horečka dengue

Dengue je virové onemocnění přenášené komáry, které způsobuje nejméně 390 milionů infekcí ročně a vystavuje tisíckrát většímu riziku nákazy (WHO, 2012). Odhadovaný celosvětový výskyt horečky dengue se za posledních 50 let zvýšil 30krát (Li a Wu, 2015) v důsledku různých faktorů, včetně globalizace, cestování, obchodu, socioekonomických faktorů, lidského osídlení, virové evoluce a případně změny klimatu (Murray et al., 2013). Cestující často převážejí virus dengue (DENV) mezi zeměmi (WHO, 2022) a v Evropě většina případů (> 99 %) souvisí s cestováním. Klimatická vhodnost přenosu horečky dengue v Evropě se již zvyšuje a očekávané vyšší teploty v budoucnu vytvoří ještě příznivější podmínky pro komáry přenášející horečku dengue v několika částech střední Evropy.

Míra oznámení v souvislosti s horečkou dengue (mapa) a celkový počet oznámených případů a případů souvisejících s cestováním (graf) v Evropě
_{Zdroj: ECDC, 2023, Atlas dozoru nad infekčními nemocemi.}

_{Poznámky: Mapa a graf zobrazují údaje za členské země EHP. Hranice a názvy uvedené na této mapě neznamenají oficiální schválení nebo přijetí Evropskou unií.
Onemocnění podléhá hlášení na úrovni EU, ale vykazované období se v jednotlivých zemích liší. Pokud země hlásí nulové případy, je míra oznamování na mapě zobrazena jako „0“. Pokud země v konkrétním roce nákazu neohlásily, není tato míra na mapě viditelná a je označena jako „nehlášená“ (naposledy aktualizovaná v červenci 2024).}

Zdroj & amp; přenos

Horečka dengue se přenáší hlavně na člověka prostřednictvím infikovaných samic komárů Aedes. Tito komáři kousají za denního světla, i když mohou být vrcholy aktivity v časných ranních a pozdních odpoledních hodinách. Komár se stává infekčním, když se živí osobou s DENV. Infikovaný komár zůstává infekční a nebezpečný pro ostatní lidi po zbytek svého života (WHO, 2022). Horečka dengue může být také přenesena z těhotné matky na její dítě (Sinhabahu et al., 2014). Přenos krve během dárcovství orgánů nebo krevních transfuzí je vzácný (Pozzetto et al., 2015).

Komár Aedes aegypti je hlavním vektorem horečky dengue na světě. Je dobře přizpůsobena teplému a vlhkému klimatu (sub)tropů. E.aegypti se v Evropě, a zejména ve Středozemním moři, vyskytoval až do poloviny 20.^století, po němž se tento druh stal vzácností v důsledku měnících se hygienických podmínek. V poslední době však byl Ae. aegypti v některých částech Evropy pozorován častěji (Trájer, 2021). Je usazena na Madeiře (Portugalsko), v jižním Rusku a Gruzii a byla zavedena v Turecku, na Kanárských ostrovech (Španělsko) a na Kypru (ECDC, 2021a; Miranda et al., 2022).

Aedes albopictus je sekundární, méně kompetentní vektor dengue. Tento druh komára je však vzhledem ke své toleranci vůči nižším teplotám relevantnější v Evropě, kde se vyskytuje ve 28 evropských zemích a v nadmořských výškách až 1200 m nad mořem (ECDC, 2021b). Ae. albopictus způsobil v roce 2010 první místní přenosy horečky dengue v Evropě (ve Francii a Chorvatsku) a poté několik evropských ohnisek, zejména v Itálii a Francii. Ohniska jsou obvykle vysledována zpět k nakaženým cestujícím z tropických zemí (Mercier et al., 2022).

Jsou známy čtyři různé sérotypy (tj. podtypy) DENV. Pacienti, kteří se zotavují z infekce jedním typem, jsou proti tomuto typu většinou imunní po zbytek svého života, ale nejsou imunní proti jiným typům (Murugesan a Manoharan, 2020).

Účinky na zdraví

Horečka dengue způsobuje široké spektrum příznaků. Zatímco většina případů je asymptomatická nebo mírná, horečka dengue se může také projevit jako závažné onemocnění podobné chřipce, které může být ve vzácných případech dokonce smrtelné. Obecně lze horečku dengue rozpoznat, pokud je vysoká horečka (kolem 40 °C) doprovázena nejméně dvěma dalšími příznaky, jako je silná bolest hlavy, bolest za očima, bolesti svalů a kloubů, nevolnost, zvracení, oteklé žlázy nebo vyrážka. Symptomy obvykle trvají 2-7 dní, po inkubační době 4-10 dní. Ačkoli méně časté, někteří lidé rozvíjet těžkou dengue, která se projevuje jako těžké bolesti břicha, přetrvávající zvracení, zrychlené dýchání, krvácení dásní nebo nosu, únava, neklid, zvětšení jater, krev ve zvratky nebo výkaly. Tato závažná forma horečky dengue může vést ke komplikacím, včetně závažného krvácení, poškození orgánů nebo dokonce úniku plazmy (Umakanth a Suganthan, 2020; WHO, 2022). Horečka dengue během těhotenství může mít za následek nižší porodní váhu, vyšší riziko úzkosti plodu a předčasný porod (Sinhabahu et al., 2014).

Morbidita v Evropě

V členských zemích EHP (kromě Bulharska, Kypru, Dánska, Lichtenštejnska, Švýcarska a Turecka z důvodu chybějících údajů) za období 2008–2021:

• Bylo hlášeno 22 164 infekcí virem dengue, z nichž přibližně 90 % souviselo s cestováním (ECDC, 2023).
• Míra oznamování v EU/EHP v roce 2020 činila 0,5 případů na 100 000 obyvatel.
• Od roku 2016 nebyl patrný žádný jednoznačný trend v počtu případů, zatímco počet případů se mezi lety 2011 a 2016 neustále zvyšoval.
• Počet místně získaných případů se od roku 2013 zvýšil až na 24 případů v roce 2020, přičemž většina případů byla zjištěna ve Francii, Španělsku a Itálii.

(ECDC, 2014–2022)

Rozdělení obyvatelstva

• Věková skupina s nejvyšší mírou onemocnění v Evropě: 25–44 let, muži i ženy (ECDC, 2014–2022)
• Skupiny s rizikem závažného průběhu onemocnění: děti, senioři, lidé se slabou imunitou
• Skupiny s vyšším rizikem infekce: migrující pracovníci a cestující
  
  

Citlivost vůči klimatu

Vhodnost z hlediska klimatu

Pravděpodobnost přenosu DENV je závislá na teplotě, přičemž nejvyšší míra infekce se vyskytuje při teplotě prostředí 31 °C (Xiao et al., 2014).

Vektory DENV, komáři Aedes, vyžadují pro reprodukci přírodní nebo umělé nádoby naplněné vodou, i když vejce mohou zůstat životaschopná po dobu několika měsíců v suchých podmínkách a vylíhnou se, jakmile jsou v kontaktu s vodou (WHO, 2022). Mnoho nedávných místních přenosů probíhá v příměstských obytných oblastech, které mají (polo)přírodní oblasti, které poskytují stanoviště pro komáry a zároveň mají relativně vysokou hustotu populace (Cochet et al., 2022). Ačkoli je Ae. albopictus sekundárním, méně kompetentním vektorem horečky dengue, mohl by hrát významnou roli v geografickém šíření onemocnění v Evropě. Ae. albopictus může přežít v široké škále klimatických podmínek a byl nalezen v nadmořské výšce až 1200 m n. m. Její vejce jsou vysoce odolná vůči vysokým i nízkým teplotám a prodlouženým obdobím sucha. Mírné zimy s minimálními teplotami -5 °C umožňují vytvoření stabilní populace komárů (Waldock et al., 2013). Ae. aegypti má užší teplotní toleranci než Ae. albopictus, přičemž teploty pod 4 °C jsou pro komára fatální (Brady et al., 2013).

Sezónnost

V Evropě se nejvyšší počet případů horečky dengue každoročně mění. Nejvyšší počty jsou často zaznamenány v srpnu a listopadu, ale v některých letech také v lednu a březnu až dubnu. Pozorované vrcholy odrážejí sezónní vzorce přenosu v pravděpodobných zemích infekce, které souvisejí s příznivými klimatickými podmínkami, jakož i sezónnost příchozích cest (ECDC, 2014–2022).

Dopad změny klimatu

Spolu s rostoucím počtem případů horečky dengue souvisejících s cestováním jsou rostoucí teploty, vlhkost a intenzita srážek spojené se změnou klimatu spojeny s vyšším počtem případů horečky dengue v Evropě (Stephenson et al., 2022). Klimatická vhodnost pro přenos horečky dengue v Evropě se již v posledních desetiletích zvýšila. Teplejší klima (s teplotami do 31 °C) vede k rychlejší replikaci viru a vyššímu zatížení komárů virem, a tím i vyššímu riziku infekce pro lidi (Xiao et al., 2014). Vyšší teploty také vytvářejí příznivější podmínky pro reprodukci komárů a rychlejší vývoj larev, což vede k větším populacím komárů. Vyšší vlhkost může prodloužit životnost komárů (Marini et al., 2020). Změněné vzorce srážek mohou v závislosti na načasování upřednostňovat nebo omezovat reprodukci a aktivitu komárů. V některých částech Evropy, zejména ve Francii a Itálii, se očekává, že populace komárů Ae. albopictus se po migraci na sever usadí. Předpokládá se, že index klimatické vhodnosti pro tygřího komára a vhodná délka sezóny se v budoucnu v několika regionech Evropy zvýší. Přesto v některých zemích, které mají v současné době vhodné podmínky pro populace komárů, jako je severní Itálie, očekávaný nárůst letních such sníží vhodnost stanoviště pro tygřího komára (Tjaden et al., 2017). V Evropě se očekává rozšíření populace komárů Ae. aegypti. Tento druh má užší preferovaný teplotní rozsah a bude těžit především ze zvýšení teploty, díky němuž je evropské klima vhodnější pro jeho přežití (Medlock a Leach, 2015; Yadav et al., 2004).

Prevence & Léčba

Prevence

• Osobní ochrana: oděvy s dlouhými rukávy, repelenty proti komárům, sítě nebo obrazovky a zamezení výskytu komárů
• Kontrola komárů: environmentální řízení, např. minimalizace možností reprodukce v otevřených přírodních a umělých vodách, biologická nebo chemická opatření (viz např. činnosti akční skupiny proti komárům v Německu)
• Zvyšování povědomí o příznacích onemocnění, přenosu onemocnění a rizicích kousnutí komárem
• Aktivní monitorování a dozor nad komáry, případy onemocnění a životním prostředím s cílem zabránit přenosu (viz např. případové studie iniciativy „Mückenatlas“, dozor nad horečkou dengue ve Francii nebo projekt EYWA)
• V současné době existuje vakcína proti dengue pouze pro osoby ve věku 9 až 45 let v endemických oblastech s infekcí v minulosti. Další potenciální vakcíny proti horečce dengue jsou předmětem hodnocení, ale ještě nejsou připraveny k použití (Chawla et al., 2014; WHO, 2022).

Léčba

• Žádná specifická a účinná antivirová terapie
• Rehydratace a odpočinek na lůžku
• Lékařské rady k prevenci komplikací
• V závažných případech: léky proti bolesti, léky snižující horečku nebo léčba artritidy

Odkazy

Brady, O. J. et al., 2013, Modelling adult Aedes aegypti and Aedes albopictus survival at different temperatures in laboratory and field settings (Modelování přežití dospělých Aedes aegypti a Aedes albopictus při různých teplotách v laboratorních a polních podmínkách), Parasites & Vectors 6(351), 1-12. https://doi.org/10.1186/1756-3305-6-351.

Chawla, P. et al., 2014, Clinical implications and treatment of dengue (Klinické důsledky a léčba horečky dengue), Asian Pacific Journal of Tropical Medicine 7(3), 169–178. https://doi.org/10.1016/S1995-7645(14)60016-X

Cochet, A., et al., 2022, Autochthonous dengue in mainland France (Autochtonní horečka dengue v kontinentální Francii), 2022: geografické rozšíření a zvýšení incidence, Eurosurveillance 27(44), 2200818. https://doi.org/10.2807/1560-7917.ES.2022.27.44.2200818

ECDC, 2021a, Aedes aegypti – současná známá distribuce: březen 2021 . K dispozici na adrese https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/aedes-aegypti-current-known-distribution-march-2021. Naposledy zobrazeno v prosinci 2022.

ECDC, 2021b, Aedes albopictus – současná známá distribuce: březen 2021 . K dispozici na adrese https://www.ecdc.europa.eu/en/publications-data/aedes-albopictus-current-known-distribution-march-2021. Naposledy zobrazeno v prosinci 2022.

ECDC, 2014–2022, Annual epidemiological reports for 2012-2020 – Dengue fever (Výroční epidemiologické zprávy za období 2012–2020 – horečka dengue). K dispozici na adrese https://www.ecdc.europa.eu/en/dengue-fever/surveillance-and-disease-data/annual-epidemiological-reports. Naposledy zobrazeno v dubnu 2023.

ECDC, 2023, Atlas dozoru nad infekčními nemocemi. K dispozici na adrese https://atlas.ecdc.europa.eu/public/index.aspx. Naposledy zobrazeno v dubnu 2023.

Li, Y. and Wu, S., 2015, Dengue: Co to je a proč je toho více, Science Bulletin 60(7), 661–664. https://doi.org/10.1007/s11434-015-0756-5

Marini, G. et al., 2020, Influence of Temperature on the Life-Cycle Dynamics of Aedes albopictus Population Established at Temperate Latitudes: Laboratorní experiment, hmyz 11(11), 808. https://doi.org/10.3390/insects11110808

Medlock, J. M. et al., 2015, Effect of climate change on vctor-borne disease risk in the UK (Účinek změny klimatu na riziko onemocnění přenášených vektory ve Spojeném království), The Lancet Infectious Diseases 15(6), 721–730. https://doi.org/10.1016/S1473-3099(15)70091-5

Mercier, A. et al., 2022, Impact of temperature on dengue and chikungunya transmission by the mosquito Aedes albopictus (Dopad teploty na přenos horečky dengue a chikungunya komárem Aedes albopictus), Scientific Reports 12(6973), 1-13. https://doi.org/10.1038/s41598-022-10977-4

Miranda, M. Á., et al., 2022, AIMSurv: První celoevropský harmonizovaný dozor nad invazními druhy komárů rodu Aedes s významem pro nemoci přenášené lidským vektorem, Gigabyte 2022, 1–13. https://doi.org/10.46471/gigabyte.57

Murray, N. E. et al., 2013, Epidemiology of dengue: minulé, současné a budoucí vyhlídky, Clinical Epidemiology 20(5), 299-309. https://doi.org/10.2147/CLEP.S34440

Murugesan, A. a Manoharan, M., 2020, Dengue Virus. V: Ennaji, M.M. (Ed), Emerging and Reemerging Viral Pathogens 1, 281–359. Elsevier. https://doi.org/10.1016/B978-0-12-819400-3.00016-8

Pozzetto, B. et al., 2015, Is transfusion-transmitted dengue fever a potential public health threat? (Je horečka dengue přenášená transfuzí potenciální hrozbou pro veřejné zdraví?), World Journal of Virology 4(2), 113–123. https://doi.org/10.5501/wjv.v4.i2.113

Sinhabahu, V. P. et al., 2014, Perinatální přenos horečky dengue: Případová zpráva, BMC research notes 7(795), 1-3. https://doi.org/10.1186/1756-0500-7-795

Stephenson, C. et al., 2022, Imported Dengue Case Numbers and Local Climatic Patterns are Associated with Dengue Virus Transmission in Florida, USA, Insects 13(2), 163. https://doi.org/10.3390/insects13020163.

Tjaden, N. B. et al., 2017, Modelling the effects of global climate change on Chikungunya transmission in the 21st century (Modelování dopadů globální změny klimatu na přenos Chikungunya v 21. století), Scientific Reports 7(3813), 1-11. https://doi.org/10.1038/s41598-017-03566-3

Trájer, A. J., 2021, Aedes aegypti in the Mediterranean container ports at the time of climate change: Časovaná bomba na vektorové mapě Evropy pro komáry, Heliyon 7(9), e07981. https://doi.org/10.1016/j.heliyon.2021.e07981

Umakanth, M. a Suganthan, N., 2020, Unusual Manifestations of Dengue Fever: A Review on Expanded Dengue Syndrome (Přezkum syndromu rozšířené horečky dengue), Cureus 12(9), e10678. https://doi.org/10.7759/cureus.10678

Waldock, J. a kol., 2013, The role of environmental variables on Aedes albopictus biology and chikungunya epidemiology, Pathogens and Global Health 107(5), 224–241. https://doi.org/10.1179/2047773213Y.0000000100.

WHO, 2012, Global strategy for dengue prevention and control 2012–2020 (Globální strategie prevence a kontroly horečky dengue na období 2012–2020). Světová zdravotnická organizace, Ženeva. K dispozici na adrese https://apps.who.int/iris/handle/10665/75303

WHO, 2022, Světová zdravotnická organizace. https://www.who.int/, naposledy zobrazeno v srpnu 2022.

Xiao, F.-Z. et al., 2014, The effect of temperature on the extrinsic incubation period and infection rate of dengue virus sérotype 2 infection in Aedes albopictus (Vliv teploty na vnější inkubační dobu a míru infekce u infekce virem dengue sérotypu 2 u Aedes albopictus). Archivy Virology 159(11), 3053–3057. https://doi.org/10.1007/s00705-014-2051-1

Yadav, P. et al., 2004, Effect of Temperature Stress on Immature Stages and Susceptibility of Aedes Aegypti Mosquitos to Chikungunya Virus (Vliv teplotního stresu na nezralé fáze a citlivost komárů Aedes Aegypti na virus Chikungunya), The American Journal of Tropical Medicine and Hygiene 70(4), 346–350. https://doi.org/10.4269/ajtmh.2004.70.346