Zásady a faktory úspěchu

Zásady a faktory úspěchu

Přizpůsobení se změně klimatu se vztahuje na politiky, postupy a projekty, které mohou buď snížit rizika snížením zranitelnosti a / nebo expozice a / nebo realizovat příležitosti spojené se změnou klimatu. Přizpůsobení ovlivňuje všechny úrovně rozhodování, všechny regiony i většinu odvětví. Přizpůsobení je třeba strukturovat jako meziodvětvovou, víceúrovňovou a meziregionální činnost, která sdružuje aktéry s různými znalostmi, zájmy a hodnotami. Adaptace není jen o tom dělat více, je to o nových způsobech myšlení a řešení rizik a nebezpečí, nejistoty a složitosti. Zkoumání vhodných způsobů adaptace s cílem řešit stávající slabá místa a zvýšit odolnost bude vyžadovat strukturovaný proces učení ze strany lidí a organizací. Ačkoli každý adaptační proces musí být specifický pro daný kontext, je obecně uznáváno několik klíčových zásad, jak je uvedeno níže, které podporují dobrou adaptaci.

Několik zásad v procesu adaptační politiky je obecně považováno za klíčové faktory pro dobrou adaptaci. Tyto zásady (na základě UKCIP, 2005; Adger a kol. 2005; Prutsch a kol. 2010; Brown a kol. 2011, Southern Voices on Adaptation, CARE 2015) jsou:

1. Přizpůsobení se musí být udržitelné – reakce na přizpůsobení by neměly přispívat ke změně klimatu ani omezovat úsilí o zmírňování změny klimatu, a proto by měly být využívány synergie s cíli v oblasti zmírňování změny klimatu a mělo by se předcházet konfliktům. Kromě toho by neměla omezovat schopnost jiných částí přírodního prostředí, společnosti nebo podniků provádět přizpůsobení jinde (např. využívání podzemní vody k zavlažování v suchých oblastech, což způsobuje snížení hladiny podzemní vody a omezuje dostupné množství pitné vody). Tam, kde je to možné, podporovat úsilí o přizpůsobení, které zvyšuje schopnost přírodních systémů zvýšit odolnost (např. ekosystémové přístupy a řešení inspirovaná přírodou) tím, že tlumí klimatická rizika.
2. Pracovat v partnerství – identifikovat dotčené aktéry (např. z veřejných orgánů, nevládních organizací, podniků, místních komunit a lidí) na všech příslušných úrovních a spolupracovat s nimi a zajistit, aby byli dobře informováni a povzbuzováni k práci na přizpůsobení se změně klimatu. Formulovat, definovat možnosti a upřednostňovat je, provádět a monitorovat adaptační politiky a plánovat participativním a inkluzivním způsobem.
3. Přizpůsobení musí být založeno na důkazech a musí plně využívat nejnovější výzkum, údaje a praktické zkušenosti, aby bylo rozhodování dobře podporováno a informováno.
4. Řídit klimatická a mimoklimatická rizika vyváženým přístupem – změna klimatu je pouze jedním z aspektů vícenásobného stresu, který ovlivňuje sociální, přírodní a hospodářský rozvoj. Přizpůsobení se tedy musí zaujmout holistický přístup, který zahrnuje řízení klimatických i jiných rizik.
5. Řešit rizika spojená s minulou a současnou proměnlivostí klimatu a extrémními povětrnostními jevy – to by mělo být výchozím bodem pro předběžná opatření k řešení rizik a příležitostí spojených s dlouhodobější změnou klimatu. Je důležité zajistit koordinaci a úzkou součinnost se snižováním/řízením rizika katastrof (např. zpráva o přizpůsobení se změně klimatu a snižování rizika katastrof v Evropě).
6. Prioritou by měla být reakce na dopady změny klimatu – například zaměřením větší pozornosti na odvětví, která jsou nejvíce postižena počasím a klimatem, na odvětví, která mají dlouhodobou životnost nebo důsledky, na odvětví, v nichž se jedná o významné investice nebo vysoké hodnoty, nebo na odvětví, v nichž se jedná o podporu kritické vnitrostátní infrastruktury.
7. Přizpůsobení se změně klimatu musí být přizpůsobeno rozsahu, který vyžaduje výzva v oblasti změny klimatu (např. vnitrostátní/regionální/místní/odvětvová/přeshraniční)– řešení je třeba upravit pro jednotlivé situace a zabývat se rovněž odpovědností a financováním.
8. Přizpůsobení se změně klimatu by mělo být flexibilní – ačkoli stále panuje nejistota ohledně budoucího klimatu, měly by být zváženy možnosti v některých oblastech (např. v odvětvích s dlouhodobým plánovacím horizontem) a měla by být přijímána rozhodnutí, která lze snadno upravit. Proto by měla být uznána hodnota nulové/nízké lítosti a oboustranně výhodných možností přizpůsobení, pokud jde o nákladovou efektivnost a vícenásobné přínosy, jakož i hodnota postupného přístupu k přizpůsobení.
9. Přizpůsobení musí být transparentní – plně informovat o účincích a nákladech různých možností přizpůsobení, a to jak v krátkodobém, tak v dlouhodobém horizontu, a poskytnout co nejvíce podrobností. Rozhodnutí o přizpůsobení jsou rovněž nákladná, např. pokud jde o míru rizika, které má být přijato. Je proto nezbytné, aby rozhodnutí a přidělování zdrojů byly transparentní, aby bylo možné se dohodnout na řešeních, která jsou spravedlivá a vyvážená.
10. Průběžně přezkoumávat účinnost, účelnost, spravedlnost a legitimitu rozhodnutí o přizpůsobení s cílem postupně je zlepšovat podle vývoje důkazů a znalostí o dopadech změny klimatu. To vyžaduje sledování a přehodnocení rizik, jakož i adaptačních politik/opatření.