shigelóza

Shigelóza je v Evropě poměrně neobvyklé onemocnění, které vede k gastrointestinálním problémům způsobeným bakterií Shigella. Přesto je to zdravotní problém pro určité skupiny obyvatelstva a v některých zemích, a to i ve vyspělém světě. V Evropě je jedna šestina až jedna třetina případů dovážena cestujícími (ECDC, 2014–2024). Infekce se vyskytují po polykání fekální kontaminace. Onemocnění postihuje zejména malé děti v rozvojových zemích a ohniska jsou častá v podmínkách se špatnými dodávkami vody a hygienickými zařízeními, což každoročně vede k přibližně 160 000 úmrtím na celém světě (Chung The et al., 2021). Přesto je onemocnění nedostatečně hlášeno a často špatně diagnostikováno. Obzvláště znepokojivá je multirezistence bakterií Shigella v různých regionech (Lampel et al., 2018).

Míra hlášení případů shigelózy celkem a vnitrostátních případů (mapa) a hlášených případů (graf) v Evropě

_{Zdroj: ECDC, 2024, Atlas dohledu nad infekčními nemocemi.}

_{Poznámky: Mapa a graf znázorňují údaje za členské země EHP. Hranice a názvy zobrazené na této mapě neznamenají oficiální schválení nebo přijetí Evropskou unií. Hranice a názvy zobrazené na této mapě neznamenají oficiální schválení nebo přijetí Evropskou unií. Onemocnění podléhá oznamovací povinnosti na úrovni EU, ale vykazované období se v jednotlivých zemích liší. Pokud země hlásí nulové případy, míra oznámení na mapě se zobrazí jako „0“. Pokud země v určitém roce nákazu neohlásily, není tato míra na mapě viditelná a je označena jako „neohlášená“ (naposledy aktualizována v červenci 2024).}

Zdroj &zesilovač; přenos

Shigelóza je primárně přenášena fekální kontaminací z infikované osoby do úst jiné osoby. Infikovaní lidé, kteří si po defekaci důkladně nemyjí ruce, mohou způsobit nové infekce přímým fyzickým kontaktem (včetně sexuálního kontaktu) nebo nepřímo kontaminací potravin nebo vody. Sexuální přenos je dnes v Evropě běžnou cestou infekce. Pacienti mohou přenášet onemocnění, pokud jsou bakterie Shigella vylučovány stolicí, což je obvykle během akutní infekce, ale může pokračovat až 4 týdny nebo příležitostně několik měsíců.

Vedle infekcí z člověka na člověka jsou dalšími přenosovými cestami kontaminované syrové mléko a mléčné výrobky nebo tepelně neupravená zelenina (Gerba, 2009). Kromě toho mohou mouchy přenášet bakterie Shigella z latrín na nekrytou potravu (Gerba, 2009). Mimo lidské tělo však Shigella může přežít jen krátkou dobu (Niyogi, 2005). Je pozoruhodné, že onemocnění se může projevit již při velmi nízkých dávkách méně než deseti bakteriálních buněk, což je více než deset tisíckrát nižší než u většiny ostatních bakteriálních infekcí (Chung The et al., 2016).

Ohniska se nejčastěji vyskytují v místech, kde je mnoho lidí pohromadě (např. ve věznicích, zařízeních pro děti, centrech denní péče nebo psychiatrických léčebnách), zejména pokud je osobní hygiena špatná, jakož i mezi muži, kteří mají sex s muži (Rebmann, 2009).

Účinky na zdraví

Infekce shigelly mohou mít mírné až závažné příznaky, přičemž některé infikované osoby nemají ani žádné příznaky. Pokud jsou symptomatické, příznaky obvykle trvají mezi 4 a 7 dny a většina pacientů se zotaví bez lékařských zásahů s výjimkou správné rehydratace. Příznaky se objevují rychle, přibližně jeden až tři dny po infekci, a zahrnují průjem – často s hlenem a/nebo krví, horečku, nevolnost, žaludeční křeče a někdy bolestivé močení nebo defekaci. Bakterie Shigella může také produkovat toxiny, které cirkulují v krevním řečišti infikované osoby (toxémie). V závažnějších případech může být stolice krvavá a slizká (dyzentérie) a mohou následovat komplikace, jako jsou oslabené střevní svaly (vedoucí k rektálnímu výhřezu), apendicitida nebo život ohrožující zánět tlustého střeva. Také dehydratace, nízká hladina soli (hyponatrémie) nebo cukru (hypoglykémie) v krvi, neurologické infekce (meningitida), zánět kostí (osteomyelitida), artritida, abscesy ve slezině nebo vaginální infekce mohou být důsledkem shigelózy. Mezi nejnebezpečnější klinické projevy patří záchvaty, neurologické poškození nebo zvýšení počtu bílých krvinek napodobujících leukémii. Jako dlouhodobé účinky se u pacientů může vyvinout syndrom dráždivého tračníku, artritida nebo hemolytický uremický syndrom, který postihuje červené krvinky, ledviny a nervový systém (Pacheco & Sperandio, 2012).

Morbidita & mortalita

V členských zemích EHP (s výjimkou Švýcarska a Turecka z důvodu chybějících údajů) v období 2007–2023:

• 80 014 infekcí (ECDC, 2024)

• 18 úmrtí (ECDC, 2024) a celková úmrtnost 0,025 %. Úmrtnost se však liší podle kmene bakterií a stavu pacienta a u hospitalizovaných pacientů se může zvýšit na 20 % (Bagamian et al., 2020; Ranjbar et al., 2010).

• Rostoucí trend incidence mezi lety 2015 a 2019 po poklesu hlášených případů mezi lety 2007 a 2014. V roce 2020 se počet hlášených případů drasticky snížil, což mohlo být způsobeno nedostatečným vykazováním a sníženou expozicí v důsledku cestovních a sociálních omezení a hygienických opatření souvisejících s pandemií COVID-19.

• Do roku 2019 souvisela přibližně polovina případů s cestováním. K přenosu většinou dochází prostřednictvím jídla a méně často sexuálním kontaktem a kontaktem mezi osobami.

(ECDC, 2014–2024)

Rozdělení obyvatelstva

• Věková skupina s nejvyšší mírou onemocnění v Evropě: děti mladší 5 let a muži ve věku 25 až 44 let (ECDC, 2014–2024)
• Skupiny ohrožené závažným průběhem onemocnění: děti mladší 10 let, osoby zbavené dobré zdravotní péče nebo osoby, které čelí nedostatku potravin, starší osoby a osoby s oslabeným imunitním systémem (Kotloff et al., 2018; Niyogi, 2005; Launay et al., 2017)

Citlivost vůči klimatu

Klimatická vhodnost

BakterieShigella rostou nejlépe při okolních teplotách mezi 21 a 38 ° C. Optimální rozmezí pH je mezi 5,8 a 6,4 (Ghosh et al., 2007).

Sezónnost

V Evropě se většina infekcí vyskytuje koncem léta/podzim (ECDC, 2014–2024).

Dopad změny klimatu

Zvýšené teploty, množství srážek a vlhkost vzduchu urychlují reprodukci bakterií a zvyšují riziko kontaminované (pitné) vody, což může zvýšit riziko infekce shigelózou. Studie v Asii naznačují, že změny klimatických podmínek mohou změnit geografické rozložení bakterií Shigella a zvýšit riziko infekce shigelózou (Song et al., 2018; Chen et al., 2019). To může mít nepřímý dopad na evropskou populaci, neboť infekce shigelózy v Evropě souvisejí s cestováním.

Prevence & Léčba

Prevence

• Zvyšování povědomí o účinnosti mytí rukou a obecné hygieně, zejména při cestování v oblastech se špatnými hygienickými podmínkami nebo při manipulaci s potravinami
• Identifikace a uzavření kontaminovaných vodních zdrojů
• Izolace pacientů v pečovatelských zařízeních, aby se zabránilo propuknutí nákazy
• Systémy dozoru umožňují detekci nákaz a následná opatření reakce s cílem omezit ohniska a snížit počet případů
• Vakcíny jsou v experimentální fázi

(Národní akademie věd, inženýrství a medicíny, 2020; Sciuto a kol., 2021)

Léčba

• Rehydratace, léky proti průjmu nebo léky snižující horečku
• Antibiotika mohou zkrátit dobu možného přenosu a onemocnění. Multirezistentní a extenzivně rezistentní kmeny jsou pro vysoce rizikové skupiny stále problematičtější.

(Kotloff et al., 2018; CDC, 2022)

Odkazy

Bagamian, K. H. a kol., 2020, Heterogenita u enterotoxigenních infekcí Escherichia coli a shigella u dětí mladších 5 let z 11 afrických zemí: Přístup na nižší než celostátní úrovni, který kvantifikuje riziko, úmrtnost, nemocnost a zakrnělost, The Lancet Global Health 8(1), e101–e112. https://doi.org/10.1016/S2214-109X(19)30456-5

CDC, 2022, Centra pro kontrolu nemocí a dopad změny klimatu, https://www.cdc.gov. Naposledy zpřístupněno v srpnu 2022.

Chen, C.-C., et al., 2019, Epidemiologické rysy shigelózy a souvisejících klimatických faktorů na Tchaj-wanu, Medicine 98(34), e16928. https://doi.org/10.1097/MD.0000000000016928

Chung The, H., et al., 2021, Evolutionary historys and antimicrobial resistance in Shigella flexneri and Shigella sonnei in Southeast Asia (Evoluční historie a antimikrobiální rezistence u Shigella flexneri a Shigella sonnei v jihovýchodní Asii), Communications Biology 4(1), 353. https://doi.org/10.1038/s42003-021-01905-9

Chung The, H. a kol., 2016, The genomic signatures of Shigella evolution, adaptation and geographical spread, Nature Reviews Microbiology 14(4), 235–250. https://doi.org/10.1038/nrmicro.2016.10

ECDC, 2014–2022, Annual epidemiological reports for 2012–2020 – Shigellosis (Výroční epidemiologické zprávy za období 2012–2020 – shigelóza). K dispozici na adrese https://www.ecdc.europa.eu/en/shigellosis/surveillance-and-disease-data. Naposledy zpřístupněno v srpnu 2023.

ECDC, 2024, Surveillance Atlas of Infectious Diseases (Atlas dohledu nad infekčními nemocemi). K dispozici na adrese https://atlas.ecdc.europa.eu/public/index.aspx. Naposledy zpřístupněno v září 2024.

Gerba, C. P., 2009, Environmentálně přenosné patogeny. In Environmentální mikrobiologie, Academic Press, s. 445-484. https://doi.org/10.1016/B978-0-12-370519-8.00022-5

Ghosh, M., et al., 2007, Prevalence enterotoxigenního Staphylococcus aureus a Shigella spp. V některých syrových street vended indických potravinách, International Journal of Environmental Health Research 17(2), 151–156. https://doi.org/10.1080/096031207012

Kotloff, K. L. a kol., 2018, Shigellosis The Lancet 391(10122), 801–812. https://doi.org/10.1016/S0140-6736(17)33296-8

Lampel, K. A. a kol., 2018, A Brief History of Shigella, EcoSal Plus 8(1), 1–25, https://doi.org/10.1128/ecosalplus.ESP-0006-2017.

Launay, O., et al., 2017, Safety Profile and Immunologic Responses of a Novel Vaccine Against Shigella sonnei Administered Intramuscularly, Intradermally and Intranasally (Bezpečnostní profil a imunologické odpovědi nové vakcíny proti Shigella sonnei podávané intramuskulárně, intradermálně a intranazálně): Výsledky dvou paralelních randomizovaných klinických studií fáze 1 u zdravých dospělých dobrovolníků v Evropě, EBioMedicine, 22, 164–172. https://doi.org/10.1016/j.ebiom.2017.07.013

Niyogi, S. K., 2005, Shigellosis, The Journal of Microbiology 43(2), 133–143.

Pacheco, A. R., & Sperandio, V., 2012, Shiga toxin v enterohemorrhagické E. coli: Regulace a nové strategie boje proti virulenci, Frontiers in Cellular and Infection Microbiology 2, 2235-2988. https://doi.org/10.3389/fcimb.2012.00081

Ranjbar, R., et al., 2010, Fatality due to shigellosis with special reference to molecular analysis of Shigella sonnei strains isolated from the fatal cases (Úmrtnost v důsledku shigelózy se zvláštním odkazem na molekulární analýzu kmenů Shigella sonnei izolovaných ze smrtelných případů), Iranian Journal of Clinical Infectious Diseases 5(1) 36–39.

Rebmann, T., 2009, Spotlight on shigellosis, Ošetřovatelství 39 (9), 59–60. https://doi.org/10.1097/01.NURSE.0000360253.18446.0f

Song, Y. J., et al., 2018, The epidemiological influence of climate factors on shigellosis incidence rates in Korea, International Journal of Environmental Research and Public Health 15(10), 2209. https://doi.org/10.3390/ijerph15102209.