Normy odolné vůči změně klimatu pro projektování, výstavbu a údržbu silnic

Silniční doprava má zásadní význam pro hospodářství a společnost na celém světě. V roce 2017 představovala silniční doprava v EU-28 73,3 % celkového objemu pozemní nákladní dopravy a 80,1 % osobní dopravy. Aby byla zajištěna nepřetržitá dostupnost silniční sítě, je třeba přijmout opatření ke zvýšení odolnosti silniční dopravní infrastruktury vůči extrémním povětrnostním jevům a změně klimatu, která by měla souběžně a v součinnosti řešit další výzvy, jimž silniční doprava čelí, jako je její postupný růst a snižování uhlíkové náročnosti dopravy v souladu s uhlíkově neutrální strategií. 

Účinným způsobem, jak zvýšit odolnost silniční dopravy, je určit, vypracovat nebo revidovat a následně zavést stavební a projekční normy. Tyto činnosti by měly být začleněny do standardizovaného a dobře popsaného procesu zaměřeného na zvýšení celkové odolnosti silniční sítě. Rámec pro přizpůsobení silniční infrastruktury byl popsán a vyzkoušen v rámci projektu ROADAPT (Roads for today, adapted for tomorrow). Rámcem pro přizpůsobení se rovněž zabývá zpráva PIARC (2015), která definuje čtyři hlavní fáze: 

1. Určení rozsahu, proměnných, rizik a údajů se zaměřením na scénáře změny klimatu pro dané území a analýzu expozice a citlivosti silničních aktiv vůči změně klimatu. 
2. Posuzování a stanovování priorit rizik. Tato fáze zahrnuje analýzu zranitelnosti provedenou za účelem identifikace kritických prvků silniční infrastruktury. 
3. Vypracování a výběr adaptačních reakcí a strategií. Tato fáze nastiňuje identifikaci, výběr a stanovení priorit adaptačních reakcí identifikovaných v rámci fází 1 a 2. 
4. Začlenění výsledků do rozhodovacích procesů. Konkrétně by výsledky fází 1–3 měly být účinně začleněny do zařízení pro správu aktiv, investičních plánů, strategií řízení dopravy a dalších strategických dokumentů a norem. 

Prostředky silniční dopravy, které vyžadují revidované prověřené normy, lze rozdělit do následujících kategorií. 

Silniční chodník 

Hlavními riziky pro povrch vozovky spojenými se změnou klimatu jsou v závislosti na klimatické zóně extrémní teplo a sluneční záření, vyšší výskyt silných dešťů a kolísání teploty kolem bodu mrazu. 

Velmi vysoké teploty se projevují zvýšeným rizikem asfaltových vyjetých kolejí, proplachováním a krvácením asfaltových povrchů a/nebo praskáním. Jak se teplota asfaltové směsi zvyšuje, fáze pojiva ztrácí tuhost a nevratné deformace způsobené statickým nebo dynamickým zatížením dopravy se hromadí rychleji. Možná řešení zahrnují následující: 

• úprava konstrukce asfaltové směsi (použití pojiv s vyšším bodem měknutí, včetně modifikace polymeru asfaltu, výběr silnějšího skeletu kameniva); 

• Úprava konstrukčního návrhu vozovky (pružné, polotuhé a tuhé/kompozitní konstrukce); 

• Větší využití betonu díky jeho vyšší teplotní odolnosti a dalším výhodám (delší životnost, možnost zvýšeného zatížení, nižší potřeba údržby), i když mírně vyšší pořizovací náklady. 

• Změna konstrukce betonové dlažby, aby se snížilo množství potřebné vody. 

• Zvýšit odrazivost (albedo) povrchu vozovky, např. použitím jasných barevných prvků na vozovce nebo reflexních povlaků povrchů vozovky. 

• Chlazení chodníků vodou. 

Mezi hlavní dopady zvýšení četnosti intenzivních srážek patří poškození asfaltu vodou, snížená nosnost spodních vrstev vozovky a snížená bezpečnost a komfort pro uživatele (menší tření, menší komfort). Možné adaptační reakce, podobné těm, které se vyrovnávají s kolísáním teploty a vyšší frekvencí cyklů zmrazení/rozmrazení, jsou: 

• Použití propustných/nádržových chodníků. Voda je uložena ve struktuře chodníku a infiltrována do půdy nebo vypouštěna drenážním systémem. 

• Použití porézních vrchních vrstev, které mohou usnadnit odvod vody po stranách silnice a zabránit aquaplaningu. 

• U betonových povrchů se doporučuje vyšší obsah cementu a nižší poměr vodního cementu. 

• Vývoj hydrofobních povlaků vhodných pro použití na mikromechanické úrovni a na úrovni povrchu vozovky. 

Systémy odvodnění silnic 

Kapacita odvodňovacího systému by měla být přizpůsobena vyšší intenzitě a četnosti extrémních srážkových jevů a doplněna o zařízení pro zadržování vody (např. přehrady, nádrže) a strukturální ochranná opatření (diky, náspy). Konstrukce propustků by měla být upravena tak, aby se v krátké době přizpůsobila vyšším objemům vody. Pokud jde o definování koncepce kapacity drenážního systému, měly by být použity křivky intenzity, doby trvání a frekvence (Křivky IDF), s přihlédnutím k vlivu změny klimatu, a tyto křivky IDF by měly být aktualizovány o dešťové charakteristiky předpokládané v budoucích klimatických scénářích. 

Mosty a podobná infrastruktura 

Hlavními obavami týkajícími se změny klimatu, které se týkají navrhování, výstavby a řízení stávajících mostních konstrukcí, jsou vyšší výskyt povodní, vyšší průtok řek, eroze a nestabilita svahů a kolísání teploty. Normy pro mostní konstrukce, které se v současné době používají, vykazují značnou odolnost vůči těmto účinkům; nicméně probíhá výzkum nových norem odolných vůči změně klimatu. 

Vegetace podél silnic 

Vegetace podél silnic přispívá k ochraně životního prostředí, zejména ke snížení hluku a znečištění, a může mít také adaptační funkci, například chránit silnici před přímým slunečním zářením. Na druhé straně může být nesprávné využívání vegetace podél silnic rizikovým faktorem narušení dopravy v případě extrémních povětrnostních jevů a může také ovlivnit bezpečnost silničního provozu. Doporučení týkající se výstavby silnic odolných vůči změně klimatu proto zahrnují nahrazení vzrostlých stromů živými ploty (s použitím elastických dřevin vhodných pro danou klimatickou zónu a lépe přizpůsobených dané klimatické zóně) a výsadbu vegetace v dostatečné vzdálenosti od silnice. 

Změna klimatu bude mít rovněž dopad na údržbu silnic, která proto musí být zohledněna při řešení silniční infrastruktury odolné vůči změně klimatu. Pozornost musí být věnována všem službám údržby, jako je čištění a údržba kanalizačních systémů, odstraňování škod způsobených bouří, čištění silnic, prořezávání kartáčů a odstraňování sněhu a ledu. Účinnost adaptačních opatření a plánování údržby lze vhodně doplnit prvky dopravní telematiky, zejména on-line kamerami, meteorologickými stanicemi, snímači jízdního zatížení a pokročilými telematickými systémy, které jsou schopny regulovat tok dopravy a předcházet dopravním zácpám. 

Přizpůsobení silniční dopravy je součástí řešení pro zajištění kontinuity dodavatelských řetězců pro podnikatelské a průmyslové odvětví. Výše uvedená rizika změny klimatu ovlivňují kontinuitu dodavatelského řetězce souvisejícího s dopravou. Narušení dodavatelského řetězce by nakonec mohlo vést ke zvýšeným nákladům, které mohou mít dopad na kupujícího, dodavatele nebo celý dodavatelský řetězec.  Zajištění odolnosti dopravy prostřednictvím silnic odolných vůči změně klimatu má rovněž zásadní význam pro zajištění propojení destinací, které jsou závislé na cestovním ruchu a přispívají k hospodářskému rozvoji tohoto odvětví. 

Pokud jde o dopady související s povodněmi a zvýšením hladiny moří na silniční dopravu, viz také možnost přizpůsobení Plovoucí nebo vyvýšené silnice.