Chikungunya

Chikungunya je přenášena na člověka komáry infikovanými virem chikungunya (CHIKV). Celosvětově toto onemocnění postihuje více než 1 milion lidí ročně. V Evropě je chikungunya většinou rozšířena cestujícími. Onemocnění má podobné příznaky (horečka a bolesti kloubů) jako některá jiná virová onemocnění s překrývajícím se zeměpisným rozložením, jako je horečka dengue. Proto je mnoho pacientů špatně diagnostikováno a socioekonomický dopad a celková zátěž onemocnění je pravděpodobně podhodnocena (Kam et al., 2015).

Míra hlášení Chikungunya (mapa) a hlášené případy (graf) v Evropě

_{Zdroj: ECDC, 2024, Atlas dozoru nad infekčními nemocemi.}

_{Poznámky: Mapa a graf zobrazují údaje za členské země EHP. Hranice a názvy uvedené na této mapě neznamenají oficiální schválení nebo přijetí Evropskou unií. Hranice a názvy uvedené na této mapě neznamenají oficiální schválení nebo přijetí Evropskou unií. Onemocnění podléhá hlášení na úrovni EU, ale vykazované období se v jednotlivých zemích liší. Pokud země hlásí nulové případy, je míra oznamování na mapě zobrazena jako „0“. Pokud země v konkrétním roce nákazu neohlásily, není tato míra na mapě viditelná a je označena jako „nehlášená“ (naposledy aktualizovaná v červenci 2024).}

Zdroj & amp; přenos

CHIKV se přenáší především mezi lidmi prostřednictvím komárů Aedes. Tito komáři kousají za denního světla, s vrcholy aktivity v časných ranních a pozdních odpoledních hodinách. Neinfikovaný komár se může nakazit virem, když se živí infikovanou osobou nebo zvířetem. Po krátkém období replikace viru může infikovaný komár přenést virus na neinfikované lidi kousnutím (Tsetsarkin et al., 2016) a zůstává infekční po zbytek svého života (Mbaika et al., 2016). Ve srovnání s jinými viry přenášenými komáry se CHIKV může přesunout na nového hostitele rychleji s úplným přenosovým cyklem – z člověka na komára a zpět na jiného člověka – který se vyskytuje za méně než týden. V Evropě byl místní přenos poprvé hlášen v roce 2007 v severovýchodní Itálii. Většina případů, které se vyskytují v Evropě (> 90 %), souvisí s cestováním.

Z komárů druhu Aedes vyskytujících se v Evropě je Ae. albopictus – asijský tygří komár – zodpovědný za většinu přenosů CHIKV a za největší ohniska nákazy. E.albopictus byl poprvé zjištěn v Evropě v roce 1979 a nyní se vyskytuje ve 28 evropských zemích (ECDC, 2021b). Druhu se daří v širším zeměpisném areálu než druhu Ae. Aegypti – komár žluté zimnice – je také účinným vektorem, ale v Evropě a sousedních oblastech je stále poměrně vzácný. Je však usazen na Madeiře (Portugalsko), v jižním Rusku a Gruzii a byl zaveden v Turecku, na Kanárských ostrovech (Španělsko) a na Kypru (ECDC, 2021a; Miranda et al., 2022).

Účinky na zdraví

Chikungunya se může projevit jako akutní onemocnění, ze kterého se pacienti mohou rychle zotavit (za méně než dva týdny) nebo které může přejít na chronické onemocnění, které trvá týdny až roky. Obvykle se pacienti začínají cítit špatně 4-8 dní po kousnutí komárem. Onemocnění způsobuje náhlou vysokou horečku, často spojenou s bolavými klouby, vyžadující odpočinek v posteli. Kromě toho mohou pacienti trpět otoky kotníků a zápěstí, bolestivými svaly, bolestmi hlavy, vyrážkami, nevolností nebo únavou (WHO, 2022). Většina infikovaných jedinců trpí jen mírně a asi 15% nevykazuje žádné příznaky vůbec. V těchto případech je běžné úplné uzdravení a imunita proti CHIKV je považována za celoživotní. Přesto, když je onemocnění závažné, pacienti mohou být hospitalizováni kvůli těžkým kožním vyrážkám, neurologickým infekcím, zánětům srdečního svalu, infekcím jater nebo dokonce multiorgánovému selhání. Takové závažné komplikace jsou poměrně neobvyklé, ale pro kojence nebo starší chikungunya může být život ohrožující (Burt et al., 2017).

Nemocnost

V členských zemích EHP (kromě Bulharska, Kypru, Dánska, Islandu, Norska, Švýcarska a Turecka z důvodu chybějících údajů) v období 2008–2021:

• 3 735 případů, z nichž > 90 % jsou dovezené případy (ECDC, 2024)
• Míra oznamování v EU/EHP byla v roce 2022 nižší než 1 případ na 100 000 obyvatel
• Zřídka končí smrtelně: v Evropě dosud nebyla zaznamenána žádná úmrtí související s chikungunyou
• Počet případů za rok je různý. V období 2015–2019 bylo hlášeno 111 případů v roce 2018 a 534 případů v roce 2015, aniž by byl patrný trend. V letech 2021 a 2022 bylo nahlášeno pouze 13 a 64 případů. Tyto nízké počty pravděpodobně souvisejí s opatřeními v souvislosti s onemocněním COVID-19 a s nedostatečným vykazováním.
• Místní přenos chikungunya je v Evropě vzácný, ale místně získané případy byly hlášeny ve Francii a Itálii v roce 2017 (17 a 277 případů), ve Francii v roce 2014 (11 případů) a 2010 a v Itálii v roce 2007.

(ECDC, 2014–2022)

Rozdělení obyvatelstva

• Věková skupina s nejvyšší mírou onemocnění v Evropě: 25–64 let (ECDC, 2014–2022)
• Skupiny s rizikem závažného průběhu onemocnění: děti, starší osoby, osoby s již existujícím zdravotním stavem
• Skupiny s vyšším rizikem infekce: migrující pracovníci a cestující

Citlivost vůči klimatu

Klimatická vhodnost

Komár Ae.albopictus, nejdůležitější vektor CHIKV, může přežít v širokém spektru klimatických podmínek a byl nalezen v nadmořské výšce až 1200 m n. m. Její vejce jsou vysoce odolná vůči vysokým i nízkým teplotám, jakož i prodlouženým obdobím sucha. Mírné zimy s minimálními teplotami –5 °C umožňují vytvoření stabilní populace komárů (Waldock et al., 2013), stejně jako silné deště a záplavy počátkem léta, které vytvářejí místa pro rozmnožování komárů (Tran et al., 2013). Optimální průměrná teplota pro přenos CHIKV je 27 °C, při které je nejvyšší virová zátěž ve slinách Ae.albopictus (Alto et al., 2018). Přesto jsou tito komáři schopni přenášet CHIKV i při 20 °C, což potvrzuje klimatickou vhodnost evropského klimatu pro tento vektor CHIKV (Mercier et al., 2022). Ae.aegypti – méně významný druh komárů s potenciálem přenášet chikungunya v Evropě – má užší teplotní toleranci a nepřežívá teploty pod 4 °C (Brady et al., 2013). Na druhé straně je tento druh a virová zátěž v jeho slinách relativně necitlivá na denní teplotní výkyvy (Alto et al., 2018).

Sezónnost

V Evropě neexistuje jasný sezónní trend v počtu případů chikungunya. V některých letech tyto případy odrážejí zvýšený přenos viru v pravděpodobných zemích infekce v důsledku klimatických podmínek příznivých pro aktivitu vektorů a replikaci viru během tohoto konkrétního období roku. V menší míře přispívá k sezónnosti mezi případy souvisejícími s cestováním také rozdíly v počtu cestujících, kteří se dolaďují (ECDC, 2014–2022).

Dopad změny klimatu

Klimatické změny v Evropě, včetně vyšších průměrných teplot, vlhkosti a intenzity srážek, vedou k lepší klimatické vhodnosti pro Ae.albopictus, a tudíž k vyššímu riziku infekcí chikungunya ve většině částí Evropy (Jourdain et al., 2020; Mercier et al., 2022). Klimatická vhodnost pro přenos chikungunya v Evropě se již v posledních desetiletích zvýšila a v budoucnu se očekává, že index vhodnosti pro tygřího komára i délka jeho aktivní sezóny budou v několika zemích dále růst. Vyšší teploty vedou k příznivějším podmínkám pro reprodukci komárů, zvýšené rychlosti líhnutí vajec a rychlejšímu vývoji larev Ae.albopictus, jakož i delším aktivním obdobím pro komáry. To způsobuje větší populace komárů a více komářích kousnutí. Vyšší průměrné letní teploty navíc podporují replikaci viru u komárů. Očekává se, že vyšší vlhkost prodlouží životnost komárů (Marini et al., 2020). Studie okolí řek Rýna a Rhôny identifikovala tato prostředí jako ohniska aktivity komárů a ohnisek nákaz v Evropě (Tjaden et al., 2017). Očekává se, že ve střední Evropě, zejména ve Francii a Itálii, se vytvoří populace komárů Ae.albopictus. Stabilní populace Ae.albopictus již byly zjištěny v nadmořských výškách nad 900 m ve střední Itálii, kde teploty v zimě klesají na –5 °C. Očekává se, že komáři se v budoucnu rozšíří do ještě vyšších regionů (Romiti et al., 2022) a na sever (Peach et al., 2019). Přesto v jiných zemích, které mají v současné době vhodné podmínky pro populace komárů, jako je severní Itálie, očekávaný nárůst letních such snižuje vhodnost stanoviště pro tygřího komára (Tjaden et al., 2017).

Na evropské pevnině se rovněž očekává rozšíření populace komárů druhu Ae.aegypti. Tento druh má užší preferovaný teplotní rozsah a bude těžit především z nárůstu teploty, který činí evropské klima vhodnějším pro jeho přežití (Medlock a Leach, 2015).

Prevence & Léčba

Prevence

• Osobní ochrana: oděvy s dlouhými rukávy, repelenty proti komárům, sítě nebo obrazovky a zamezení výskytu komárů
• Kontrola komárů: environmentální řízení, např. minimalizace možností chovu v otevřených přírodních a umělých vodách, a biologická nebo chemická opatření (viz např. činnosti akční skupiny proti komárům v Německu)
• Zvyšování povědomí o příznacích onemocnění, přenosu onemocnění a rizicích kousnutí komárem
• Aktivní monitorování a dozor nad komáry, případy onemocnění a životním prostředím (viz např. případové studie iniciativy „Mückenatlas“ nebo projektu EYWA)
• Vakcíny jsou ve fázi klinického hodnocení, ale ještě nejsou připraveny k použití

Léčba

• Žádná specifická a účinná antivirová terapie
• Rehydratace a odpočinek na lůžku
• V závažných případech: léky proti bolesti, léky snižující horečku nebo léčba artritidy

Odkazy

Alto, B. W. et al., 2018, Diurnal Temperature Range and Chikungunya Virus Infection in Invasive Mosquito Vectors, Journal of Medical Entomology 55(1), 217–224. https://doi.org/10.1093/jme/tjx182.

Brady, O. J. et al., 2013, Modelling adult Aedes aegypti and Aedes albopictus survival at different temperatures in laboratory and field settings (Modelování přežití dospělých Aedes aegypti a Aedes albopictus při různých teplotách v laboratorních a polních podmínkách), Parasites & Vectors 6(351), 1-11. https://doi.org/10.1186/1756-3305-6-351.

Burt, F. J. et al., 2017, Chikungunya virus: Aktuální informace o biologii a patogenezi tohoto nově se objevujícího patogenu, The Lancet Infectious Diseases 17(4), e107–e117. https://doi.org/10.1016/S1473-3099(16)30385-1

ECDC, 2021a, Aedes aegypti – současná známá distribuce: březen 2021 . K dispozici na adrese https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/aedes-aegypti-current-known-distribution-march-2021. Naposledy zobrazeno v prosinci 2022.

ECDC, 2021b, Aedes albopictus – současná známá distribuce: březen 2021 . K dispozici na adrese https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/aedes-albopictus-current-known-distribution-march-2021. Naposledy zobrazeno v prosinci 2022.

ECDC, 2014–2022, Annual epidemiological reports for 2012-2020– Chikungunya virus disease (Výroční epidemiologické zprávy za období 2012–2020 – onemocnění virem Chikungunya). K dispozici na adrese https://www.ecdc.europa.eu/en/all-topics-z/chikungunya-virus-disease/surveillance-and-disease-data/annual-epidemiological-reports. Naposledy zobrazeno v dubnu 2023.

ECDC, 2023, Atlas dozoru nad infekčními nemocemi. K dispozici na adrese https://atlas.ecdc.europa.eu/public/index.aspx. Naposledy zobrazeno v dubnu 2023.

Jourdain, F. et al., 2020, From import to autochthonous transmission: Drivers of chikungunya and dengue emergence in a temperate area, PLOS Zanedbaná tropická onemocnění 14(5), e0008320. https://doi.org/10.1371/journal.pntd.0008320

Kam, Y.-W. et al., 2015, Sero-Prevalence and Cross-Reactivity of Chikungunya Virus Specific Anti-E2EP3 Anti-Protilátky infikované arbovirem, PLoS Neglected Tropical Diseases 9(1), e3445. https://doi.org/10.1371/journal.pntd.0003445.

Marini, G. et al., 2020, Influence of Temperature on the Life-Cycle Dynamics of Aedes albopictus Population Established at Temperate Latitudes: Laboratorní experiment, hmyz 11(11), 808. https://doi.org/10.3390/insects11110808

Mbaika, S. et al., 2016, Vector competence of Aedes aegypti in transmitting Chikungunya virus: Účinky a důsledky vnější inkubační teploty na šíření a míru infekce, Virology Journal 13(114), 1–9. https://doi.org/10.1186/s12985-016-0566-7

Medlock, J. M. a Leach, S. A., 2015, Effect of climate change on vctor-borne disease risk in the UK (Účinek změny klimatu na riziko onemocnění přenášených vektory ve Spojeném království), The Lancet Infectious Diseases 15(6), 721–730. https://doi.org/10.1016/S1473-3099(15)70091-5

Mercier, A. et al., 2022, Impact of temperature on dengue and chikungunya transmission by the mosquito Aedes albopictus (Dopad teploty na přenos horečky dengue a chikungunya komárem Aedes albopictus), Scientific Reports 12(6973), 1-11. https://doi.org/10.1038/s41598-022-10977-4

Miranda, M. Á. et al., 2022, AIMSurv: První celoevropský harmonizovaný dozor nad invazními druhy komárů rodu Aedes s významem pro nemoci přenášené lidským vektorem, Gigabyte 2022, 1–13. https://doi.org/10.46471/gigabyte.57

Peach, D. A. et al., 2019, Modeled distributions of Aedes japonicus japonicusand Aedes togoi (Modelované distribuce Aedes japonicus japonicus a Aedes togoi) (Diptera: Culicidae) ve Spojených státech, Kanadě a severní Latinské Americe, Journal of Vector Ecology 44(1), 119-129. https://doi.org/10.1111/jvec.12336

Romiti, F. et al., 2022, Aedes albopictus abundance and phenology along an altitudinal gradient in Lazio region (central Italy), Parasites Vectors 15(92), 1-11. https://doi.org/10.1186/s13071-022-05215-9

Tjaden, N. B. et al., 2017, Modelling the effects of global climate change on Chikungunya transmission in the 21st century (Modelování dopadů globální změny klimatu na přenos Chikungunya v 21. století), Scientific Reports 7(3813), 1-11. https://doi.org/10.1038/s41598-017-03566-3

Tran, A. et al., 2013, A Rainfall- and Temperature-Driven Abundance Model for Aedes albopictus Populations, International Journal of Environmental Research and Public Health 10(5), 1698–1719. https://doi.org/10.3390/ijerph10051698.

Tsetsarkin, K. A. et al., 2016, Interspecies transmission and chikungunya virus emergence, Current Opinion in Virology 16, 143–150. https://doi.org/10.1016/j.coviro.2016.02.007

Waldock, J. a kol., 2013, The role of environmental variables on Aedes albopictus biology and chikungunya epidemiology, Pathogens and Global Health 107(5), 224–241. https://doi.org/10.1179/2047773213Y.0000000100.

WHO (2022). Světová zdravotnická organizace, https://www.who.int/. Naposledy zobrazeno v srpnu 2022.