Diverzifikace rybolovu a akvakultury

Diverzifikací rybolovu a akvakultury se rozumí podstatná změna produkční činnosti, která reaguje na změny v dostupnosti rybích populací (pro rybolov) a/nebo na změny stavu životního prostředí mořského systému způsobené klimatickými a jinými výzvami. Strategie diverzifikace zahrnují přechod k alternativním druhům nebo – v případě akvakultury – k novým genetickým kmenům, jakož i k postupům řízení, které jsou vhodnější pro změněné podmínky. Proces přizpůsobování se může rovněž zahrnovat (dočasné nebo trvalé) iniciativy zaměřené na diverzifikaci podniků mimo toto odvětví. To zahrnuje rozvoj nových činností souvisejících s rybolovem (např. ekoturistika s rybářskými plavidly), které provozovatelům poskytují doplňkové zdroje příjmů a iniciativy na podporu ochrany životního prostředí (např. společné řízení chráněných mořských oblastí). Mezi další možnosti patří přechod od rybolovu k akvakultuře nebo přechod od mořské akvakultury k vnitrozemské akvakultuře. Diverzifikace je proces prováděný jednotlivými místními výrobci nebo lépe sítěmi a sdruženími výrobců, kteří mají silnější podnikatelské schopnosti a těží z meziodvětvové spolupráce s dalšími souvisejícími podniky (např. trhem, cestovním ruchem) a z podpory veřejných orgánů.

Pokud jde o rybolov, opatření zahrnují přizpůsobení lovných zařízení (nová udržitelná lovná zařízení nebo pružná zařízení schopná lovit různé druhy, lépe přizpůsobená změněným podmínkám v různých prostředích) a přizpůsobení plavidel, která mohou využívat rybolovné zdroje na různých místech, čímž se zvyšuje mobilita rybářů s tím, jak se mění distribuce rybích populací s měnícími se podmínkami v oceánech.

V případě akvakultury mohou změny v kultivovaných druzích a/nebo různých genetických kmenech přispět ke snížení zranitelnosti odvětví vůči změně klimatu a k přechodu na organismy odolnější vůči změně klimatu, které lépe rostou za změněných podmínek. Například solné vniknutí a bouřkové přívaly podpoří chov brakické vody a euryhalinních druhů, zatímco vysoké teploty vody a zákal by mohly upřednostňovat druhy, které tolerují nízké hladiny rozpuštěného kyslíku. Další změny v postupech akvakultury jsou stále více podporovány s cílem zlepšit environmentální výkonnost, produktivitu a ziskovost produkce akvakultury, což vede k pozitivním účinkům na zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, a to i v případech, kdy změna klimatu není výslovně zahrnuta mezi hlavní hnací síly. Příklady zahrnují recirkulační systémy akvakultury, integrovanou multitrofní akvakulturu a akvakulturu na moři poskytující další příležitosti pro využívání nových druhů nebo kmenů v akvakultuře. Vymezení pásem a umístění akvakultury na základě rizik, včetně rizik vyplývajících z proměnlivosti a změny klimatu, může podpořit diverzifikaci, kdykoli jsou zkoumány nové oblasti produkce, a zabránit hospodářským ztrátám způsobeným volbami, které řádně nezohledňují všechny obavy a rizika. Diverzifikace akvakultury byla předmětem technického semináře FAO, který se konal v červnu 2016 v Římě a kladl důraz na její úlohu při zajišťování odolnosti vůči měnícímu se klimatu a dalším vnějším faktorům a při doplňování systémů akvakultury o hospodářské, sociální a ekologické pojištění.

Je velmi důležité, aby diverzifikační opatření nezvyšovala intenzitu rybolovu a byla v souladu s cíli stanovenými společnou rybářskou politikou, která usiluje o udržitelný rybolov, jakož i zachování rybích populací a mořských zdrojů. Diverzifikace ulovených nebo pěstovaných druhů by se v každém případě měla řídit vědecky podloženými posouzeními týkajícími se zdraví ekosystémů, biologické bezpečnosti a biologické ochrany, jakož i komplexními ekonomickými a sociálními studiemi. Diverzifikace produktů a systémů navíc nesmí ve střednědobém horizontu vést k větší zranitelnosti odvětví, aby bylo v krátkodobém horizontu dosaženo přínosů. Neudržitelné postupy, jako je rybolov za hranicemi udržitelnosti nebo na novém místě bez záruk udržitelnosti nebo bez udržitelných lovných zařízení, jsou příklady nepřizpůsobivých reakcí na výzvy, které přináší klima a jiné změny, s dlouhodobými škodlivými důsledky pro populace a mořské ekosystémy.

Diverzifikace produktů akvakultury a rybolovu rovněž znamená diverzifikaci trhů, které by se měly přizpůsobit výzvám a příležitostem, jež představují změny klimatu. V této souvislosti opatření zahrnují opatření, jejichž cílem je zvýšit vnímání produktů rybolovu se značkou udržitelnosti ze strany spotřebitelů a změnit jejich chování. Měla by být podporována poptávka spotřebitelů po alternativních druzích a prodej úlovků nově se objevujících druhů, jak vyplývá i z případových studií vypracovaných v rámci programu Horizont 2020 financovaného programem ClimeFish (např. rybolov v Jaderském moři, rybolov západně od Skotska).

Všechny diverzifikační činnosti zahrnuté do této možnosti by měly přispět ke zmírnění tlaku na nadměrně využívané rybí populace a podpořit přechod k novým obchodním příležitostem založeným na méně zranitelných zdrojích. V tomto ohledu výsledky projektu Múzy financovaného z programu Horizont 2020, jehož cílem bylo prozkoumat příležitosti pro víceúčelové využívání v evropských mořích, uvádějí několik příkladů diverzifikace rybolovu směrem k činnostem souvisejícím s ekoturistikou, které přispívají ke snížení tlaku na rybolov, podporují udržitelné rybolovné postupy a poskytují rybářům doplňkové zdroje příjmů.

Rybáři a provozovatelé akvakultury, zejména seskupení v družstevních sdruženích, jsou hlavními aktéry diverzifikace, kteří mohou v zájmu dosažení vzájemně dohodnutých cílů těžit i z jiných komerčních podniků (zpracovatelský průmysl, marketingové organizace) a sdružení spotřebitelů. Významnou úlohu mohou hrát veřejné orgány, jako jsou osoby s rozhodovací pravomocí a regulační orgány, které na místní úrovni provádějí evropské a vnitrostátní politiky a uvolňují licence na nové činnosti, což umožní a zpružní proces diverzifikace.

Přijetí lovných zařízení a plavidel přizpůsobených k lovu různých druhů a/nebo na různých stanovištích může vyžadovat větší plavidla pro delší plavby a významné investice do vývoje lovných zařízení. Delší cestování a delší doba strávená na moři rovněž znamenají vyšší náklady na pohonné hmoty a mzdy posádek a zvýšené vystavení rizikům. V této souvislosti by veškeré nové postupy měly být rozvíjeny s přihlédnutím k zásadám udržitelnosti stanoveným ve společné rybářské politice a neměly by vést k nadměrnému využívání rybích populací.

Přístup ke kapitálu a nákladům na nová plavidla je zásadním problémem, zejména pro menší podniky, zatímco u vysoce specializovaných plavidel, jako jsou plavidla lovící vlečnými sítěmi vlečenými pomocí výložníků na bocích plavidla, není výměna zařízení dokonce možná. Kromě toho může změna lovišť vést plavidla do vod jiných zemí, což vyžaduje dohody o rybolovu a přeshraniční řízení pro přidělování kvót.

Pokud jde o akvakulturu, náklady na vývoj technik pro chov nových druhů a čas potřebný k uvedení těchto druhů na trh představují značná omezení, jakož i legislativní omezení a omezení v oblasti řízení, která brání změnám a flexibilitě.

Obecně lze říci, že vývoj výzkumu a technologické inovace, které jsou rovněž podporovány veřejnými investicemi, mohou pomoci nalézt alternativní druhy, kmeny přizpůsobené změně klimatu a nové zemědělské nebo sklizňové systémy, které snižují náchylnost ke změně klimatu. Pro diverzifikaci v akvakultuře, zejména pokud jde o nové výrobní technologie a nové zeměpisné oblasti, představují klíčové faktory úspěchu vhodné právní předpisy a případně pobídky, které podporují technologický rozvoj a změny v podnikání.

Informační kampaně a vzdělávací aktivity mohou pomoci změnit chování spotřebitelů a otevřít trhy novým druhům. Iniciativy v oblasti odborné přípravy pro rybáře a provozovatele akvakultury mohou rovněž podpořit proces diverzifikace a podpořit nové obchodní příležitosti, včetně příležitostí souvisejících s cestovním ruchem.

Ve stávajících příkladech přizpůsobení obecně chybí informace o nákladech, a to i s ohledem na to, že existuje jen málo důkazů o diverzifikačních iniciativách, které se v současné době používají v reakci na změnu klimatu. Očekává se, že náklady budou s ohledem na různé možnosti diverzifikace obsažené v této možnosti přizpůsobení velmi variabilní. Investiční náklady na změnu produktů a systémů jsou uváděny jako hlavní omezení přizpůsobení, zejména pro malé podniky.

V rámci společné rybářské politiky EU podporuje Evropský námořní, rybářský a akvakulturní fond (ENRAF) evropská odvětví rybolovu a akvakultury směrem k udržitelnějším rybolovným postupům a pobřežní komunity při diverzifikaci jejich hospodářství. Ačkoli ENRAF není specificky spojen se změnou klimatu, podporuje (podle priority 3 nařízení o ENRAF) strategie komunitně vedeného místního rozvoje zaměřené na diverzifikaci místních komunit (článek 30). Podle pracovního dokumentu útvarů Komise o zásadách a doporučeních pro začlenění aspektů přizpůsobení se změně klimatu do operačních programů ENRF (SWD(2013) 299 final) to může vést ke zmírnění tlaku na rybí populace a k vytvoření podniků odolných vůči současným a předpokládaným změnám klimatických podmínek.

Často chybí informace týkající se časových rámců spojených s adaptačními strategiemi a hodnocení úspěchu v odvětví rybolovu a akvakultury. K posouzení doby adaptace je zapotřebí dalšího výzkumu. Čas rovněž závisí na různých typologiích opatření a liší se od plánovaných adaptačních opatření (zahrnujících správu, legislativní a politické změny) a reaktivního přizpůsobení, včetně autonomní modernizace systémů rybolovu a akvakultury v reakci na proměnlivost klimatu.