Západonilská horečka

West Nile Virus (WNV) je virus přenášený komáry, který způsobuje západonilskou horečku a má široké zeměpisné rozšíření. Rostoucí teploty pravděpodobně zvýší přenos a prodlouží distribuci WNV a délku období přenosu, čímž se zvýší riziko infekce ve stávajících horkých místech i v dříve nepostižených regionech v Evropě.

West Nile Fever total cases and locally aquired cases notification rate (map) and total reported cases and locally aquired cases (graph) in Europe
_{(Celkový počet případů západonilské horečky a lokálně získaná míra hlášení případů (mapa) a celkový počet hlášených případů a lokálně získaná hlášení případů (graf) v Evropě} Zdroj: ECDC, 2024, Atlas dohledu nad infekčními nemocemi.

_{Poznámky: Mapa a graf znázorňují údaje za členské a spolupracující země EHP s výjimkou Dánska, Švýcarska a Turecka z důvodu chybějících údajů. Hranice a názvy zobrazené na této mapě neznamenají oficiální schválení nebo přijetí Evropskou unií. Nemoc podléhá oznamovací povinnosti na úrovni EU, ale vykazované období se v jednotlivých zemích liší. Pokud země hlásí nulové případy, míra oznámení na mapě se zobrazí jako „0“. Pokud země v určitém roce nákazu neohlásily, není tato míra na mapě viditelná a je označena jako „neohlášená“ (naposledy aktualizována v červenci 2024).}

Zdroj &zesilovač; přenos

WNV se vyskytuje u pozoruhodně velkého počtu různých (ptačích) druhů, což vysvětluje jeho široké zeměpisné rozšíření (Blitvich, 2008). Zatímco ptáci působí jako primární hostitel viru, lidé a další savci mohou onemocnět, když je kousne komár infikovaný WNV. Přesto savci nejsou schopni infikovat komáry sami (Chancey et al., 2015). Konstantní infekce mezi komáry a ptáky v obdobích aktivních proti komárům vedou k udržení vysokého virového množství, což vede k trvale vysokému riziku infekce u lidí. Během zimní sezóny v Evropě může WNV přetrvávat u komárů (Rudolf et al., 2017).

WNV přenášejí převážně komáři druhu Culex a v menší míře komáři druhu Aedes. Komářidruhu Culex jsou široce rozšířeni po celé Evropě (ECDC, 2022a, b). Existuje však vyšší pravděpodobnost přenosu WNV na jihu ve srovnání se severní Evropou, protože vyšší teploty urychlují přenosový potenciál komárů druhu Culex (Colpitts et al., 2012; Vogels et al., 2017). Komáři mohou také přenášet WNV na svá vajíčka a larvy, čímž udržují cirkulaci viru (Colpitts et al., 2012).

Kromě cesty infekce komárovým vektorem může být WNV také přenášena krevními transfuzemi, transplantacemi orgánů nebo mateřským přenosem z matky na nenarozené dítě (Hayes et al., 2005).

Účinky na zdraví

Pouze 20% lidí infikovaných WNV vykazuje příznaky. Asi u pětiny těchto pacientů se objeví horečka, která je často doprovázena dalšími příznaky, jako jsou bolesti hlavy, bolesti, zvracení, průjem nebo vyrážky. Většina lidí, u kterých se rozvine horečka, se plně zotaví, ale může pociťovat slabost a únavu po delší dobu.

U menšiny nakažených lidí se rozvine závažné onemocnění, tj. západonilská neuroinvazivní nemoc (WNND). V případě dárcovství orgánů je však riziko vzniku WNND poměrně vysoké: 40 % lidí, kteří dostávají orgán infikovaný WNV, dostane WNND (Anesi et al., 2019). WNND může zahrnovat meningitidu (zánět membrán obklopujících mozek a míchu), encefalitidu (zánět samotného mozku) nebo ve vzácných případech poliomyelitidu, která může vést k částečné paralýze a poškození srdečních nebo plicních svalů. Mezi příznaky patří vysoká horečka, bolesti hlavy, ztuhlost krku, třes, křeče, ztráta zraku, necitlivost nebo dokonce paralýza a kóma. Pacienti se závažnými příznaky se nemusí plně zotavit a někdy má WNND fatální následky.

Morbidita a úmrtnost v Evropě

V členských a spolupracujících zemích EHP (s výjimkou Dánska, Švýcarska a Turecka z důvodu chybějících údajů) v období 2008–2022:

• 6 537 případů
• Míra hlášení v EU/EHP činila v roce 2019 0,1 případu na 100 000 obyvatel ve srovnání s 0,3 v roce 2018.
• Úmrtnost u infekcí se známým výsledkem činila v období 2016–2019 v průměru 12 %.
• V letech 2016 až 2019 bylo hospitalizováno více než 90 % případů s nahlášeným stavem hospitalizace.
• Rostoucí počet infekcí identifikovaných jako lokálně získané, přičemž v letech 2016 až 2022 bylo lokálně získáno > 90 % případů.
• Mezi lety 2010 a 2019 nebylo možné zjistit žádný jasný trend v počtu hlášených místně získaných infekcí. Nejvyšší hodnoty však nastaly v letech 2010, 2012, 2013, 2016, 2018 a 2022.

(ECDC, 2014–2022)

Rozdělení obyvatelstva

• Míra infekce se zvyšuje s věkem a je nejvyšší ve věkové skupině s nejvyšší mírou onemocnění v Evropě: > 65 let
• Míra infekce je vyšší u mužů než u žen (ECDC, 2014–2021)
• Skupiny ohrožené závažným průběhem onemocnění: Starší lidé a lidé s nízkou imunitou
• Skupiny s vyšším rizikem infekce: migrující pracovníci a cestující

Citlivost vůči klimatu

Klimatická vhodnost

WNV může infikovat komáry Culex při teplotách až 18 °C. Vyšší teploty však vedou ke kratší inkubační době (tj. období vývoje viru v komárovi), rychlejší mutaci a evoluci viru a zesílené virové zátěži (Leggewie et al., 2016). Druhům komára Culex se daří mezi přibližně 11 a 35 °C, s rychlejším tempem vývoje a delšími obdobími při vyšších teplotách (Mordecai et al., 2019; Rueda et al., 1990). Dostatečně vysoké teploty v měsíci mohou mít významný dopad na dynamiku přenosu WNV v průběhu celé sezóny (Angelou et al., 2021). Kromě teploty vzduchu jsou komáři Culex také citliví na další klimatické faktory, jako je teplota půdy, relativní vlhkost, obsah vody v půdě a rychlost větru, které jsou důležitými faktory ovlivňujícími epidemiologii WNV (Stilianakis et al., 2016). Více srážek, vysoká vlhkost a vítr snižují početnost komárů, a tudíž riziko WNV (Ferraccioli et al., 2023). Pro reprodukci jsou však zapotřebí přírodní nebo umělé nádoby naplněné vodou.

Sezónnost

V Evropě se většina případů vyskytuje mezi červencem a říjnem, přičemž nejvyšší počet infekcí byl zaznamenán zejména v srpnu (ECDC, 2014–2021). Sezónnost infekcí se shoduje s teplejším obdobím, kdy jsou vektory komárů nejaktivnější, míra kousání ptáků je vysoká a dostatečně vysoká teplota okolí umožňuje množení viru u vektorů v celé Evropě (ECDC, 2014–2021; Kioutsioukis et al., 2019).

Dopad změny klimatu

Klimatické faktory jsou hlavními faktory dynamiky populace komárů přenášených WNV, přičemž teplota a dlouhá období středně teplého až teplého klimatu jsou nejsilnějšími determinanty zvýšené populace komárů (Ferraccioli et al., 2023). Teplejší klima v Evropě obecně povede ke kratší inkubační době WNV a urychlí rychlost vývoje viru, čímž se zvýší virová zátěž v hostitelských populacích. Navíc při vyšších teplotách se komáři Culex vyvíjejí rychleji, prodlužují reprodukční sezónu a častěji se krmí. Zvyšující se teploty proto pravděpodobně povedou k rychlejšímu přenosu a širší distribuci WNV, delším obdobím přenosu a vyššímu riziku lokálního získání infekcí lidského WNV jak ve stávajících oblastech přenosu, tak v dříve nedotčených evropských regionech (Leggewie et al., 2016).

Prevence & Léčba

Prevence

• Osobní ochrana: oděvy s dlouhými rukávy, repelenty proti komárům, sítě nebo obrazovky, klimatizace a omezení venkovních aktivit v noci
• Kontrola komárů: environmentální řízení, např. minimalizace možností reprodukce v otevřených přírodních a umělých vodách, a biologická nebo chemická opatření, např. insekticidy a chemikálie pro úpravu vody (viz např. činnosti akční skupiny proti komárům v Německu)
• Aktivní sledování a dohled nad komáry, případy onemocnění a životním prostředím s cílem zabránit přenosu (viz např. případové studie iniciativy „Mückenatlas“,projektu EYWA nebo dohledu nad WNV v Řecku)
• Zvyšování povědomí o příznacích onemocnění, přenosu onemocnění a rizicích kousnutí komáry
• Screening dárců krve a orgánů
• V současné době nejsou žádné vakcíny WNV licencovány pro podávání lidem (DeBiasi a Tyler, 2006)

Léčba

• Žádná specifická a účinná antivirová léčba
• Léčba příznaků s kontrolou bolesti nebo rehydratační terapií
• Pečlivé sledování u pacientů s encefalitidou nebo zánětem mozku. Podpora ventilátoru nebo masáž srdce, aby se zabránilo respiračnímu nebo srdečnímu selhání (Chancey et al., 2015; DeBiasi a Tyler, 2006).

Odkazy

• Anesi, J. A. a kol., 2019, Arenaviruses and West Nile Virus in solid organ transplant recipientes: Pokyny American Society of Transplantation Infectious Diseases Community of Practice, Clinical Transplantation 33(9), e13576. https://doi.org/10.1111/ctr.13576
• Angelou, A. a kol., 2021, A climate-dependent spatial epidemiological model for the transmission risk of West Nile virus at local scale (Klimaticky závislý prostorový epidemiologický model rizika přenosu západonilského viru v místním měřítku), One Health 13, 100330. https://doi.org/10.1016/j.onehlt.2021.100330.
• Blitvich, B. J., 2008, Transmission dynamics and changing epidemiology of West Nile virus (Dynamika přenosu a měnící se epidemiologie viru západonilské horečky), Animal Health Research Reviews 9(1), 71–86. https://doi.org/10.1017/S1466252307001430
• Chancey, C. et al., 2015, The Global Ecology and Epidemiology of West Nile Virus (Globální ekologie a epidemiologie viru západonilské horečky), BioMed Research International e376230, 1-10 http://dx.doi.org/10.1155/2015/376230.
• Colpitts, TM a kol., 2012, West Nile Virus: Biologie, přenos a infekce člověka, přezkumy klinické mikrobiologie 25(4), 635–648. https://doi.org/10.1128/CMR.00045-12
• DeBiasi, R. L. a Tyler, K. L., 2006, West Nile virus meningoencephalitis, Nature Clinical Practice Neurology 2(5), 264–275. https://doi.org/10.1038/ncpneuro0176
• ECDC, 2014–2021, Annual epidemiological reports for 2012–2019 – West Nile virus infection (Výroční epidemiologické zprávy za období 2012–2019 – infekce virem západonilské horečky). K dispozici na adrese https://www.ecdc.europa.eu/en/west-nile-fever/surveillance-and-disease-data/annual-epidemiological-report. Naposledy zpřístupněno v dubnu 2023
• ECDC, 2022a, Culex modestus – aktuální známé rozdělení: březen 2022, Online komáří mapy, ECDC, Stockholm. K dispozici na adrese https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/culex-modestus-current-known-distribution-march-2022. Naposledy zpřístupněno v prosinci 2022
• ECDC, 2022b, Culex pipiens group – current known distribution (Skupina Culex pipiens – současné známé rozložení): březen 2022, Online komáří mapy, ECDC, Stockholm. K dispozici na adrese https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/culex-piens-group-current-known-distribution-march-2022. Naposledy zpřístupněno v prosinci 2022.
• ECDC, 2023, Surveillance Atlas of Infectious Diseases (Atlas dohledu nad infekčními nemocemi). K dispozici na adrese https://atlas.ecdc.europa.eu/public/index.aspx. Naposledy zpřístupněno v dubnu 2023.
• Ferraccioli, F. a kol., 2023, Effects of climate and environmental factors on mosquito population inferred from West Nile virus surveillance in Greece (Účinky klimatických a environmentálních faktorů na populaci komárů vyvozené ze sledování viru západonilské horečky v Řecku). Vědecké zprávy 13, 18803. https://doi.org/10.1038/s41598-023-45666-3
• Hayes, E. B. a kol., 2005, Epidemiology and Transmission Dynamics of West Nile Virus Disease, Emerging Infectious Diseasys 11(8), 1167–1173. https://doi.org/10.3201/eid1108.050289a.
• Kioutsioukis, I., a Stilianakis, N.I., 2019, Assessment of West nile virus transmission risk from a weather-dependent epidemiological model and a global sensitivity analysis framework (Posouzení rizika přenosu viru západonilské horečky z epidemiologického modelu závislého na počasí a rámce globální analýzy citlivosti), Acta Tropica 193, 129–141. https://doi.org/10.1016/j.actatropica.2019.03.003
• Leggewie, M. et al., 2016, Culex pipiens and Culex torrentium populations from Central Europe are susceptible to West Nile virus infection (Populace Culex pipiens a Culex torrentium ze střední Evropy jsou citlivé na infekci virem západonilské horečky), One Health 2, 88–94. https://doi.org/10.1016/j.onehlt.2016.04.001
• Mordecai, E. A. a kol., 2019, Thermal biology of msquito-borne disease (Tepelná biologie nemocí přenášených komáry), Ecology Letters 22(10), 1690–1708. https://doi.org/10.1111/ele.13335
• Rudolf, I., et al., 2017, West Nile virus in overwintering mosquitoes, Central Europe, Parasites & Vectors 10(452), 1-4. https://doi.org/10.1186/s13071-017-2399-7.
• Rueda, L. M. et al., 1990, Temperature-Dependent Development and Survival Rates of Culex quinquefasciatus and Aedes aegypti (Vývoj závislý na teplotě a míra přežití Culex quinquefasciatus a Aedes aegypti) (Diptera: Culicidae), Journal of Medical Entomology 27(5), 892–898. https://doi.org/10.1093/jmedent/27.5.892
• Stilianakis, N.I., et al., 2016, Identification of Climatic Factors Affecting the Epidemiology of Human West Nile Virus Infections in Northern Greece (Identifikace klimatických faktorů ovlivňujících epidemiologii infekcí lidského západonilského viru v severním Řecku). PLoS ONE 11(9), e0161510. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0161510
• Vogels, C. B., et al., 2017, Vektorová kompetence evropských komárů pro virus západonilské horečky, Emerging Microbes & Infections 6(e96), 1-13. https://doi.org/10.1038/emi.2017.82