2.6 Identifikace hlavních problémů přizpůsobení a definování cílů

2.6 Identifikace hlavních problémů přizpůsobení a definování cílů

Cílem tohoto kroku je vypracovat strategický směr pro plánování přizpůsobení na základě posouzení rizik a zranitelných míst souvisejících s klimatem (viz krok 2.4). Určení hlavních problémů spojených s přizpůsobením (např. které odvětví nebo který dopad na klima by měl být řešen jako první) je založeno na analýze bezprostřednosti a závažnosti dopadů, jakož i na příležitostech k využití stávajících strategií snižování rizika katastrof nebo stávajících opatření a plánů řízení zdrojů a infrastruktury. Vzhledem k široké povaze rizik a příležitostí v oblasti změny klimatu je vhodné takové stanovení priorit provádět s plným zapojením zúčastněných stran (viz krok 1.6).

Tento krok podporuje signatářská města Paktu starostů a primátorů v rozvoji oddílů „Dlouhodobá vize“ a „Cíle přizpůsobení“ platformy pro podávání zpráv MyCovenant (viz také offline pracovní verze šablony pro podávání zpráv).

Pro upřednostnění hlavních otázek přizpůsobení jsou k dispozici různé metody (viz pokyny a nástroje níže). Obecně lze říci, že mezi hlavní otázky, které je třeba vzít v úvahu při upřednostňování toho, které dopady změny klimatu je třeba řešit, patří:

• již se vyskytující dopady (viz krok 2.1),zejména ty, u nichž se předpokládá, že se v budoucnu zhorší (viz krok 2.2);
• pravděpodobnost a závažnost dopadů v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu;
• zda riziko spadá do mandátu obce nebo zapojených zúčastněných stran, a proto by mohlo být řešeno prostřednictvím stávajících správních ujednání;
• Vážná rizika, která by mohla nevratně ovlivnit město (např. zvýšení hladiny moře);
• Stávající mechanismy, které jsou sladěny s adaptačními opatřeními (např. renovace bytového fondu, územní plánování, provádění nových právních předpisů podle směrnice EU o povodních), které by mohly poskytnout užitečné vstupní body pro opatření. Začlenění přizpůsobení do stávajících nebo plánovaných iniciativ (viz krok 5.3)by mohlo začít zkoumáním toho, jak zranitelná odvětví (viz krok 2.3)v současné době reagují na rizika související s klimatem a počasím, a prostřednictvím diskusí s různými odděleními v obci a klíčovými zúčastněnými stranami (viz krok 1.6). Mezi příslušné iniciativy, odvětví a strategie patří:
  
  
  • Strategie udržitelného rozvoje
  • Hospodaření s vodou (např. plány povodí)
  • Bydlení (např. renovace programů sociálního bydlení)
  • Plánování (např. plány územního rozvoje, strategie obnovy měst)
  • Zdraví (např. plány tepelných vln, plány reakce na ohniska nákazy)
  • Záchranné služby (např. plány reakce na povodně)
  • Sociální služby (např. identifikace zranitelných skupin)
  • Zelený prostor a strategie ochrany přírody
  • Doprava (např. nové infrastrukturní projekty)
  • Energetika (např. investice do energie z obnovitelných zdrojů nebo do dodavatelských sítí)
  • Strategie zmírňování změny klimatu (viz také krok 5.4)
  • Cestovní ruch
  • Regionální hospodářské strategie

Jakmile budou známy hlavní adaptační problémy, mohou být stanoveny konkrétní a realistické adaptační cíle pro město. Měly by být co nejměřitelnější a nejpřesnější, a to i proto, že následné monitorování a hodnocení (viz krok 6)provádění adaptační strategie a/nebo plánu (viz krok 5)přímo souvisí s cíli.

Analýza rizik a příležitostí spojených s přizpůsobením vyžaduje zapojení zúčastněných stran. Zatímco organizace setkání a seminářů za účelem projednání rizik a stanovení jejich priorit je rozpočtově a časově náročná, stanovení priorit pro přizpůsobení ve společné dohodě může znamenat, že strategie pro přizpůsobení (viz krok 5)je lépe přijímána, a má tak větší šanci na úspěch.