání souvisejících důkazů má zásadní význam pro přijímání informovanějších, relevantnějších a spolehlivějších rozhodnutí. Uznáním a zvážením nejistot, spíše než očekáváním snadno identifikovatelných a deterministických výsledků, se nejistoty stávají zvládnutelnějšími. V důsledku toho je možné formulovat soudržná rozhodnutí a politiky;
• Minimalizujte možnost maladaptace. Ne „dostatečně“ včetně nejistot zvyšuje pravděpodobnost, že přijatá opatření budou nepřiměřená, nevhodná nebo zvýší zranitelnost. Při opomíjení nejistot ve znalostní základně existuje zvýšená pravděpodobnost nesprávného přizpůsobení;
• Ignorování nejistoty skrývá rizika. Ignorování nejistoty může ohrozit účinné řízení rizik, protože rizika, která by vyplývala ze zahrnutí nejistoty, jsou jednoduše ignorována a nejsou zohledněna v opatřeních, která mají být přijata.

Další hlavní témata:

2. Jak jsou nejistoty sdělovány?

3. Jak zohlednit nejistotu?