Přírodní požáry

Pozorované účinky

V letech 1945 až 2016 přišlo v důsledku přírodních požárů o život 865 osob ve čtyřech středomořských regionech (Řecko, Portugalsko, Španělsko a italský ostrov Sardinie). Nejvíce obětí byli civilisté s 366 mrtvými, následovaní hasiči (266) a posádkou letadel (96) (Molina-Terrén et al., 2019). V letech 1980 až 2023 bylo zaznamenáno 741 úmrtí spojených s přírodními požáry ve 32 členských zemích EHP (viz prohlížeč map v horní části stránky).

Znečištění ovzduší PM_2,5 způsobené požáry vegetace v celé Evropě v roce 2005 způsobilo více než 1400 předčasných úmrtí; více než 1000 předčasných úmrtí bylo způsobeno v roce 2008 (Kollanus et al. 2017). Po sérii požárů v roce 2002 poblíž litevského Vilniusu se počet případů respiračních onemocnění zvýšil 20krát (Pereira, 2015). V analýze lesních požárů ve Švédsku v roce 2018 byla expozice jemným částicím (PM_2.5) spojena s krátkodobými účinky na zdraví dýchacích cest (Tornevi et al., 2021). V některých obcích v Portugalsku byly zjištěny silné pozitivní korelace mezi výskytem lesních požárů a počtem případů pneumonie (Santos et al., 2015).

Existuje velká meziroční variabilita v počtu lesních požárů a v ploše, kterou tyto požáry spálily, v důsledku silných rozdílů v meteorologických rizikových faktorech. V roce 2018, který se vyznačoval rekordním suchem a vysokými teplotami, trpělo velkými požáry více evropských zemí než kdykoli předtím, a to ve středomořském regionu, ale také v severní a střední Evropě (Lancet Countdown a EEA, 2021). V létě 2021 byly kvůli požárům v Řecku a jižní Itálii evakuovány tisíce lidí (internetové stránky Evropské civilní ochrany a operací humanitární pomoci, které byly konzultovány v listopadu 2021).

^{Zdroj: CATDAT podle RiskLayer GmBH.
Datový soubor byl vypracován a zpřístupněn v rámci dohody o úrovni služeb mezi EEA a Evropskou komisí (dále jen „dohoda o úrovni služeb“) o „začleňování zásad sdílení a správy údajů GEOSS na podporu evropského životního prostředí“. Viz metadata zde.}

Předpokládané účinky

Povětrnostní podmínky ovlivňují zatížení palivem, neboť sucha ovlivňují vegetaci; riziko vznícení (při vysokých teplotách nebo bouřkách); a šíření přírodních požárů (silný vítr) (San-Miguel-Ayanz et al., 2020).

Předpokládá se, že rostoucí teploty a změněné srážkové vzorce zvýší četnost a intenzitu přírodních požárů a prodlouží období rizika přírodních požárů (Liu et al., 2010; Pechony a Shindell, 2010) – zejména ve středomořských zemích, ale také v regionech mírného pásma budou čelit rostoucímu riziku (Depicker et al., 2018).

Očekává se, že expozice evropské populace se zvýší v důsledku rozšíření oblastí náchylných k požárům a rozšíření měst do těchto oblastí (EEA, 2020).

Politické reakce

Důležitým opatřením omezujícím dopady lesních požárů na obydlené oblasti je územní plánování, které omezuje rozšiřování měst do lesních a křovinatých oblastí, stejně jako regulace využívání nezastavěné půdy v okolí sídel, aby se zabránilo činnostem, které by mohly způsobit požáry. Příkladem nízkonákladového opatření je podpora typů půdního pokryvu s nízkou úrovní rizika požáru (např. zralé původní lesy). Rozsáhlé zemědělské postupy, jako je využívání pastvy zvířat v přerušovaných oblastech, agrolesnictví, tj. praxe integrace dřevinné vegetace a zemědělských plodin a/nebo hospodářských zvířat, jsou dalšími nástroji řízení ke snížení pravděpodobnosti vzniku a šíření přírodních požárů (EEA, 2020).

Vzhledem k tomu, že většina přírodních požárů v Evropě začíná v důsledku lidské činnosti (hřích nebo nedbalost), je zvyšování povědomí klíčovým opatřením ke snížení rizika přírodních požárů (EEA, 2020).

Na evropské úrovni monitoruje Evropský informační systém o lesních požárech (EFFIS) Evropské služby krizového řízení programu Copernicus (CEMS) aktivitu lesních požárů v téměř reálném čase a nabízí měsíční a sezónní předpovědi teplotních a dešťových anomálií, které zvyšují riziko lesních požárů. Na vnitrostátní úrovni existují příklady včasného varování: v Portugalsku byl vyvinut vnitrostátní systém varování a varování, v jehož rámci jsou varování zasílána prostřednictvím textových zpráv na mobilní telefony aktivní v oblastech ohrožených přírodními požáry nebo jinými extrémními událostmi (EEA, 2020).

Od roku 2019 je mechanismus civilní ochrany EU modernizován programem rescEU, který nabízí zemím kooperativní podporu v případě katastrof prostřednictvím ochrany občanů a řízení rizik. Evropská komise spolufinancuje pohotovostní dostupnost hasičské flotily rescEU s cílem řešit případné vnitrostátní nedostatky v reakci na lesní požáry. V letech 2007 až 2020 reagovalo 20 % všech žádostí o pomoc prostřednictvím mechanismu civilní ochrany EU na lesní požáry (EK, 2021).