Co znamená nejistota?

Přizpůsobení se změně klimatu představuje výzvu pro subjekty s rozhodovací pravomocí, které se nyní musí rozhodnout, zda a jak přizpůsobit činnosti, systémy a odvětví na všech zeměpisných úrovních měnícímu se klimatu.

Nejistota se netýká pouze změny klimatu a přizpůsobení se této změně. Mnoho dalších vědeckých a politických oblastí se ve své práci potýká se širokou škálou nejistot. Nejistota je komplexní koncept, který lze popsat několika způsoby, a jeho zohlednění v podpoře rozhodování se v průběhu času vyvíjelo. Některé relevantní popisy nejistoty zahrnují:

• Stav neúplných znalostí, které mohou vyplývat z nedostatku informací nebo z neshody o tom, co je známo nebo dokonce poznatelné. Může mít mnoho typů zdrojů, od nepřesných údajů až po nejednoznačně definované pojmy nebo terminologii nebo nejisté projekce lidského chování. Nejistotu proto mohou představovat kvantitativní míry (např. funkce hustoty pravděpodobnosti) nebo kvalitativní prohlášení (např. odrážející úsudek týmu odborníků) (výroční zpráva IPCC z roku 2014).
• Míra důvěry, kterou má osoba s rozhodovací pravomocí ohledně možných výsledků konkrétních rozhodnutí a/nebo pravděpodobnosti těchto výsledků. Důvody tohoto nedostatku důvěry mohou zahrnovat posouzení informací jako neúplných, rozmazaných, nepřesných, nespolehlivých, neprůkazných nebo potenciálně nepravdivých (Refsgaard et al. 2007).

Jaké jsou hlavní zdroje nejistoty při plánování adaptace?

K podpoře plánování přizpůsobení lze využít širokou škálu informačních zdrojů a údajů. Informace o minulém a předpokládaném klimatu jsou jedním z několika typů informací, které se používají na podporu plánování adaptace. Jiné typy obvykle zahrnují informace, které jsou odvozeny například z: modely posuzování dopadů, minulé zkušenosti s řešením proměnlivosti a změny klimatu, socioekonomické podmínky, politický kontext, tržní kontext (pro hospodářské subjekty) a očekávání změn v těchto souvislostech.

Veškeré informace týkající se budoucích podmínek přírodních a sociálních systémů mají nejistotu, které by si uživatelé těchto informací měli být vědomi. Mezi hlavní zdroje nejistoty související s dopady změny klimatu a přizpůsobením se této změně patří (EEA 2017):

• chyby měření vyplývající z nedokonalých pozorovacích přístrojů (např. dešťových měřidel) a/nebo zpracování dat (např. algoritmy pro odhad povrchové teploty na základě družicových údajů);
• chyby v agregaci vyplývající z neúplného pokrytí časovými a/nebo prostorovými daty;
• Přirozená variabilita vyplývající z nepředvídatelných přírodních procesů v rámci klimatického systému (vnitřní variabilita klimatu; např. atmosférická a oceánská variabilita), ovlivňující klimatický systém (např. budoucí sopečné erupce) a/nebo v rámci environmentálních a sociálních systémů citlivých na klima (např. dynamika ekosystémů);
• modelová omezení (modelů klimatu a dopadu na klima) vyplývající z omezeného rozlišení modelů (např. bránící explicitnímu rozlišení fyziky oblačnosti), neúplného pochopení jednotlivých složek systému Země (např. dynamických procesů ledových příkrovů) nebo jejich interakcí a zpětných vazeb (např. zpětné vazby mezi klimatem a uhlíkovým cyklem) a/nebo neúplného pochopení posuzovaného environmentálního nebo sociálního systému (např. demografický vývoj v zónách s povodňovým rizikem);
• Budoucí emisní trajektorie (skleníkových plynů a aerosolů) určují velikost a rychlost budoucí změny klimatu. Budoucí úrovně emisí závisí na demografickém, hospodářském a technologickém rozvoji, jakož i na mezinárodních dohodách o zmírňování změny klimatu (zejména v rámci UNFCCC);
• Budoucí vývoj neklimatických (socioekonomických, demografických, technologických a environmentálních) faktorů určuje, jak daná změna klimatu ovlivňuje životní prostředí a společnost;
• Budoucí změny společenských preferencí a politických priorit určují význam, který je přikládán danému dopadu na klima (např. úbytek biologické rozmanitosti na místní nebo regionální úrovni).

Proč je důležité brát v úvahu nejistotu při rozhodování?

Přizpůsobení se změně klimatu představuje složitou metodickou výzvu. Vyzývá jednotlivce, aby činili rozhodnutí s potenciálně velmi dlouhodobými důsledky na základě neúplných znalostí a/nebo nejistých informací o budoucích změnách.

Mezi důvody, proč je důležité vzít v úvahu nejistotu při rozhodování o přizpůsobení, patří (Street a Nilsson 2014):

• Nejistota je inherentní. Zohlednění nejistoty je základním prvkem rozhodování, neboť je vlastní všem důkazům a všem rozhodnutím. Je nedílnou součástí podpůrných dat a informací, zejména ale nejen těch, které se týkají budoucnosti. Vhodné začlenění souvisejících nejistot jako součásti důkazů umožňuje lepší pochopení těchto důkazů a může zvýšit jejich užitečnost v rámci rozhodovacích procesů;
• relevantnější a spolehlivější rozhodování. Uznání povahy a charakteristik nejistoty a jejich zohlednění ve způsobu využívání souvisejících důkazů má zásadní význam pro přijímání informovanějších, relevantnějších a spolehlivějších rozhodnutí. Uznáním a zvážením nejistot, spíše než očekáváním snadno identifikovatelných a deterministických výsledků, se nejistoty stávají zvládnutelnějšími. V důsledku toho je možné formulovat soudržná rozhodnutí a politiky;
• Minimalizujte riziko chybného přizpůsobení. Ne „dostatečně“ včetně nejistot zvyšuje pravděpodobnost, že přijatá opatření budou nedostatečná, nevhodná nebo zvýší zranitelnost. Existuje zvýšená pravděpodobnost nesprávného přizpůsobení, pokud se zanedbávají nejistoty ve znalostní základně;
• Ignorování nejistoty skrývá rizika. Ignorování nejistoty může podkopat účinné řízení rizik, neboť rizika, která by vyplynula ze zahrnutí nejistoty, jsou jednoduše ignorována a nejsou zohledněna v opatřeních, která mají být přijata.

Další hlavní témata:

2. Jak jsou nejistoty sdělovány?

3. Jak zohlednit nejistotu?