Opětovné využívání vody

Přístup k přiměřeným dodávkám vody má zásadní význam pro udržitelnou budoucnost, zejména s ohledem na to, že se očekává, že změna klimatu zhorší problémy s nedostatkem vody v několika evropských regionech. Opětovné využívání vody se považuje za adaptační opatření. Snižuje tlak na vodní zdroje a zároveň zachovává bezpečnost vody pro lidskou činnost a fungování ekosystémů.

Opětovné využívání vody znamená recyklování odpadních vod z různých zdrojů a jejich čištění podle normy vhodné pro druhý účel. Pro opětovné využití lze zvážit jakýkoli druh odpadních vod (domácí, komunální nebo průmyslové) a v závislosti na jejich kvalitě je lze použít pro několik druhotných účelů v různých odvětvích. Sekundární účely zahrnují například zemědělské zavlažování, doplňování podzemních vod, průmyslové procesy, zásobování pitnou (pitnou) vodou a nepitné městské aplikace (zavlažování parků, splachování toalet atd.). Opětovné využívání vody se stále častěji používá pro zemědělské zavlažování, neboť je spolehlivým zdrojem i v době omezené dostupnosti vody. Používání vyčištěných odpadních vod bohatých na živiny pro zemědělství může navíc vést ke snížení (nebo odstranění) používání hnojiv nebo ke zvýšení produktivity a může rovněž přispět k potravinovému zabezpečení, jsou-li splněny požadavky zvláštních předpisů o využívání vody. Použití vyčištěné odpadní vody může také pomoci šetřit podzemní vodu, pokud se používá k zavlažování. Jednoduchým uplatněním je použití vyčištěné odpadní vody pro účely chlazení v průmyslových procesech (podnikatelský a průmyslový sektor), neboť jsou zapotřebí nižší požadavky na kvalitu vody. Opětovné použití pitné vody se týká použití řádně vyčištěné odpadní vody pro pitné účely; je to cenná možnost pro zásobování vodou v oblastech, kde je voda obzvláště omezená. Další potenciální využití opětovně využívané vody může být v odvětví cestovního ruchu, aby se podpořilo zmírnění tlaku cestovního ruchu na vodní zdroje. Cestovní ruch se přímo nebo nepřímo spoléhá na značné vodní zdroje pro ubytování, infrastrukturu a činnosti. O opětovném využití vody lze uvažovat například v hotelech pro bazény, splachovací toalety, zavlažování zahrad nebo golfových hřišť, řízení požárů a fíkování a zasněžování pro lyžování. Opětovné využívání vody je obzvláště důležité pro turistické destinace, které jsou obzvláště náchylné k riziku sucha (např. středomořské země) nebo které nemají velké a přístupné vodní zdroje, například na ostrovech (např. na ostrovech, Circular Water Solutions v jižním Gotlandu,).

Existují dva typy opětovného využívání pitné vody: přímé a nepřímé. Přímé opětovné použití pitné vody je vyčištěná odpadní voda, která je vedena do vodovodního systému, aniž by byla předtím zředěna v přírodním proudu, jezeře nebo podzemní vodě. Nepřímé opětovné použití zahrnuje smíchání recyklované odpadní vody s jiným zdrojem vody před čištěním a opětovným použitím. V obou případech je nutné dodržovat stávající předpisy týkající se pitné vody.

Opětovné využívání vody může v některých specifických situacích sloužit jako spolehlivý zdroj vody, což přispěje k udržitelnějšímu využívání zdrojů a řádnému řízení dodávek, zejména v podmínkách nedostatku vody. Toto opatření může snížit celkovou spotřebu vody i potřebu její úpravy, což povede k úsporám nákladů. Opětovné využívání vody může rovněž přispět k zachování sladkovodních systémů a může podpořit obnovu potoků, mokřadů a rybníků.

Iniciativy v oblasti opětovného využívání vody lze provádět v různých prostorových měřítcích a zapojit různé subjekty. Opatření je obtížné provést v zemích bez odpovídajícího institucionálního a normativního zázemí, které by usnadnilo opětovné použití, nebo tam, kde může uplatňování této možnosti bránit sociokulturní přijetí a konflikty. Zapojení zúčastněných stran je klíčovou součástí jejich provádění, protože tato možnost přizpůsobení může vzbuzovat obavy široké veřejnosti, zejména pokud jde o kvalitu opětovně využívané vody. Veřejnosti a zúčastněným stranám je třeba poskytovat důslednou komunikaci a snadno srozumitelná sdělení vysvětlující přínosy opětovného využívání vody. Potenciální rizika spojená s využíváním odpadních vod by měla být prozkoumána a řešena s cílem získat podporu zúčastněných stran. Součástí participativních činností mohou být demonstrační projekty a sdílení úspěšných případů.

Zpráva Společného výzkumného střediska „Opětovné využívání vody v Evropě“(2014) uvádí tyto hlavní překážky pro provádění programů opětovného využívání vody: 

• Nekonzistentní a nespolehlivé metody pro identifikaci a optimalizaci vhodných technologií čištění odpadních vod pro aplikace opětovného použití, které jsou schopny vyvážit konkurenční požadavky udržitelných procesů 
• Obtíže při specifikaci a výběru účinných technik monitorování s cílem zajistit, aby jakost vody byla v souladu s požadavky na používání 
• Významné výzvy při spolehlivém posuzování rizik/přínosů opětovného využívání vody pro životní prostředí a veřejné zdraví v celé řadě zeměpisných měřítek 
• Špatně vyvinuté obchodní modely pro systémy opětovného využívání vody a trhy s recyklovanou odpadní vodou 
• Nízká míra nadšení veřejnosti a vlády pro opětovné využívání vody 

• Omezená institucionální kapacita pro formulování a institucionalizaci opatření v oblasti recyklace a opětovného použití 
• Nedostatek finančních pobídek pro režimy opětovného použití. 

Jedním z klíčových faktorů úspěchu je podpora a zapojení zúčastněných stran, aby se zabránilo silnému odporu vůči plánovaným režimům. Zúčastněné strany by měly získat dostatečné znalosti, aby porozuměly bezpečnosti a použitelnosti opětovně využívané vody. 

Možných přínosů opětovného využívání vyčištěné vody pro hospodářství, společnost a životní prostředí je mnoho. Patří mezi ně snížení poptávky domácností po vodě a zmírnění tlaku na veřejné dodávky vody, snížení energetických a environmentálních nákladů. Náklady na recyklaci vody mohou být vyšší než náklady na přímé využívání sladké vody, ale jsou odůvodněny několika výhodami, které recyklace vody přináší: šetří vysoce kvalitní vodu k napájení, snižuje množství znečištěné vody uvolňované do životního prostředí a může mít kvalitu, která ji činí vhodnou pro konkrétní alternativní použití (např. relativně vysoký obsah živin může poskytovat hnojiva prostřednictvím jeho použití k zavlažování). Kromě opětovného využívání vody je však také důležité provádět strategie, jejichž cílem je snížit celkovou poptávku po vodě, která je jednou z hlavních příčin nedostatku vody. Měly by být rovněž posouzeny alternativní technologie pro opětovné využívání vody a další řešení pro úsporu vody (viz například možnosti přizpůsobení Snížení spotřeby vody pro chlazení tepelných elektráren a omezení týkající se vody a příděly vody). V těchto posouzeních lze použít komplexní posouzení životního cyklu s ohledem na náklady a přínosy pro úsporu vodních zdrojů a snížení emisí uhlíku.

Ceny za opětovně využívanou vodu by měly zohledňovat všechny tyto dodatečné výhody. Veřejné dotace by mohly být použity na podporu kompenzace vyšších poplatků za vodu.  Obecně je rozdělení nákladů politickým rozhodnutím, které definuje, jak budou rozděleny mezi obecné zdanění a poplatky pro ty, kteří mají zájem o přínosy opětovného využívání vody.

Ve sdělení o nedostatku vody a suchu z roku 2007 je opětovné využívání vody považováno za možné řešení ke zmírnění dopadů změny klimatu v celé Evropě. Sdělení „Plán na ochranu evropských vodních zdrojů“to dále zdůraznilo v roce 2012, kdy byla jako specifický cíl stanovena maximalizace opětovného využívání vody. V roce 2016 byly zveřejněny pokyny EU k „začlenění opětovného využívání vody do plánování a hospodaření s vodou v souvislosti s rámcovou směrnicí o vodě“ pro provádění rámcové směrnice o vodě. 

V roce 2020 vydala Evropská komise „nařízení o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody pro zavlažování v zemědělství“. Nová pravidla platí od 26. června 2023 a očekává se, že budou stimulovat a usnadňovat opětovné využívání vody v EU. Nařízení stanoví harmonizované minimální požadavky na kvalitu vody pro bezpečné opětovné využívání vyčištěných městských odpadních vod při zavlažování v zemědělství, harmonizované minimální požadavky na monitorování, ustanovení o řízení rizik za účelem posouzení a řešení potenciálních dalších zdravotních rizik a možných environmentálních rizik, požadavky na povolení a ustanovení o transparentnosti, přičemž klíčové informace o jakémkoli projektu opětovného využívání vody jsou zpřístupněny veřejnosti. 

Doba provádění do značné míry závisí na konkrétní oblasti působnosti a opatření přijatých pro opětovné využívání vody. Plné provádění programů opětovného využívání vody by se mohlo pohybovat v rozmezí 5–15 let. Některé iniciativy mohou trvat déle, pokud je úroveň přijetí místních komunit nízká.

Životnost systémů opětovného využívání vody striktně závisí na společenském přijetí, řádném zachování aplikovaných řešení a důkazech o skutečných přínosech. Životnost je obvykle delší než 25 let.