Zásady a faktory úspěchu

Přizpůsobení se změně klimatu se vztahuje na politiky, postupy a projekty, které mohou buď snížit rizika snížením zranitelnosti a/nebo expozice a/nebo využít příležitostí spojených se změnou klimatu. Přizpůsobení se ovlivňuje všechny úrovně rozhodování, všechny regiony i většinu odvětví. Přizpůsobení musí být strukturováno jako meziodvětvová, víceúrovňová a meziregionální činnost spojující subjekty s různými znalostmi, zájmy a hodnotami. Adaptace není jen o tom dělat více, je to o nových způsobech myšlení a řešení rizik a nebezpečí, nejistoty a složitosti. Zkoumání vhodných způsobů adaptace s cílem řešit stávající zranitelná místa a zvýšit odolnost bude vyžadovat strukturovaný proces učení ze strany lidí a organizací. Ačkoli každý proces přizpůsobení musí být kontextově specifický, obecně se uznává několik klíčových zásad, jak je uvedeno níže, které podporují dobrou adaptaci.

Několik zásad v procesu adaptační politiky je obecně uznáváno jako klíčové faktory pro dobrou adaptaci. Tyto zásady (na základě UKCIP, 2005; Adger a kol. 2005; Prutsch a kol. 2010; Brown a kol. 2011, Southern Voices on Adaptation, CARE 2015) jsou:

Přizpůsobení musí být udržitelné – reakce na přizpůsobení by neměly přispívat ke změně klimatu ani omezovat úsilí o zmírňování změny klimatu, a proto by měly být využívány synergie s cíli v oblasti zmírňování změny klimatu a mělo by se předcházet konfliktům. Kromě toho by neměla omezovat schopnost jiných částí přírodního prostředí, společnosti nebo podniků provádět přizpůsobení jinde (např. využívání podzemní vody k zavlažování v suchých oblastech, což způsobuje snížení hladiny podzemní vody a omezuje dostupné množství pitné vody). Je-li to možné, podporovat úsilí o přizpůsobení se změně klimatu, které zvyšuje schopnost přírodních systémů zvyšovat odolnost (např. ekosystémové přístupy a řešení inspirovaná přírodou), a to prostřednictvím zmírňování klimatických rizik.
Pracovat v partnerství – identifikovat dotčené subjekty (např. z veřejných orgánů, nevládních organizací, podniků, místních komunit a lidí) a spolupracovat s nimi na všech příslušných úrovních a zajistit, aby byly dobře informovány a povzbuzovány k práci na přizpůsobení se změně klimatu. formulovat, definovat možnosti a upřednostňovat je, provádět a monitorovat adaptační politiky a plánovat participativním a inkluzivním způsobem.
Přizpůsobení musí být založeno na důkazech a musí plně využívat nejnovější výzkum, údaje a praktické zkušenosti, aby bylo rozhodování dobře podložené a informované.
Zvládat klimatická a neklimatická rizika pomocí vyváženého přístupu – změna klimatu je pouze jedním z aspektů mnoha stresů, které ovlivňují sociální, přírodní a hospodářský rozvoj. Přizpůsobení se tedy musí zaujmout holistický přístup, který zahrnuje řízení klimatických i neklimatických rizik.
Řešit rizika spojená s minulou a současnou proměnlivostí klimatu a extrémními povětrnostními jevy – to by mělo být výchozím bodem pro předběžná opatření k řešení rizik a příležitostí spojených s dlouhodobější změnou klimatu. Je důležité zajistit koordinaci a úzkou součinnost se snižováním/řízením rizika katastrof (např. zpráva o přizpůsobení se změně klimatu a snižování rizika katastrof v Evropě).
Prioritou by měla být reakce na dopady změny klimatu – například zaměřením větší pozornosti na odvětví, která jsou nejvíce postižena počasím a klimatem, na ta, která mají dlouhodobou životnost nebo důsledky, kde se jedná o významné investice nebo vysoké hodnoty, nebo kde se jedná o podporu kritické vnitrostátní infrastruktury.
Přizpůsobení se musí být přizpůsobeno rozsahu, který vyžaduje výzva v oblasti změny klimatu (např. vnitrostátní/regionální/místní/odvětvová/přeshraniční) – řešení je třeba upravit pro jednotlivé situace a zabývat se rovněž odpovědností a financováním.
Přizpůsobení by mělo být flexibilní – ačkoli stále panuje nejistota ohledně budoucího klimatu, v některých oblastech (např. v odvětvích s dlouhodobým plánovacím horizontem) by nyní měly být zváženy možnosti a měla by být přijímána rozhodnutí, která lze snadno přizpůsobit. Proto by měla být uznána hodnota „žádné/nízké lítosti“ a oboustranně výhodných možností přizpůsobení z hlediska nákladové efektivnosti a četných přínosů, jakož i hodnota postupného přístupu k přizpůsobení.
Přizpůsobení musí být transparentní – plně informovat o účincích a nákladech různých možností přizpůsobení, a to jak v krátkodobém, tak dlouhodobém horizontu, a poskytovat co nejpodrobnější informace. Rozhodnutí o přizpůsobení jsou rovněž nabitá hodnotou, např. pokud jde o úroveň rizika, které má být přijato. Proto je nezbytné, aby rozhodnutí a přidělování zdrojů byly transparentní, aby bylo možné dohodnout se na řešeních, která jsou spravedlivá a vyvážená.
Průběžně přezkoumávat účinnost, účelnost, spravedlnost a legitimitu rozhodnutí o přizpůsobení se změně klimatu s cílem postupně je zlepšovat v souladu s vývojem důkazů a znalostí o dopadech změny klimatu. To vyžaduje monitorování a přehodnocení rizik, jakož i opatření adaptačních politik.