Západonilská horečka

West Nile Virus (WNV) je virus přenášený komáry, který způsobuje západonilskou horečku a má širokou geografickou distribuci. Rostoucí teploty pravděpodobně zvýší přenos a prodlouží distribuci WNV a délku období přenosu, čímž se zvýší riziko infekce ve stávajících horkých místech, jakož i v dříve nedotčených regionech v Evropě.

West Nile Fever total cases and locally aquired cases notification rate (map) and total reported cases and locally aquired cases (graph) in Europe (Celkový počet případů západonilské horečky a lokálně zjištěných případů (mapa) a celkový počet hlášených případů a lokálně zjištěných případů (graf) v Evropě)
_{Zdroj: ECDC, 2024, Atlas dozoru nad infekčními nemocemi.}

_{Poznámky: Mapa a graf znázorňují údaje za členské a spolupracující země EHP, s výjimkou Dánska, Švýcarska a Turecka z důvodu chybějících údajů. Hranice a názvy uvedené na této mapě neznamenají oficiální schválení nebo přijetí Evropskou unií. Onemocnění podléhá hlášení na úrovni EU, ale vykazované období se v jednotlivých zemích liší. Pokud země hlásí nulové případy, je míra oznamování na mapě zobrazena jako „0“. Pokud země v konkrétním roce nákazu neohlásily, není tato míra na mapě viditelná a je označena jako „nehlášená“ (naposledy aktualizovaná v červenci 2024).}

Zdroj & amp; přenos

WNV se vyskytuje v pozoruhodně velkém počtu různých druhů (ptáků), což vysvětluje jeho široké zeměpisné rozšíření (Blitvich, 2008). Zatímco ptáci působí jako primární hostitel viru, lidé a další savci mohou onemocnět, když jsou pokousáni komárem infikovaným WNV. Přesto savci nejsou schopni sami nakazit komáry (Chancey et al., 2015). Neustálé infekce mezi komáry a ptáky v obdobích, kdy jsou komáři aktivní, vedou k udržování vysokého množství virů, což vede k trvale vysokému riziku infekce u lidí. Během zimní sezóny v Evropě může WNV přetrvávat u komárů (Rudolf et al., 2017).

WNV přenáší převážně komáři Culex a v menší míře komáři Aedes. Komáři rodu Culex jsou široce rozšířeni po celé Evropě (ECDC, 2022a, b). Existuje však vyšší pravděpodobnost přenosu WNV na jihu ve srovnání se severní Evropou, protože vyšší teploty urychlují přenosový potenciál komárů Culex (Colpitts et al., 2012; Vogels et al., 2017). Komáři mohou také přenášet WNV na svá vajíčka a larvy, čímž udržují cirkulaci viru (Colpitts et al., 2012).

Kromě cesty infekce vektorem komárů může být WNV také přenášena krevními transfuzemi, transplantacemi orgánů nebo mateřským přenosem z matky na nenarozené dítě (Hayes et al., 2005).

Účinky na zdraví

Pouze 20% lidí infikovaných WNV vykazuje příznaky. Asi pětině těchto pacientů se vyvine horečka, která je často doprovázena dalšími příznaky, jako jsou bolesti hlavy, bolesti, zvracení, průjem nebo vyrážky. Většina lidí, kteří mají horečku, se plně zotaví, ale mohou po delší dobu pociťovat slabost a únavu.

U menšiny nakažených se vyvine závažné onemocnění, tj. západonilská neuroinvazivní nemoc (WNND). V případě dárcovství orgánů je však riziko vzniku WNND poměrně vysoké: 40 % lidí, kteří dostávají orgán infikovaný WNV, dostane WNND (Anesi et al., 2019). WNND může zahrnovat meningitidu (zánět membrán obklopujících mozek a míchu), encefalitidu (zánět samotného mozku) nebo ve vzácných případech poliomyelitidu, která může vést k částečné paralýze a poškození srdečních nebo plicních svalů. Mezi příznaky patří vysoká horečka, bolesti hlavy, ztuhlost krku, třes, křeče, ztráta zraku, necitlivost nebo dokonce paralýza a kóma. Pacienti se závažnými příznaky se nemusí plně zotavit a někdy má WNND fatální výsledek.

Morbidita a úmrtnost v Evropě

V členských a spolupracujících zemích EHP (s výjimkou Dánska, Švýcarska a Turecka z důvodu chybějících údajů) v období 2008–2022:

• 6 537 případů
• Míra oznamování v EU/EHP v roce 2019 činila 0,1 případů na 100 000 obyvatel ve srovnání s 0,3 případy v roce 2018
• Počet úmrtí u infekcí se známým výsledkem činil v období 2016–2019 v průměru 12 %.
• Více než 90 % případů s hlášeným statusem hospitalizace bylo hospitalizováno v letech 2016 až 2019.
• Rostoucí počet infekcí identifikovaných jako lokálně získané, přičemž více než 90 % případů bylo lokálně získáno v letech 2016 až 2022.
• Mezi lety 2010 a 2019 nebyl zjištěn žádný jasný trend v počtu hlášených lokálně získaných infekcí. K vrcholům však došlo v letech 2010, 2012, 2013, 2016, 2018 a 2022.

(ECDC, 2014–2022)

Rozdělení obyvatelstva

• Míra infekce se zvyšuje s věkem a je nejvyšší ve věkové skupině s nejvyšší mírou onemocnění v Evropě: >65 let
• Míra infekce je vyšší u mužů než u žen (ECDC, 2014–2021)
• Skupiny s rizikem závažného průběhu onemocnění: Starší lidé a lidé s nízkou imunitou
• Skupiny s vyšším rizikem infekce: migrující pracovníci a cestující

Citlivost vůči klimatu

Vhodnost z hlediska klimatu

WNV může infikovat komáry Culex při teplotách až 18 °C. Vyšší teploty však vedou ke kratším inkubačním dobám (tj. období vývoje viru v komárovi), rychlejší mutaci a evoluci viru a zesílené virové zátěži (Leggewie et al., 2016). Komárům druhu Culex se daří přibližně mezi 11 a 35 °C, s rychlejším tempem vývoje a delšími ročními obdobími při vyšších teplotách (Mordecai et al., 2019; Rueda et al., 1990). Dostatečně vysoké teploty v měsíci Květen mají významný dopad na dynamiku přenosu WNV po celou sezónu (Angelou et al., 2021). Kromě teploty vzduchu jsou komáři Culex citliví i na další klimatické faktory, jako je teplota půdy, relativní vlhkost, obsah vody v půdě a rychlost větru, které jsou důležitými faktory ovlivňujícími epidemiologii WNV (Stilianakis et al., 2016). Více srážek, vysoká vlhkost a vítr snižují hojnost komárů, a tím i riziko WNV (Ferraccioli et al., 2023). Přesto jsou pro reprodukci potřebné přírodní nebo umělé nádoby naplněné vodou.

Sezónnost

V Evropě se většina případů vyskytuje mezi červencem a říjnem s nejvyšším výskytem infekcí zejména v srpnu (ECDC, 2014–2021). Sezónnost infekcí se shoduje s teplejším obdobím, kdy jsou vektory komárů nejaktivnější, míra kousání ptáků je vysoká a dostatečně vysoká okolní teplota umožňuje množení viru ve vektorech v celé Evropě (ECDC, 2014–2021; Kioutsioukis et al., 2019).

Dopad změny klimatu

Klimatické faktory jsou hlavními faktory dynamiky populace komárů přenášejících WNV, přičemž nejsilnějšími determinanty zvýšené populace komárů jsou teplota a dlouhá období středně teplého až teplého klimatu (Ferraccioli et al., 2023). Teplejší klima v Evropě obecně povede ke kratší inkubační době WNV a urychlí rychlost vývoje viru, čímž se zvýší virová zátěž v hostitelských populacích. Navíc při vyšších teplotách se komáři Culex vyvíjejí rychleji, prodlužují svou reprodukční sezónu a krmí se častěji. Zvyšující se teploty proto pravděpodobně povedou k rychlejšímu přenosu a širší distribuci WNV, delším obdobím přenosu a vyššímu riziku lokálního získání lidských infekcí WNV jak ve stávajících oblastech přenosu, tak v dříve nedotčených evropských regionech (Leggewie et al., 2016).

Prevence & Léčba

Prevence

• Osobní ochrana: oděvy s dlouhými rukávy, repelenty proti komárům, sítě nebo obrazovky, klimatizace a omezení venkovních aktivit v noci
• Kontrola komárů: environmentální řízení, např. minimalizace možností reprodukce v otevřených přírodních a umělých vodách, a biologická nebo chemická opatření, např. insekticidy a chemické látky na úpravu vody (viz např. činnosti akční skupiny pro regulaci komárů v Německu)
• Aktivní monitorování a dozor nad komáry, případy onemocnění a životním prostředím s cílem zabránit přenosu (viz např. případové studie iniciativy „Mückenatlas“,projekt EYWA nebo dozor WNV v Řecku)
• Zvyšování povědomí o příznacích onemocnění, přenosu onemocnění a rizicích kousnutí komárem
• Screening dárců krve a orgánů
• V současné době nejsou povoleny žádné vakcíny WNV, které by byly podávány lidem (DeBiasi a Tyler, 2006).

Léčba

• Žádná specifická a účinná antivirová terapie
• Symptomová léčba s kontrolou bolesti nebo rehydratační terapií
• Pečlivé sledování pacientů s encefalitidou nebo zánětem mozku. Podpora ventilátoru nebo masáž srdce, aby se zabránilo respiračnímu nebo srdečnímu selhání (Chancey et al., 2015; DeBiasi a Tyler, 2006).

Odkazy

• Anesi, J. A. et al., 2019, Arenaviry a západonilský virus u příjemců transplantace pevných orgánů: Pokyny Americké společnosti pro transplantaci infekčních nemocí (American Society of Transplantation Infectious Diseases Community of Practice), Clinical Transplantation 33(9), e13576. https://doi.org/10.1111/ctr.13576
• Angelou, A. a kol., 2021, A climate-dependent spatial epidemiological model for the transmission risk of West Nile virus at local scale, One Health 13, 100330. https://doi.org/10.1016/j.onehlt.2021.100330.
• Blitvich, B. J., 2008, Transmission dynamics and changing epidemiology of West Nile virus (Dynamika přenosu a měnící se epidemiologie západonilského viru), Animal Health Research Reviews 9(1), 71–86. https://doi.org/10.1017/S1466252307001430
• Chancey, C. et al., 2015, The Global Ecology and Epidemiology of West Nile Virus (Globální ekologie a epidemiologie západonilského viru), BioMed Research International e376230, 1-10 http://dx.doi.org/10.1155/2015/376230.
• Colpitts, T. M. et al, 2012, West Nile Virus: Biologie, přenos a lidská infekce, klinické mikrobiologické recenze 25(4), 635–648. https://doi.org/10.1128/CMR.00045-12
• DeBiasi, R. L. a Tyler, K. L., 2006, West Nile virus meningoencephalitis, Nature Clinical Practice Neurology 2(5), 264–275. https://doi.org/10.1038/ncpneuro0176
• ECDC, 2014–2021, Annual epidemiological reports for 2012–2019 – West Nile virus infection (Výroční epidemiologické zprávy za období 2012–2019 – infekce virem západonilské horečky). K dispozici na adrese https://www.ecdc.europa.eu/en/west-nile-fever/surveillance-and-disease-data/annual-epidemiological-report. Naposledy zobrazeno v dubnu 2023
• ECDC, 2022a, Culex modestus – současná známá distribuce: březen 2022, Online mosquito maps, ECDC, Stockholm. K dispozici na adrese https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/culex-modestus-current-known-distribution-march-2022. Naposledy zobrazeno v prosinci 2022
• ECDC, 2022b, skupina Culex pipiens – současná známá distribuce: březen 2022, Online mosquito maps, ECDC, Stockholm. K dispozici na adrese https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/culex-pipiens-group-current-known-distribution-march-2022. Naposledy zobrazeno v prosinci 2022.
• ECDC, 2023, Atlas dozoru nad infekčními nemocemi. K dispozici na adrese https://atlas.ecdc.europa.eu/public/index.aspx. Naposledy zobrazeno v dubnu 2023.
• Ferraccioli, F. a kol., 2023, Effects of climate and environmental factors on mosquito population inferred from West Nile virus surveillance in Greece (Účinky klimatických a environmentálních faktorů na populaci komárů vyvozené z dozoru nad virem západonilské horečky v Řecku). Vědecké zprávy 13, 18803. https://doi.org/10.1038/s41598-023-45666-3
• Hayes, E. B. a kol., 2005, Epidemiology and Transmission Dynamics of West Nile Virus Disease, Emerging Infectious Diseases 11(8), 1167–1173. https://doi.org/10.3201/eid1108.050289a
• Kioutsioukis, I., a Stilianakis, N.I., 2019, Assessment of West nile virus transmission risk from a weather-dependent epidemiological model and a global sensitivity analysis framework (Posouzení rizika přenosu viru západonilské horečky z epidemiologického modelu závislého na počasí a globálního rámce pro analýzu citlivosti), Acta Tropica 193, 129-141. https://doi.org/10.1016/j.actatropica.2019.03.003
• Leggewie, M. et al., 2016, Culex pipiens a Culex torrentium populations from Central Europe are susceptible to West Nile virus infection (Populace Culex pipiens a Culex torrentium ze střední Evropy jsou náchylné k infekci virem západonilské horečky), One Health 2, 88–94. https://doi.org/10.1016/j.onehlt.2016.04.001.
• Mordecai, E. A. et al., 2019, Thermal biology of mosquito-borne disease (Tepelná biologie nemocí přenášených komáry), Ecology Letters 22(10), 1690–1708. https://doi.org/10.1111/ele.13335
• Rudolf, I., et al., 2017, West Nile virus in overwintering mosquitoes, Central Europe, Parasites & Vectors 10(452), 1-4. https://doi.org/10.1186/s13071-017-2399-7 (Vektory 10(452), 1-4).
• Rueda, L. M. et al., 1990, Temperature-Dependent Development and Survival Rates of Culex quinquefasciatus and Aedes aegypti (Vývoj závislý na teplotě a míry přežití Culex quinquefasciatus a Aedes aegypti) (Diptera: Culicidae), Journal of Medical Entomology 27(5), 892–898. https://doi.org/10.1093/jmedent/27.5.892
• Stilianakis, N.I., et al., 2016, Identification of Climatic Factors Affecting the Epidemiology of Human West Nile Virus Infections in Northern Greece (Identifikace klimatických faktorů ovlivňujících epidemiologii lidských infekcí virem západonilské horečky v severním Řecku). PLoS ONE 11(9), e0161510. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0161510
• Vogels, C. B. a kol., 2017, Vector competence of European mosquitoes for West Nile virus, Emerging Microbes & Infections 6(e96), 1-13. https://doi.org/10.1038/emi.2017.82.