Vytvoření umělých sněhových závějí pro zlepšení úspěšnosti chovu tuleně kroužkovaného Saimaa

Změna klimatu představuje dlouhodobou hrozbu pro populaci tuleňů rodu Saimaa, protože úspěšný chov poddruhů závisí na ledu a sněhové pokrývce. Tuleni rodí typicky jedno štěně v subnivean doupěti, který se nachází na sněhové závěje vytvořené na břehu jezera. Doupě poskytuje úkryt před predátory a drsným podnebím a pár matek a štěňat ho používá během ošetřovatelského období.

V zimě s dobrými sněhovými podmínkami je asi 8% mláďat nalezeno mrtvých v doupatech. Mírná zima a nedostatek sněhu však mohou způsobit vysokou perinatální úmrtnost (stejně jako v letech 2006 a 2007 přibližně 30 %). Sněhová pokrývka jezera Saimaa byla v posledních letech výjimečně tenká. Například během zimy 2014 zde byl naprostý nedostatek větrem unášených sněhových valů potřebných pro doupě tuleňů. Tuto situaci může dále zhoršit globální oteplování a související změny klimatických podmínek. Vzhledem k vnitrozemským jezerním stanovištím se navíc tuleni rodu Saimaa nemohou v reakci na změnu klimatu přesouvat do příznivějších oblastí.

Cílem projektu tuleňů rodu Saimaa je snížit hlavní hrozby pro tuleně kroužkovaného rodu Saimaa, které byly identifikovány ve strategii a akčním plánu pro zachování tuleňů rodu Saimaa. Zejména se snaží snížit rizika spojená se změnou klimatu, rybolovem a narušením způsobeným člověkem. Výsledky projektu budou využity při aktualizaci strategie ochrany přírody a souvisejících předpisů.

Jedním z hlavních cílů projektu je usnadnit přizpůsobení se změně klimatu hromaděním umělých sněhových závějí s cílem zlepšit úspěšnost rozmnožování tuleně Saimaa během mírných zim. Mezi další cíle patří snížení úmrtnosti způsobené vedlejšími úlovky prostřednictvím rozvoje metod rybolovu šetrných k tuleňům, omezení narušení způsobených člověkem, zapojení místních obyvatel do opatření pro zachování zdrojů a zvýšení jejich povědomí a aktualizace znalostí o zásadních ekologických otázkách a o možných hrozbách pro tuleně jako základ pro účinné zachování a monitorování.

Metoda umělé sněhové závěje byla vyvinuta na University of Eastern Finland. Během projektu LIFE Saimaa Seal bylo provedeno jeho plné provedení jako nová metoda ochrany, aby se zlepšilo přežití mláďat tuleně v mírných zimách, kdy sněhová pokrývka nestačí pro doupě.

Během zimy se špatnými sněhovými podmínkami v letech 2014-2016 bylo na hnízdišti tuleně navršeno celkem 519 umělých sněhových závějí. Tyto drifty byly každoročně hromaděny v lednu a na začátku února. Tvar a velikost umělých závějí napodobují přirozený vítr unášený sněhovými kopci. Saimaa prstencové tulení doupě se nachází na ledě v závějích na pobřeží. Umělé sněhové závěje byly nahromaděny pomocí přírodního sněhu shromážděného v blízkosti místa driftu pomocí lopat na sníh a tlačných zařízení a závěje se nacházely v blízkosti potenciálních míst doupěte. Minimální sněhová pokrývka na ledu pro vytvoření sněhové závěje je asi 5 centimetrů. Přesné rozměry závěje závisí na umístění a množství dostupného sněhu. Sněhové závěje by však měly být dostatečně velké pro velké porodní doupě, tj. přibližně 1 m vysoké, 3-6 m široké a 8-15 m dlouhé.

Více než 200 lidí se podílelo na výrobě sněhových závějí a většina z nich byli dobrovolníci. Na základě každoročního sčítání doupat (v letech 2014–2016) v období od března do dubna se metoda umělého závěje jeví jako účinná ochranná akce; pro jeho provádění jsou dobře připraveni informovaní místní dobrovolníci. Během těchto tří zim byla většina (> 75 %) umělých závějí používána tuleni jako doupě a ve výjimečně mírné zimě roku 2014 se v těchto závějích narodilo více než 90 % pozorovaných mláďat. Díky tomuto ochrannému opatření zůstala perinatální úmrtnost výrazně nižší ve srovnání s dřívějšími zimami se špatnými sněhovými podmínkami.

Projekt LIFE týkající se tuleňů Saimaa rovněž provádí další opatření, která přímo neřeší dopady změny klimatu, ale snižují úmrtnost tuleňů, a tím zvyšují jejich odolnost vůči změně klimatu. Ve spolupráci s místními profesionálními rybáři byly vyvinuty bezpečné hadicové sítě (typ pasti na ryby používané profesionálními rybáři pro okouny a štikozubce). Rovněž téměř 300 sítí na chytání ryb za žábry rekreačních rybářů bylo nahrazeno pastmi na ryby bezpečnými pro tuleně (jiný typ lovného zařízení, menší než síť na chytání ryb za žábry, kterou většinou používají profesionální rybáři). Cílem je, aby během projektu (tedy do roku 2018) bylo celkem 500 tenatových sítí nahrazeno pastmi na ryby bezpečnými pro tuleně. Kromě toho bylo zdarma vydáno téměř 1 500 zátek, díky nimž jsou tradiční pasti na ryby bezpečné (tím, že se zabrání tomu, aby maximální šířka otvoru byla širší než 15 cm, a tím se zablokuje průchod těsnění do pasti). Kromě těchto konkrétních opatření mohou rekreační rybáři podepsat dobrovolný závazek používat metody rybolovu bezpečné pro tuleně i mimo období omezení rybolovu. Doposud tento závazek podepsalo více než 400 rybářů.

Byly vypracovány nebo se připravují plány péče pro oblasti sítě Natura 2000, které jsou životně důležité pro tuleně kroužkovaného v oblasti Saimaa, a pro ochranu přírody bylo získáno 34 ha půdy (ostrovů) a 670 ha vody. V neposlední řadě probíhá také řada iniciativ pro osvětové a vzdělávací účely.

Metsähallitus, Parks & Wildlife Finland je zodpovědná za většinu opatření na ochranu a monitorování tuleně Saimaa. Výzkum provedený univerzitou východního Finska hrál klíčovou roli při vývoji metody umělého závěje a účasti na každoročních sčítáních doupat.

Úloha dobrovolníků je také nesmírně důležitá jak pro vytváření sněhových závějí, tak pro sledování a hodnocení dynamiky populace. V průběhu let se zkušení místní dobrovolníci účastnili každoročního sčítání doupat tuleně kroužkovaného Saimaa. Tito dobrovolníci znají náročné terénní podmínky na ledě a tradiční místa rozmnožování tuleňů kroužkovaných. Projekt LIFE Saimaa se zaměřil na vybudování rozsáhlejší sítě dobrovolníků založené na této počáteční skupině klíčových dobrovolníků, která by pokryla celou distribuční oblast tuleně, aby byla připravena na možné výzvy spojené s oteplováním zimního klimatu. Mezi dobrovolníky byli kromě ochránců přírody rekreační rybáři, politici (místní i celostátní), tvůrci politik, místní obyvatelé, letní obyvatelé a členové několika nevládních organizací. Je tedy dobrým příkladem toho, jak konkrétní ochranářský akt může vyvolat otevřenost a zapojení místních obyvatel do ochrany a sblížit lidi.

Během zimy 2014-2016 bylo nutné obrovské úsilí na hromadění umělých sněhových závějí kvůli špatným sněhovým podmínkám na jezeře Saimaa. Tohoto úkolu se zúčastnilo více než 200 dobrovolníků. Během přibližně dvoutýdenního ročního provozu v letech 2014 a 2016, kdy provádění umělých závějí pokrývalo většinu oblasti distribuce tuleňů, pracovali dobrovolníci celkem 169 (tj. osm měsíců) a 247 (téměř 12 měsíců) dnů v přepočtu na plné pracovní úvazky. Kromě dobrovolníků a Metsähallitusu se na realizaci umělých sněhových závějí významně podíleli i někteří spolupracující partneři, jako University of Eastern Finland, WWF Finland a místní Centra pro hospodářský rozvoj, dopravu a životní prostředí. Celkový počet umělých závějí vzrostl v roce 2014 na 240 a v roce 2016 na 211. Během zimy 2015 bylo v centrální části jezera, kde byly sněhové podmínky nejslabší, navršeno celkem 68 umělých sněhových závějí a klíčovou roli tehdy sehráli i dobrovolníci.

Umělé sněhové závěje se ukázaly být účinnou metodou ke snížení úmrtnosti mláďat v zimě se špatnými sněhovými podmínkami. Perinatální mortalita kolísala z 8 % na 16 % během těchto tří zim (2014–2016), kdy se jako ochranný akt hromadily umělé závěje sněhu, zatímco perinatální mortalita v dřívějších mírných zimách, než byla metoda vyvinuta, činila téměř 30 % (např. v letech 2006 a 2007). Tuleni přijali asi 75% umělých sněhových závějí jako místo doupěte a během posledních tří zim se celkem 59% pozorovaných mláďat narodilo v umělých sněhových závějích.

Tento projekt získal Cenu za biologickou rozmanitost 2013-2014 udělovanou Národním výborem Finska pro IUCN, Mezinárodní svaz ochrany přírody. Předběžné výsledky vzbudily zájem i mimo Finsko, neboť bylo testováno nové, jednoduché a inovativní řešení ke zmírnění nepříznivých dopadů změny klimatu na vysoce ohroženou populaci.

Metoda umělého závěje je však účinná pouze tehdy, pokud je k dispozici sníh a jezero má přilehlou ledovou pokrývku. Již nyní je množství sněhu a/nebo ledu v některých oblastech limitujícím faktorem i pro umělé závěje. Proto byl v tomto projektu také zahájen vývoj a testování dlouhotrvajících umělých doupat, aby se v budoucnu zajistilo krytí pro mláďata tuleňů Saimaa.

Celkový rozpočet projektu LIFE Saimaa Seal činí 5 261 612 EUR. Z celkového rozpočtu je 75 % financováno z Fondu Evropské unie pro přírodu a biologickou rozmanitost LIFE+. Akce „Zlepšení podmínek chovu tuleně kroužkovaného Saimaa s umělými sněhovými závějemi“ je jednou z 63 akcí v rámci projektu a náklady na tuto konkrétní akci činí přibližně 4 % celkového rozpočtu projektu.

Většina (59 %) mláďat narozených v období 2014–2016 se narodila v doupatech vyrobených z umělých sněhových závějí a perinatální mortalita byla výrazně nižší ve srovnání s dřívějšími zimami se špatnými sněhovými podmínkami, kdy se metoda nepoužívala, což zdůrazňuje užitečnost a úspěch této techniky (další podrobnosti viz oddíl „Úspěch a omezující faktory“).

Tuleň kroužkovaný Saimaa má status IUCN ohrožených poddruhů (EN) a ve směrnici o stanovištích je tento status druhem vyžadujícím přísnou ochranu (směrnice Rady 92/43/EHS, příloha IV). Podle posledně uvedeného je zakázáno poškozování a ničení stanoviště, místa rozmnožování a místa odpočinku důležitého pro přežití druhu (nebo poddruhu) pod přísnou ochranou. Projekt LIFE proto získal povolení od místního Střediska pro hospodářský rozvoj, dopravu a životní prostředí pro hromadění umělých sněhových závějí v doupatech tuleňů. Kromě toho jsou pro projekt zachování tuleňů Saimaa relevantní následující právní prvky.

Politika ochrany přírody

Kroužená pečeť Saimaa byla chráněna v roce 1955 zákonnou vyhláškou na základě zákona o lovu. V roce 1993 byla právní ochrana převedena na zákon o ochraně přírody a odpovědnost za řízení byla svěřena ministerstvu životního prostředí a v praxi Parks & Wildlife Finland, což je veřejná agentura, která je součástí státního podniku Metsähallitus. V roce 2011 byla přijata strategie ochrany a akční plán pro tuleně kroužkovaného Saimaa, který se v současné době aktualizuje.

Chráněné oblasti a programy

V oblasti jezera Saimaa bylo zřízení národního parku Linnansaari v roce 1956 významným faktorem pro ochranu tuleně Saimaa (9 600 hektarů, zimní populace tuleňů 65-86). Národní park Kolovesi byl založen v roce 1990 a ochrana tuleně kroužkovaného Saimaa byla hlavním faktorem přispívajícím k zachování oblasti (2 300 ha, zimní populace app. 9–12 pečetí). Existují také některé chráněné oblasti v soukromém vlastnictví zřízené na ochranu tuleně Saimaa.

Finský národní program ochrany pobřeží byl přijat v roce 1990. Poskytuje také prostředky na ochranu hnízdišť tuleně kroužkovaného Saimaa. V jezeře Saimaa pokrývá program 92 000 ha (většinou vodní plochy). Většina oblasti rozšíření tuleně je zahrnuta do sítě Natura 2000; Oblasti sítě Natura 2000 pokrývají celkem 157,426 ha (33,022 ha půdy, 124,404 ha vody). Program na ochranu pobřeží a síť Natura 2000 pokrývají přibližně 70 % a 95 % pobřeží, kde se nacházejí doupě tuleňů. Za účelem provádění programu ochrany a cílů ochrany sítě Natura 2000 byly zřízeny oblasti ochrany přírody a oblasti získané pro stát pro účely ochrany. Realizace sítě Natura 2000 se provádí také prostřednictvím územních plánů v souladu se zákonem o využívání půdy a výstavbě, omezení rybolovu podle zákona o rybolovu a zřízení oblastí s omezením podle právních předpisů upravujících používání motorových vozidel v terénu.

Omezení rybolovu

V jezeře Saimaa je rybolov omezen od 80. let 20. století za účelem ochrany tuleně kroužkovaného. Uzavření a omezení rybolovu jsou hlavními opatřeními pro zachování populace tuleňů kroužkovaných a oblasti s omezením rybolovu se zvýšily z 1,5 % na přibližně 60 % rozlohy jezera. V současné době má vyhláška o omezení rybolovu (259/2016) jedno prostorové (pokrývající přibližně 60 % jezera) a dvě časová (jarní a celoroční) omezení rybolovu. Během jara (od 15. dubna do 30. června), které je nejkritičtějším obdobím pro přežití mláďat, je používání tenatových sítí zakázáno. vzhledem k tomu, že používání nejsmrtonosnějších druhů lovných zařízení pro tuleně (např. pasti na ryby s otvorem širším než 15 cm, tenatové sítě na chytání ryb za žábry se silnými oky, háčky na návnadu s rybami a vícevláknové sítě) je zakázáno po celý rok; Navzdory prostorovému rozšíření v roce 2016 je plošné pokrytí vyhlášky stále menší než rozmnožovací nebo distribuční oblast tuleně kroužkovaného Saimaa, zejména v severní a jižní části jezera. Kromě vyhlášky jsou ve vodních oblastech v blízkosti oblasti vymezené vyhláškou prováděny také smlouvy o dobrovolném omezení rybolovu (v září 2016 pokrývaly 81 km^2). Vlastníkům vody (vlastníkům rybářského práva) se vyplácí finanční náhrada za podpis smlouvy o dobrovolném omezení rybolovu v oblasti vyhlášek nebo v její blízkosti.

Umělé závěje byly stavěny ročně (v letech 2014–2016) během krátkého období (dva týdny za zimu a před reprodukční sezónou). Štoly budou nahromaděny i v budoucnu, pokud budou potřebné kvůli špatným sněhovým podmínkám.

Umělé závěje trvají pouze jednu sezónu rozmnožování, a proto je třeba je každý rok přestavovat. Metoda umělých sněhových závějí bude zahrnuta do souboru zavedených postupů ochrany tuleně kroužkovaného Saimaa.

Raisa Tiilikainen
Project Manager
Metsähallitus Parks & Wildlife Finland
Tel.:  +358 40 754 1449
E-mail: raisa.tiilikainen@metsa.fi

Miina Auttila
miina.auttila@metsa.fi

Program Životní prostředí