Lepší provozní bezpečnost na moři

Tato možnost zahrnuje přijetí systémů a strategií pro zvýšení bezpečnosti jak činností na moři (plavba, rybolovné činnosti), tak činností na pevnině (přístavy, činnosti zpracování), které reagují na výzvy vyvolané změnou klimatu. Tato možnost je obzvláště důležitá pro odvětví rybolovu, které FAO považuje za obzvláště nebezpečnou činnost na moři, ale je také důležitá pro další námořní činnosti, jako je plavba, přístavní operace, akvakultura a činnosti související s plošinami na moři, neboť nepříznivé povětrnostní jevy a bouře přispívají k mnoha námořním nehodám.

Zvýšení hladiny moří a zvýšení úrovně prudkých bouří, zejména v severní Evropě (šestá hodnotící zpráva IPCC, WGI, kapitola 12; znalostní centrum EU pro zvyšování hladiny moří) způsobují škody na několika přístavních infrastrukturách a pozemních zařízeních, včetně zaplavení, přerušení dodávek energie, přerušení práce a uzavření přístavů. Tytéž události ohrožují bezpečnost posádky a cestujících na moři během plavby a mohly by vést k omezenému nasazení a výkonu rybolovných činností. Kromě toho jsou hlášeny prudké a bouřlivé zimy, které nutí rybářské lodě uvíznout v přístavu po dlouhou dobu, aby se zabránilo rizikům pro rybáře s jasnými hospodářskými ztrátami. Mnohé z těchto dopadů jsou popsány jako relevantní v celosvětovém měřítku a na evropské úrovni (viz mimo jiné publikace FAO z roku 2018 o dopadech změny klimatu na rybolov a akvakulturu, průzkum přístavního průmyslu UNCTAD o dopadech změny klimatu a přizpůsobení se této změně, zpráva Společného výzkumného střediska o dopadech změny klimatu na dopravu).

Odvětví rybolovu již reaguje na několik dopadů změny klimatu s cílem zvýšit provozní bezpečnost a investovat do snižování zranitelnosti vůči rizikům katastrof. Příklady jsou uvedeny v prvním přezkumu přizpůsobení se změně klimatu pro odvětví mořských plodů ve Spojeném království a v jeho následných sledovacích zprávách, které postupně aktualizují informace a shromažďují nové zpětné vazby od zúčastněných stran z tohoto odvětví. Adaptační strategie zaměřené na bezpečnost na moři jsou rovněž zohledněny v pokynech IFAD pro přizpůsobování se změně klimatu a její zmírňování (2015) a v projektu ClimeFish financovaném z programu Horizont 2020, jehož cílem je zajistit, aby se zvýšení produkce mořských plodů projevilo v oblastech a u druhů, které mají vzhledem k očekávaným změnám klimatu potenciál pro udržitelný růst.

Možná opatření ke zvýšení bezpečnosti na moři během činností na moři se týkají: i) přijetí zdokonalených osobních plovoucích zařízení, ii) investice do stability plavidla a iv) provádění zvláštního výcviku provozovatelů v oblasti bezpečnosti na moři. Pokud jde o rybolov, přizpůsobení by mohlo rovněž zahrnovat zvedání palub a přemísťování zařízení, čerpadlo a obsluhu posádky na záď plavidla. U činností na pevnině zahrnují adaptační opatření zvyšující bezpečnost provozovatelů i) hráze a náspy chránící infrastrukturu, ii) zavedení nouzových postupů pro přístavy se specializovaným a vyškoleným personálem, ii) různá opatření zaměřená na zvýšení odolnosti přístavů a ochranu strategických složek (např. změny návrhu infrastruktury a použitého materiálu) a iii) vnitrozemské přemístění zpracovatelských míst.

Podle zprávy Společného výzkumného střediska o dopadech změny klimatu na dopravu zahrnují klíčové přístupy k přizpůsobení pro evropské námořní přístavy zvýšení infrastruktury s cílem kompenzovat předpokládanou hladinu moří, výstavbu protipovodňové ochrany a přemístění námořních přístavů. Tyto přístupy mohou přispět ke zvýšení bezpečnosti provozovatelů pracujících na moři nebo v zařízeních na pevnině za nepříznivých podmínek. Přemístění námořních přístavů by mělo být zváženo pouze tehdy, je-li námořní přístav značně ohrožen zaplavením, což je velmi nákladné řešení. Měla by být pečlivě zvážena tvrdá ochrana pobřeží za účelem ochrany námořních přístavů před povodněmi (včetně hrází, mořských zdí a vlnolamů) a měly by být posouzeny možné související dopady na životní prostředí, jako je eroze pobřeží a degradace stanovišť.

Kromě výše popsaných možností mohou bezpečnost při činnostech na moři a na pevnině podpořit i další možnosti přizpůsobení, včetně zavedení monitorovacích, modelovacích a předpovědních systémů a systémů včasného varování, které mohou provozovatele včas informovat o rizicích vyplývajících z nepříznivého počasí. Bezpečnost na moři, zejména v odvětví akvakultury, může rovněž zvýšit zónování a umísťování na základě rizik s přihlédnutím k současným a budoucím klimatickým rizikům. Zlepšení přístupu k finančním službám a pojistným mechanismům (viz možnost Pojištění jako nástroj řízení rizik) může pomoci zvýšit odolnost podniků, zejména chudých komunit.

Přizpůsobení námořní dopravy je součástí řešení pro zajištění kontinuity dodavatelských řetězců pro podnikatelské a průmyslové odvětví. Výše uvedená rizika změny klimatu způsobují narušení, která by nakonec mohla vést ke zvýšení nákladů a mít dopad na kupujícího, dodavatele nebo celý dodavatelský řetězec.

Mezi zúčastněné strany zapojené do zvyšování bezpečnosti činností na moři a na pevnině patří agentury pro rybolov a akvakulturu, přístavní orgány a veřejné subjekty s pravomocí v oblasti bezpečnosti na moři (pobřežní stráže) a stanovení předpisů a norem. Projektanti a stavitelé lodí se rovněž podílejí na zajišťování bezpečnosti plavidel a dalších námořních zařízení, jako jsou rybí farmy nebo přístavní stavby. Ke zvýšení povědomí o otázkách bezpečnosti se doporučuje široký participativní přístup zahrnující místní komunity. Celostní přístup doporučuje zejména FAO, která zdůrazňuje, že bezpečnost rybářů by neměla být řešena pouze prostřednictvím vládních činností, ale také koordinovaným způsobem prostřednictvím činností zdola nahoru.

Jasné a místně specifické určení klíčových klimatických rizik a pochopení bezpečnostních důsledků patří mezi hlavní faktory, které pomáhají při výběru nejvhodnějšího adaptačního opatření ke zlepšení provozní bezpečnosti. Společné překážky této možnosti přizpůsobení se totiž odkazují na potřebu lepších důkazů a důvěry v prognózy a dopady změny klimatu. Důvěra v prognózy týkající se změny klimatu je obzvláště nutná k řádnému zvážení rizik souvisejících se změnou klimatu a mnoha dalších rizik, která ovlivňují toto odvětví, a k tomu, aby podniky investovaly do přizpůsobení se změně klimatu. Dlouhodobý rámec projekcí změny klimatu může být navíc špatně slučitelný s kratšími investičními časovými rámci námořního podnikání.

Tato možnost zahrnuje opatření, která lze provádět s malými dopady na zdroje (např. přijetí základního bezpečnostního vybavení, malé úpravy infrastruktury za účelem zvýšení odolnosti operací na pevnině) nebo s významnými zdroji, například v případě zvýšení nadmořské výšky nebo přemístění zpracovatelských míst nebo námořních přístavů, což může být velmi nákladné.

Přínosy zahrnují lidskou bezpečnost rybářů a provozovatelů podniků a zamezení možným hospodářským ztrátám vyplývajícím z uzavření přístavů, poškození infrastruktury, zastavení provozu a rybářských plavidel uvízlých v přístavech. Námořní nákladní doprava je klíčová pro přepravu velkých objemů zboží na dlouhé vzdálenosti a je mnohem méně uhlíkově náročná než silniční doprava. Opatření zaměřená na zvýšení jeho bezpečnosti jsou proto velmi důležitá pro životaschopnost a udržitelnost dálkových logistických firem. Je rovněž rozhodující pro průmyslové výrobce, kteří se na něj spoléhají při získávání dodávek a dodávání svých výrobků na cílové trhy.

Vzhledem k tomu, že bezpečnost na moři je celosvětovým problémem pro všechny námořní činnosti, mezinárodní předpisy vypracovala především Mezinárodní námořní organizace (IMO), která stanoví globální normy pro bezpečnost, zabezpečení a environmentální výkonnost mezinárodní lodní dopravy. Jasným příkladem je úmluva SOLAS, která patří k nejdůležitějším smlouvám týkajícím se námořní bezpečnosti.

EU neustále rozvíjí a zintenzivňuje svou politiku námořní bezpečnosti s cílem „eliminovat nevyhovující lodní dopravu, zvýšit ochranu cestujících a posádek, snížit riziko znečištění životního prostředí a zajistit, aby provozovatelé, kteří se řídí osvědčenými postupy, nebyli komerčně znevýhodněni ve srovnání s těmi, kteří jsou připraveni snížit bezpečnost plavidel“.

Bezpečnost na moři je rovněž klíčovým prvkem evropské politiky námořní dopravy s ohledem na ochranu cestujících, členů posádek, mořského prostředí a pobřežních regionů. Evropské právní předpisy začleňují normy IMO a stanoví dodatečná opatření prostřednictvím širokého souboru směrnic a nařízení týkajících se výcviku a kvalifikace, lodní výstroje, bezpečnosti lodí a přístavních zařízení a bezpečnosti osobních lodí. Strategie Evropské unie pro námořní bezpečnost a její akční plán (2021) navíc označily změnu klimatu a extrémní jevy za hlavní hrozby a rizika pro systém námořní dopravy a námořní infrastrukturu a zdůraznily potřebu posoudit odolnost odvětví vůči těmto rizikům a přijmout vhodná adaptační opatření k jejich zmírnění.

V rámci společné rybářské politiky podporuje Evropský námořní, rybářský a akvakulturní fond (ENRAF) bezpečnost a zlepšování pracovních podmínek v rámci priority Unie č. 1 (Podpora udržitelného rybolovu a obnova a zachování vodních biologických zdrojů).

V krátké době lze zavést jednoduchá adaptační opatření ke zvýšení bezpečnosti během rybolovných činností a plavby (1–2 roky), zatímco složitější řešení, jako je zvýšení/přemístění přístavní infrastruktury, vyžadují delší dobu na jejich provedení. Další opatření jsou součástí procesu nepřetržitého a autonomního přizpůsobování po všeobecné technologické modernizaci systémů a zařízení.

Tato možnost přizpůsobení by měla být považována za nepřetržitý proces, který vyžaduje postupnou aktualizaci bezpečnostních systémů a postupů a průběžné sledování jejich účinnosti.