Normy odolné vůči změně klimatu pro projektování, výstavbu a údržbu silnic

Silniční doprava má zásadní význam pro hospodářství a společnost na celém světě. V roce 2017 představovala silniční doprava v EU-28 73,3 % celkového objemu pozemní nákladní dopravy a 80,1 % osobní dopravy. Aby byla zajištěna nepřetržitá dostupnost silniční sítě, je třeba přijmout opatření ke zvýšení odolnosti silniční dopravní infrastruktury vůči extrémním povětrnostním jevům a změně klimatu, která by měla souběžně a v součinnosti řešit další výzvy, jimž silniční doprava čelí, jako je její postupný růst a snižování uhlíkové náročnosti dopravy v souladu s uhlíkově neutrální strategií. 

Účinným způsobem, jak zvýšit odolnost silniční dopravy, je určit, vypracovat nebo revidovat a následně zavést stavební a projekční normy. Tyto činnosti by měly být začleněny do standardizovaného a dobře popsaného procesu zaměřeného na zvýšení celkové odolnosti silniční sítě. Rámec pro přizpůsobení silniční infrastruktury byl popsán a pilotován projektem ROADAPT (Silnice pro dnešek, přizpůsobené pro zítřek). Rámcem pro přizpůsobení se změně klimatu se zabývá také zpráva PIARC (2015), která definuje čtyři hlavní fáze: 

1. Identifikace rozsahu, proměnných, rizik a dat se zaměřením na scénáře změny klimatu pro dané území a analýza expozice a citlivosti silničních aktiv vůči změně klimatu. 
2. Posuzování a upřednostňování rizik. Tato fáze zahrnuje analýzu zranitelnosti provedenou za účelem identifikace kritických prvků silniční infrastruktury. 
3. Vypracování a výběr adaptačních reakcí a strategií. Tato fáze nastiňuje identifikaci, výběr a prioritizaci adaptačních reakcí identifikovaných v rámci fází 1 a 2. 
4. Začlenění výsledků do rozhodovacích procesů. Konkrétně by výsledky fází 1–3 měly být účinně začleněny do zařízení pro správu aktiv, investičních plánů, strategií řízení dopravy a dalších strategických dokumentů a norem. 

Aktiva silniční dopravy, která vyžadují revidované prověřené normy, lze seskupit do následujících kategorií. 

Silniční chodník 

Hlavními riziky pro povrch vozovky spojenými se změnou klimatu jsou v závislosti na klimatické zóně extrémní teplo a izolace, vyšší výskyt silných dešťů a kolísání teploty kolem bodu mrazu. 

Velmi vysoké teploty se projevují zvýšeným rizikem asfaltového oděru, proplachování a vykrvení asfaltových povrchů a/nebo praskání. Jak se teplota asfaltové směsi zvyšuje, fáze pojiva ztrácí tuhost a nevratné deformace způsobené statickým nebo dynamickým zatížením dopravy se hromadí rychleji. Mezi možná řešení patří následující: 

• Úprava konstrukce asfaltové směsi (použití pojiv s vyšším bodem měknutí, včetně polymerní modifikace asfaltu, výběr silnější agregátní kostry); 

• Nastavení konstrukčního návrhu vozovky (pružné, polotuhé a tuhé/kompozitní konstrukce); 

• Větší využití betonu díky jeho vyšší teplotní odolnosti a dalším výhodám (delší životnost, možnost zvýšeného zatížení, nižší potřeba údržby), i když mírně vyšší pořizovací náklady. 

• Změna konstrukce betonové dlažební směsi pro snížení množství potřebné vody. 

• Zvyšte odrazivost (albedo) povrchu vozovky např. použitím jasných barevných prvků na vozovce nebo reflexních povlaků povrchu vozovky. 

• Chlazení chodníků vodou. 

Mezi primární dopady zvýšené frekvence intenzivních srážek patří poškození asfaltu vodou, snížená nosnost spodních vrstev vozovky a snížená bezpečnost a komfort pro uživatele (méně tření, méně komfortu). Možné adaptační reakce, podobné těm, které se vyrovnávají s kolísáním teploty a vyšší frekvencí cyklů mrznutí / tání, jsou: 

• Použití propustných/nádržových chodníků. Voda je uložena v dlažbě a infiltrována do půdy nebo vypouštěna drenážním systémem. 

• Použití porézních vrchních vrstev, které mohou usnadnit odvodnění vody po stranách vozovky a zabránit aquaplaningu. 

• Pro betonové povrchy se doporučuje vyšší obsah cementu a nižší poměr vodního cementu. 

• Vývoj hydrofobních povlaků vhodných pro použití na mikromechanické nebo dlažební hladině. 

Silniční drenážní systémy 

Kapacita odvodňovacího systému by měla být přizpůsobena vyšší intenzitě a četnosti extrémních srážek a doplněna o zařízení pro zadržování vody (např. přehrady, nádrže) a strukturální ochranná opatření (háky, náspy). Konstrukce propustků by měla být upravena tak, aby v krátké době vyhovovala vyšším objemům vody. Pokud jde o definování koncepce kapacity drenážního systému, měly by být použity křivky intenzity, trvání a frekvence (křivky IDF) s přihlédnutím k vlivu změny klimatu a aktualizace těchto křivek IDF s charakteristikami srážek předpokládanými v budoucích klimatických scénářích. 

Mosty a podobná infrastruktura 

Hlavními obavami souvisejícími se změnou klimatu, které se týkají navrhování, výstavby a řízení stávajících mostních konstrukcí, jsou vyšší výskyt povodní, vyšší vypouštění řek, eroze a nestabilita svahů a kolísání teploty. Normy pro mostní konstrukce, které se v současné době používají, vykazují značnou odolnost vůči těmto účinkům; nicméně probíhá výzkum nových norem odolných vůči změně klimatu. 

Vegetace podél silnic 

Vegetace podél silnic přispívá k ochraně životního prostředí, zejména ke snížení hluku a znečištění, a může mít také adaptační funkci, například chránit silnici před přímým slunečním světlem. Na druhé straně nesprávné využívání vegetace podél silnice může být rizikovým faktorem narušení dopravy v případě extrémních povětrnostních jevů a může také ovlivnit bezpečnost silničního provozu. Doporučení týkající se budování silnic odolných vůči změně klimatu proto zahrnují nahrazení vzrostlých stromů živými ploty (s využitím pružných dřevin vhodných pro danou klimatickou zónu a lépe jí přizpůsobených) a výsadbu vegetace v dostatečné vzdálenosti od silnice. 

Změna klimatu bude mít rovněž dopad na údržbu silnic, kterou je proto třeba zohlednit při řešení silniční infrastruktury odolné vůči změně klimatu. Pozornost je třeba věnovat všem službám údržby, jako je čištění a údržba odvodňovacích systémů, odstraňování škod způsobených vichřicí, čištění silnic, prořezávání kartáčů a odstraňování sněhu a ledu. Účinnost adaptačních opatření a plánování údržby lze vhodně doplnit o prvky dopravní telematiky, zejména online kamery, meteorologické stanice, snímače jízdního zatížení a pokročilé telematické systémy, které jsou schopny regulovat dopravní tok a předcházet dopravním zácpám. 

Přizpůsobení silniční dopravy je součástí řešení pro zajištění kontinuity dodavatelských řetězců pro podnikatelský a průmyslový sektor. Výše uvedená rizika změny klimatu ovlivňují kontinuitu dodavatelského řetězce souvisejícího s dopravou. Narušení dodavatelského řetězce může nakonec vést ke zvýšeným nákladům, které mohou mít dopad na kupujícího, dodavatele nebo celý dodavatelský řetězec.  Zajištění odolnosti dopravy prostřednictvím silnic odolných vůči změně klimatu má rovněž zásadní význam pro zajištění konektivity destinací, které jsou závislé na cestovním ruchu a přispívají k hospodářskému rozvoji tohoto odvětví. 

Pokud jde o dopady související s povodněmi a zvyšováním hladiny moří na silniční dopravu, viz také možnost přizpůsobení Plovoucí nebo vyvýšené silnice.