Opětovné využívání vody

Iniciativy v oblasti opětovného využívání vody lze provádět v různých prostorových měřítcích a zapojit různé aktéry. Opatření je obtížné provést v zemích bez odpovídajícího institucionálního a normativního zázemí, které by usnadnilo opětovné použití, nebo v zemích, kde společensko-kulturní přijetí a konflikty mohou provádění této možnosti bránit. Zapojení zúčastněných stran je klíčovou součástí jejich provádění, protože tato možnost přizpůsobení může vyvolat několik otázek, které znepokojují širokou veřejnost, zejména pokud jde o kvalitu opětovně využívané vody. Veřejnosti a zúčastněným stranám je třeba poskytovat důslednou komunikaci a snadno srozumitelná sdělení vysvětlující přínosy opětovného využívání vody. Potenciální rizika spojená s využíváním odpadních vod by měla být přezkoumána a řešena s cílem získat podporu zúčastněných stran. Součástí participativních činností mohou být demonstrační projekty a sdílení úspěšných případů.

Zpráva Společného výzkumného střediska „Opětovnévyužívání vody v Evropě“(2014) uvádí tyto hlavní překážky pro provádění programů opětovného využívání vody: 

• Nejednotné a nespolehlivé metody pro identifikaci a optimalizaci vhodných technologií čištění odpadních vod pro opětovné použití, které jsou schopny vyvážit konkurenční požadavky udržitelných procesů 
• Obtíže při specifikaci a výběru účinných monitorovacích technik, aby se zajistilo, že kvalita vody je v souladu s požadavky na používání 
• Významné problémy při spolehlivém posuzování rizik/přínosů opětovného využívání vody pro životní prostředí a veřejné zdraví v celé řadě zeměpisných měřítek 
• Špatně vyvinuté obchodní modely pro systémy opětovného využívání vody a trhy s recyklovanou odpadní vodou 
• Nízká úroveň veřejného a vládního nadšení pro opětovné využívání vody 

• Omezená institucionální kapacita pro formulování a institucionalizaci opatření v oblasti recyklace a opětovného použití 
• Chybějící finanční pobídky pro systémy opětovného použití. 

Jedním z klíčových faktorů úspěchu je podpora a zapojení zúčastněných stran, aby se zabránilo silnému odporu vůči plánovaným režimům. Zúčastněné strany by měly získat dostatečné znalosti, aby porozuměly bezpečnosti a použitelnosti opětovně využívané vody. 

Možné přínosy opětovného využívání upravené vody pro hospodářství, společnost a životní prostředí jsou četné. Patří mezi ně snížení poptávky domácností po vodě a zmírnění tlaku na veřejné dodávky vody, snížení nákladů na energii a životní prostředí. Náklady na recyklaci vody mohou být vyšší než náklady na přímé využívání sladké vody, ale jsou odůvodněny několika výhodami, které recyklace vody přináší: šetří vysoce kvalitní vodu k napájení, snižuje množství znečištěné vody uvolňované do životního prostředí a může mít kvalitu, která ji činí vhodnou pro zvláštní alternativní použití (např. relativně vysoký obsah živin může poskytnout hnojiva prostřednictvím jeho použití k zavlažování). Kromě opětovného využívání vody je však také důležité provádět strategie, jejichž cílem je snížit celkovou poptávku po vodě, která je jednou z hlavních příčin nedostatku vody. Měly by být rovněž posouzeny alternativní technologie úpravy vody a další řešení pro úsporu vody (viz například možnosti přizpůsobení Snížení spotřeby vody pro chlazení tepelných elektráren a omezení týkající se vody a přídělového systému vody). V těchto posouzeních lze použít komplexní posouzení životního cyklu s ohledem na náklady a přínosy pro úsporu vodních zdrojů a snížení emisí uhlíku.

Ceny za opětovně využívanou vodu by měly brát v úvahu všechny tyto další výhody. Veřejné dotace by mohly být použity na podporu kompenzace vyšších sazeb za vodu.  Obecně je rozdělení nákladů politickým rozhodnutím, které definuje, jak budou rozděleny mezi obecné zdanění a poplatky pro ty, kteří mají zájem o přínosy opětovného využívání vody.

Vesdělení o nedostatku vody a suchu zroku 2007 je opětovné využívání vody považováno za potenciální řešení pro zmírnění dopadů změny klimatu v celé Evropě. Sdělení „Plánna ochranu vodních zdrojů Evropy“tuto skutečnost dále zdůraznilo v roce 2012, kdy byla jako specifický cíl stanovena maximalizace opětovného využívání vody. V roce 2016 byly zveřejněny pokyny EU k „začleněníopětovného využívání vody do vodního plánování a hospodaření s vodou v souvislosti s rámcovousměrnicí o vodě“ pro provádění rámcové směrnice o vodě. 

V roce 2020 vydala Evropská komise „nařízenío minimálních požadavcích na opětovné využívání vody k zavlažování v zemědělství“. Nová pravidla platí od 26. června 2023 a očekává se, že budou stimulovat a usnadňovat opětovné využívání vody v EU. Nařízení stanoví harmonizované minimální požadavky na kvalitu vody pro bezpečné opětovné využívání vyčištěných městských odpadních vod při zavlažování v zemědělství, harmonizované minimální požadavky na monitorování, ustanovení o řízení rizik za účelem posouzení a řešení případných dalších zdravotních rizik a možných environmentálních rizik, požadavky na povolení a ustanovení o transparentnosti, přičemž klíčové informace o jakémkoli projektu opětovného využívání vody jsou zpřístupněny veřejnosti. 

Doba provádění do značné míry závisí na konkrétní oblasti působnosti a opatření přijatých pro opětovné využívání vody. Úplné zavedení systémů opětovného využívání vody se může pohybovat v rozmezí 5–15 let. Některé iniciativy mohou trvat déle, pokud je míra přijetí místními komunitami nízká.

Životnost systémů opětovného využívání vody striktně závisína společenském přijetí, řádném zachování aplikovaných řešení a důkazech o skutečných přínosech. Životnost je obvykle delší než 25 let.