Zvýšení provozní bezpečnosti v pobřežních a příbřežních činnostech

Mezi zúčastněné strany zapojené do zvyšování bezpečnosti činností na moři a na pevnině patří agentury pro rybolov a akvakulturu, přístavní orgány a veřejné subjekty s pravomocí v oblasti bezpečnosti na moři (pobřežní stráže) a stanovení předpisů a norem. Projektanti a stavitelé lodí se rovněž podílejí na zajišťování bezpečnosti plavidel a dalších námořních zařízení, jako jsou rybí farmy nebo přístavní stavby. Ke zvýšení povědomí o otázkách bezpečnosti se doporučuje široký participativní přístup zahrnující místní komunity. Celostní přístup doporučuje zejména FAO, která zdůrazňuje, že bezpečnost rybářů by neměla být řešena pouze prostřednictvím vládních činností, ale také koordinovaným způsobem prostřednictvím činností zdola nahoru.

Jasné a místně specifické určení klíčových klimatických rizik a pochopení bezpečnostních důsledků patří mezi hlavní faktory, které pomáhají při výběru nejvhodnějšího adaptačního opatření ke zlepšení provozní bezpečnosti. Společné překážky této možnosti přizpůsobení se totiž odkazují na potřebu lepších důkazů a důvěry v prognózy a dopady změny klimatu. Důvěra v prognózy týkající se změny klimatu je obzvláště nutná k řádnému zvážení rizik souvisejících se změnou klimatu a mnoha dalších rizik, která ovlivňují toto odvětví, a k tomu, aby podniky investovaly do přizpůsobení se změně klimatu. Dlouhodobý rámec projekcí změny klimatu může být navíc špatně slučitelný s kratšími investičními časovými rámci námořního podnikání.

Tato možnost zahrnuje opatření, která lze provádět s malými dopady na zdroje (např. přijetí základního bezpečnostního vybavení, malé úpravy infrastruktury za účelem zvýšení odolnosti operací na pevnině) nebo s významnými zdroji, například v případě zvýšení nadmořské výšky nebo přemístění zpracovatelských míst nebo námořních přístavů, což může být velmi nákladné.

Přínosy zahrnují lidskou bezpečnost rybářů a provozovatelů podniků a zamezení možným hospodářským ztrátám vyplývajícím z uzavření přístavů, poškození infrastruktury, zastavení provozu a rybářských plavidel uvízlých v přístavech. Námořní nákladní doprava je klíčová pro přepravu velkých objemů zboží na dlouhé vzdálenosti a je mnohem méně uhlíkově náročná než silniční doprava. Opatření zaměřená na zvýšení jeho bezpečnosti jsou proto velmi důležitá pro životaschopnost a udržitelnost dálkových logistických firem. Je rovněž rozhodující pro průmyslové výrobce, kteří se na něj spoléhají při získávání dodávek a dodávání svých výrobků na cílové trhy.

Vzhledem k tomu, že bezpečnost na moři je celosvětovým problémem pro všechny námořní činnosti, mezinárodní předpisy vypracovala především Mezinárodní námořní organizace (IMO), která stanoví globální normy pro bezpečnost, zabezpečení a environmentální výkonnost mezinárodní lodní dopravy. Jasným příkladem je úmluva SOLAS, která patří k nejdůležitějším smlouvám týkajícím se námořní bezpečnosti.

EU neustále rozvíjí a zintenzivňuje svou politiku námořní bezpečnosti s cílem „eliminovat nevyhovující lodní dopravu, zvýšit ochranu cestujících a posádek, snížit riziko znečištění životního prostředí a zajistit, aby provozovatelé, kteří se řídí osvědčenými postupy, nebyli komerčně znevýhodněni ve srovnání s těmi, kteří jsou připraveni snížit bezpečnost plavidel“.

Bezpečnost na moři je rovněž klíčovým prvkem evropské politiky námořní dopravy s ohledem na ochranu cestujících, členů posádek, mořského prostředí a pobřežních regionů. Evropské právní předpisy začleňují normy IMO a stanoví další opatření prostřednictvím širokého souboru směrnic a nařízení týkajících se výcviku a kvalifikace, lodní výstroje, bezpečnosti lodí a přístavních zařízení a bezpečnosti osobních lodí. Strategie Evropské unie pro námořní bezpečnost a její akční plán (2021) zejména označily změnu klimatu a extrémní jevy za hlavní hrozby a rizika pro systém námořní dopravy a námořní infrastrukturu, přičemž zdůraznily potřebu posoudit odolnost odvětví vůči těmto rizikům a přijmout vhodná adaptační opatření k jejich zmírnění.

V rámci společné rybářské politiky podporuje Evropský námořní, rybářský a akvakulturní fond (ENRAF)bezpečnost a zlepšování pracovních podmínek v rámci priorit Unie 1 a 2 (Podpora udržitelného rybolovu a obnova a zachování vodních biologických zdrojů).

V krátké době lze zavést jednoduchá adaptační opatření ke zvýšení bezpečnosti během rybolovných činností a plavby (1–2 roky), zatímco složitější řešení, jako je zvýšení/přemístění přístavní infrastruktury, vyžadují delší dobu na jejich provedení. Další opatření jsou součástí procesu nepřetržitého a autonomního přizpůsobování po všeobecné technologické modernizaci systémů a zařízení.

Tato možnost přizpůsobení by měla být považována za nepřetržitý proces, který vyžaduje postupnou aktualizaci bezpečnostních systémů a postupů a průběžné sledování jejich účinnosti.