Adaptivní obhospodařování přírodních stanovišť

Biologická rozmanitost poskytuje širokou škálu ekosystémových služeb (poskytování, regulace a údržba, kulturní služby), které jsou nezbytné pro dobré životní podmínky lidí. Tyto služby hrají mimo jiné důležitou úlohu při regulaci klimatu, a významně tak přispívají ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně. Lidské činnosti jsou však odpovědné za rostoucí tlaky a dopady na biologickou rozmanitost a ekosystémy a očekává se, že změna klimatu tyto hrozby výrazně zintenzivní, což povede k:

• změny v početnosti a rozšíření druhů, a to i v důsledku změn a úbytku stanovišť (např. v důsledku zvýšení hladiny moří);
• změny ve fenologii, které mohou vést ke ztrátě synchronizace mezi druhy;
• změny ve složení společenství (změny typů a početnosti druhů v ekosystému v důsledku jejich různé schopnosti přizpůsobit se měnícím se podmínkám způsobeným změnou klimatu);
• změny v ekosystémových procesech, funkcích a službách;

Zachování biologické rozmanitosti a zachování schopnosti přírody dodávat zboží a poskytovat služby je celosvětovou prioritou. Vzhledem k propojenosti biologické rozmanitosti, ekosystémů a změny klimatu je pro účinnou ochranu zásadní řešit jejich dopady holistickým způsobem. Zásadním aspektem je přijetí ekosystémového přístupu k přizpůsobení se změně klimatu a začlenění řešení inspirovaných přírodou do politik rozvoje a ochrany přírody.

Odolné ekosystémy a související služby závisejí na složitých interakcích mezi druhy a životním prostředím. Tyto interakce jsou velmi dynamické a často zahrnují nelineární procesy. Řízení biologické rozmanitosti a stanovišť rovněž vyžaduje zvážení různých ovlivňujících faktorů, jako jsou potenciální dopady na klima, vyvíjející se socioekonomické tlaky a s nimi spojené nejistoty. Tento posun od statického hlediska ochrany k přístupu adaptivního řízení je zdůrazněn v „Pokynechpro změnu klimatu a síť Natura 2000“. Síť Natura 2000, která zahrnuje více než 27 000 lokalit a více než 1 milion km^2, zdůrazňuje význam adaptivní správy přírodních stanovišť pro tyto chráněné oblasti a území, jehož jsou součástí.

Adaptivní řízení ekosystémů a sociálně-ekologických systémů je iterativní proces, který kombinuje řídicí opatření s cíleným monitorováním. Cílem tohoto průběžného přístupu k učení je zvýšit adaptační kapacitu zasažených stanovišť a ohrožených druhů rostlin a živočichů. V souvislosti se změnou klimatu zahrnuje adaptivní řízení: i) analýzu znalostí o možných dopadech na klima a související nejistotě, ii) návrh opatření k řešení těchto dopadů, iii) monitorování druhů, stanovišť, ekosystémových služeb a procesů citlivých na klima za účelem hodnocení účinnosti řízení a iv) přepracování a provádění zdokonalených (nebo nových) opatření v oblasti řízení. Pro účinné adaptivní řízení přírodních systémů za podmínek změny klimatu se berou v úvahu tyto strategie:

• Porozumět přírodním procesům: Pochopte, že přírodní procesy jsou dynamické a že se očekává, že druhy budou individuálně reagovat na dopady změny klimatu. Obhospodařování stanovišť proto musí být flexibilní, adaptivní a specifické.
• Přizpůsobit priority ochrany: Reagovat na měnící se priority ochrany (v důsledku změny klimatu) a poučit se ze zkušeností na místní, regionální, vnitrostátní a mezinárodní úrovni přizpůsobením cílů, mechanismů a plánů ochrany.
• Hlavní adaptivní řízení: Začlenit zásady adaptivního řízení přírodních stanovišť do jiných plánů péče a strategií využívání půdy. To umožní nebo podpoří přirozený rozvoj ekosystémů odolných vůči změně klimatu a podpoří služby, které mohou poskytovat, a to i z hlediska přizpůsobení se změně klimatu.
• Zapojit zúčastněné strany: Zapojit příslušné zúčastněné strany, aby ilustrovaly a diskutovaly o důsledcích různých možností řízení pro druhy a ekosystémy a rovněž zdůraznily účinky na ekosystémové služby. Včasné a transparentní zapojení zúčastněných stran může zvýšit přijetí opatření v oblasti adaptivního řízení přírodních stanovišť, která mohou vytvářet určitá omezení, jako je omezení rybolovu, obnova lesů nebo změny v obhospodařování horských pastvin (např. změny doby sečení).
• Sledovat výsledky: Zavést cílené monitorování dopadů změny klimatu na biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (např. posuzování četnosti druhů, migračních procesů, změn fenologie atd.) a začlenit výsledky monitorování do řídicích procesů s cílem neustále zlepšovat rozhodnutí.

Mezi obecně uznávaná opatření pro adaptivní péči o přírodní stanoviště patří:

• Posílení ekologických sítí pro ochranu přírody. Ekologická síť pro ochranu (viz možnost přizpůsobení Climate-ADAPT Zlepšení funkční konektivity ekologických sítí)je systém hlavních stanovišť propojených ekologickými koridory, zřízený a obnovený podle potřeby s cílem zachovat biologickou rozmanitost v roztříštěných ekosystémech (pokynyIUCN k osvědčeným postupům v chráněných oblastech řada č. 30). To je obzvláště důležité, protože změna klimatu může přimět druhy k migraci při hledání vhodných stanovišť pro přežití. Ekologické sítě lze posílit rozšířením, obnovou, propojením a zachováním hlavních stanovišť před současnými a budoucími hrozbami. Zřizování a správa chráněných oblastí spolu s dalšími účinnými opatřeními na ochranu jednotlivých oblastí hraje klíčovou úlohu při zachování ekologických sítí tím,že chrání ekosystémy zranitelné vůči vícenásobným tlakům, včetně změny klimatu. Pomáhají také chránit ekosystémy, které mohou přirozeně tlumit konkrétní dopady změny klimatu. Například v mořském a pobřežním prostředí je obnova a zachování mořských řas, slanisek, korálů a mangrovových porostů důležité pro boj proti erozi a pro zmírnění energie přicházející vlny. Zelená a modrá infrastruktura podporuje zlepšení propojení ekosystémů, zejména v městských a příměstských oblastech.

• Identifikace a ochrana klíčových ekologických prvků pro obnovu ekosystémů. Ochrana klíčových ekologických prvků vyžaduje přístup založený na krajině pro řízení strukturálních charakteristik stanovišť (např. stadií lesních sér), kritických stanovišť (např. míst tření ryb) a druhů, které hrají důležitou funkční úlohu (Thurman et al. 2024). Klíčové ekologické rysy se mohou týkat druhu nebo společenství (např. predátora, který má dopad na velkou biomasu nebo počet druhů) nebo důležitého typu stanoviště (např. který podporuje vysokou produktivitu nebo seskupení hnízdících nebo chovných zvířat).
• Identifikace a ochrana refugie v oblasti změny klimatu. Změna klimatu Refugia jsou oblasti charakterizované stabilními místními klimatickými a environmentálními podmínkami, které přetrvávají v průběhu času, navzdory změnám v regionálním a globálním měřítku (Ashcroft et al., 2012). Metody pro identifikaci mořských refugií se sice stále vyvíjejí, ale obvykle se opírají o klimatické údaje, topografické informace a přítomnost populací reliktních druhů, které byly opět široce rozšířeny (řadapokynů IUCN k osvědčeným postupům v chráněných oblastech č. 24). Ve Středomoří vyvinuli řečtí výzkumní pracovníci metodu pro identifikaci refugie založenou na rozsáhlé klimatické stabilitě a malé klimatické variabilitě v rámci krajiny (Doxaet al., 2022, zpravodajský článek Věda pro politiku životního prostředí).

• Podpora genového toku: Podpora genetické rozmanitosti může mít zásadní význam pro zvýšení adaptační schopnosti druhů, zejména při zvažování přemísťování druhů (vysazení, opětovné vysazení nebo doplnění stavů) a/nebo zachování ex situ. Přemísťování druhů by však mělo být pečlivě hodnoceno na základě dlouhodobých rizik, společenského přijetí a právních omezení.

Zavedení komplexního monitorovacího programu je nezbytné pro sledování účinnosti a potenciálních dopadů těchto opatření.