4.2 Provedení analýzy nákladů a přínosů adaptačních opatření

Analýza nákladů a přínosů může významně pomoci činitelům s rozhodovací pravomocí vypracovat nejlepší strategii pro využití omezených ekonomických zdrojů pro nejúčinnější přístup k přizpůsobení se změně klimatu a pomoci stanovit priority a stanovit časovou odolnost investic. Posouzení nákladů a přínosů často používají vlády a organizace soukromého sektoru k posouzení vhodnosti dané akce nebo investice. Analýza může pomoci předpovědět, zda přínosy opatření převažují nad jeho náklady, a ve vztahu k jiným alternativám (tj. umožňuje seřadit alternativní opatření z hlediska poměru nákladů a přínosů).

Náklady na přizpůsobení se změně klimatu se rozumí „náklady na plánování, přípravu, usnadnění a provádění adaptačních opatření, včetně nákladů na transformaci“ (IPCC) a přínosy jsou „náklady na předcházení škodám nebo nahromaděné přínosy po přijetí a provádění adaptačních opatření“ (IPCC). Vzhledem k tomu, že téměř žádné adaptační opatření nemůže plně eliminovat dopad změny klimatu a související riziko, je třeba zohlednit i náklady na zbytkové riziko (zbývající dopady po provedení adaptačního opatření).

Posuzování nákladů a přínosů možností přizpůsobení lze provádět úžeji pouze s ohledem na finanční rozpočtové náklady a přínosy nebo komplexněji s ohledem na širší náklady a přínosy pro místní hospodářství. Kromě toho mohou být do posouzení nákladů a přínosů zahrnuty také sociální a environmentální náklady a přínosy. Je obzvláště důležité zahrnout netržní náklady a přínosy do posouzení možností přizpůsobení, aby bylo možné realisticky zohlednit celou škálu přínosů a nákladů, i když je obtížnější je vyjádřit v peněžním vyjádření.

Existuje soubor přístupů k oceňování nákladů a přínosů možností přizpůsobení. Tři běžně používané metody jsou:

• Analýza nákladů a přínosů (CBA)
• Analýza nákladové efektivity (CEA)
• Multikriteriální analýza (MCA)

Analýza nákladů a přínosů obecně obsahuje následující kroky:

1. Definovat adaptační cíl a určit odpovídající adaptační možnosti, které mají být posouzeny
2. Vymezení výchozího stavu, který umožní posouzení porovnávající scénáře „s“ a „bez“ konkrétního adaptačního opatření
3. Určete všechny náklady a přínosy ve stanoveném časovém rámci, obecně životnost adaptačního opatření nebo časový horizont scénářů dopadu na klima
4. Přiřaďte nákladům peněžní hodnotu: náklady zahrnují náklady na potřebné fyzické zdroje, náklady na lidské úsilí vynaložené ve všech fázích projektu, jakož i jakékoli vyčíslitelné sociální, environmentální nebo ekonomické nevýhody. Náklady, které vzniknou v budoucnu, jsou diskontovány na dnešní hodnotu („současnou hodnotu“) pomocí diskontní sazby.
5. Přiřaďte výhodám peněžní hodnotu: kvantifikace přínosů může být méně přímočará. Často je obtížnější přesně předpovědět přínosy, zejména u nových inovativních možností. Za druhé, spolu s finančními přínosy často existují nehmotné nebo měkké přínosy související s opatřením. Existuje však několik metodik, které umožňují kvantifikaci – další pokyny naleznete v níže uvedených zdrojích. Vyčíslené přínosy je rovněž třeba diskontovat na dnešní hodnoty.
6. Porovnejte náklady a přínosy: nakonec porovnejte hodnotu nákladů s hodnotou přínosů a použijte tuto analýzu k rozhodnutí o dalším postupu. Za tímto účelem vypočítejte celkové náklady a celkové přínosy a porovnejte obě hodnoty, abyste zjistili, zda přínosy převažují nad náklady (stanovení "čisté současné hodnoty" - NPV). Je také důležité vzít v úvahu dobu návratnosti - jak dlouho bude trvat, než se dosáhne bodu rentability, ve kterém dávky vrátily náklady.

Omezení analýzy nákladů a přínosů spočívá v tom, že vyžaduje, aby všechny přínosy byly měřeny a vyjádřeny v peněžním vyjádření, což je často obtížné dosáhnout nebo je považováno za morálně sporné (např. přiřazování peněžní hodnoty lidským životům nebo „diskontování“ budoucích přínosů). Další dvě metody, CEA a MCA, mohou být použity k překonání některých z těchto problémů.

Analýza nákladové efektivnosti (CEA) se používá k určení nejméně nákladného způsobu, jak dosáhnout specifického adaptačního cíle. Zatímco náklady na opatření je třeba vypočítat v peněžním vyjádření, přínosy lze vyjádřit v jakémkoli jiném kvantifikovaném opatření, které lze porovnat s cílovou hodnotou. Například pokud je cílem snížit počet úmrtí souvisejících s teplem, bude každá možnost posouzena z hlediska svého potenciálu snížit úmrtnost související s teplem (počet zamezených úmrtí a procentní pokles ve srovnání s výchozím stavem), což je poté porovnáno s jejími náklady. Výbor CEA obvykle opomíjí zohlednění sociálních aspektů, proveditelnosti provádění nebo vedlejších přínosů, které je třeba posoudit souběžně.

Zdroje a informace o dalších metodách a nástrojích jsou uvedeny níže.

Multikriteriální analýza (MCA) integruje různá hodnotící kritéria (finanční a nefinanční, zpeněžená nebo vyjádřená jinými kvantitativními termíny) a priority s ohledem na různá kritéria (jelikož různé zúčastněné strany mohou mít různé preference, pokud jde o výsledky, přínosy a dopady projektů, do jednoho společného rámce, aby bylo dosaženo bodového hodnocení a relativního pořadí možností přizpůsobení, přičemž běžně integrují výsledky analýzy nákladů a přínosů nebo analýzy nákladů a přínosů. Další podrobnosti o MCA viz krok 4.3.