Omezení týkající se vody a příděly vody

V suchých oblastech nebo regionech, které se potýkají s nedostatkem vody v důsledku opakujících se such, jsou omezení týkající se vody a příděly vody běžně uplatňovány jako „měkká“ opatření. Omezení týkající se vody omezují určité způsoby použití vody, například zavlažování trávníků, mytí automobilů, plnění bazénů nebo oplachování dlažebních ploch. Omezení mohou omezit dostupnost vody z hlediska objemu a/nebo času, kdy ji lze použít. Přidělování vody zahrnuje dočasné pozastavení dodávky vody nebo snížení tlaku pod tlak potřebný pro odpovídající dodávku za běžných podmínek, které se dotýkají všech uživatelů vody. Odůvodnění zajišťuje, aby byly kriticky omezené dodávky vody distribuovány tak, aby bylo dodáno dostatečné množství vody pro zachování veřejného zdraví a bezpečnosti.

Omezení týkající se vody a v menší míře příděly vody se často používají v situacích dočasného nedostatku vody, např. během sucha. Umožňují místním, nebo dokonce regionálním a celostátním správním orgánům vyrovnat se s vodními krizemi tím, že snižují spotřebu. Pokud tato dočasná nízkonákladová opatření nejsou doplněna žádnou změnou chování směrem k uvědomělejšímu využívání vody lidmi, očekává se, že poptávka po vodě a její využívání po odstranění omezení opět vzrostou a vrátí se na předchozí úroveň.  

Aby se usnadnilo provádění omezení týkajících se vody a přídělů vody jako mimořádných opatření během dlouhotrvajícího sucha, jsou užitečným nástrojem systémy stanovení priorit pro různé způsoby využívání vody. Tyto systémy mohou být vypracovány jako součást plánů řízení sucha a seřadit různé způsoby využívání vody podle jejich místní priority. Pro definování systému stanovení priorit lze použít různé ukazatele pro pochopení dopadů dlouhotrvajícího sucha na environmentální i socioekonomické využití, jako jsou: 

• dopady na zásobování pitnou vodou; 
• Ukazatele dopadu na životní prostředí: např. úmrtnost druhů ryb, dopady na břehy řek a biologickou rozmanitost (flóru), ztráta biologické rozmanitosti v suchozemských oblastech v závislosti na vodním systému, dopady na mokřady, zvýšené riziko lesních požárů, ekologický stav atd.; 
• Ukazatele dopadu pro socioekonomické využití (např. průmyslové využití, výroba energie, zemědělství, cestovní ruch, vodní práva, doprava atd.).

Zásobování pitnou vodou je ve většině evropských zemí prioritním využitím a systémy stanovení priorit by měly vždy zajistit dostatečný objem, který bude obyvatelstvu poskytován. 

Sucho postihuje každoročně značnou část evropské populace a očekává se, že v důsledku dopadů změny klimatu se jeho četnost a závažnost zvýší. Očekává se, že nejvíce bude postižena jižní Evropa. Omezení vody a příděly vody mohou poskytnout dočasnou nouzovou reakci na sucha a podmínky nedostatku vody. Vzhledem k očekávaným dopadům změny klimatu a v případě přetrvávajícího nebo opakujícího se nedostatku vody by měla být v dlouhodobém horizontu upřednostněna a zachována jiná opatření, například opatření na úsporu vody ke snížení poptávky po vodě a inovativní strategie ke zvýšení dodávek vody prostřednictvím opětovného využívání vody, jako je sběr dešťové vody, recyklace šedé vody a odsolování. 

K usnadnění přijímání a provádění opatření k omezení a přidělování vody je zapotřebí zapojení zúčastněných stran z různých aktérů. Nejdůležitějšími dotčenými odvětvími jsou zásobování vodou v domácnostech, zemědělství, průmysl a cestovní ruch, přičemž zúčastněnými stranami jsou jednotlivci, organizace, instituce, činitelé s rozhodovací pravomocí nebo tvůrci politik, kteří tato opatření určují nebo jsou jimi ovlivněni. Kromě možností přímé kontroly a prosazování ze strany veřejných orgánů má pro široké a řádné provádění a doladění těchto opatření zásadní význam zapojení zúčastněných stran, aby bylo dosaženo co nejvyšší účinnosti. 

Opatření na omezení a příděl vody jsou často prováděna jako součást plánů nebo strategií pro zvládání sucha. Je důležité podporovat aktivní účast všech příslušných zúčastněných stran během vypracovávání těchto plánů s cílem získat názory různých zúčastněných stran a zmírnit konflikty mezi zúčastněnými stranami před rozhodovacím procesem. Účelný popis legitimních zúčastněných stran, včetně jejich zájmů, hodnot a přístupů k riziku, je předpokladem pro vypracování těchto plánů a strategií a pro zajištění pochopení jejich vazby na institucionální politiku v oblasti sucha. Místní zúčastněné strany mají nejlepší znalosti o různých odvětvích využívání vody a složkách hydrologického cyklu a mohou zajistit, aby cíle byly soudržné a byly prováděny tam, kde jsou socioekonomické náklady nejnižší. Aktivní účast přispívá k dosažení optimální udržitelné rovnováhy s ohledem na sociální, hospodářské a environmentální aspekty a usnadňuje dlouhodobé pokračování rozhodování na základě konsensu. 

Příkladem potenciálního zdroje konfliktu je rozdělení vodních zdrojů mezi odvětví pitné vody a odvětví zemědělství během období sucha. Prioritou je obvykle odvětví pitné vody, které uspokojuje 100 % potřeb, zatímco množství přidělená na zavlažování v zemědělství závisí na zbývající dostupnosti vody a zřídka odpovídají potřebám. Aby se zvýšilo přijetí upřednostňování využívání vody během sucha, jak je stanoveno v plánech a strategiích řízení sucha, je důležité spojit zúčastněné strany z odvětví pitné vody a zemědělství a umožnit diskuse o tom, jak stanovit priority a vyvážit různé zájmy. 

Omezení a příděly vody jsou velmi účinnými opatřeními ke snížení poptávky po vodě během nedostatku vody a mimořádných suchých situací. Mohou být realizovány velmi rychle a mají rychlý vliv na snížení poptávky po vodě. V některých případech jsou dokonce účinné v dlouhodobém horizontu, kdy již nejsou v důsledku účinků učení ukládána omezení. Obě opatření by však neměla být prováděna záměrně, aby se dlouhodobě zmírnily problémy s nedostatkem vody. Důležitým faktorem úspěchu obecně je vědomé zapojení zúčastněných stran a široké veřejnosti a zákonná pravomoc uzákonit omezení vody pro společnost. 

Omezujícím faktorem je, že opatření jsou účinná pouze tehdy, je-li dodržování předpisů kontrolováno, což může vést k vysokým nákladům na monitorování. Kromě toho je vytváření nezbytných plánů, postupů a právních předpisů pro zvládání sucha velmi časově náročným procesem spojeným s administrativními náklady. 

Povinná omezení týkající se vody mohou v krátké době vést k významným úsporám vody, které jsou srovnatelné pouze s významným zvýšením cen. Omezení jsou obvykle upřednostňována před ekonomickými nástroji v dočasných situacích s kriticky omezenými dodávkami vody. Tato opatření jsou však spojena se snížením socioekonomického blahobytu a významnými škrty v tocích veřejných příjmů, které mohou být zapotřebí k provádění opatření v oblasti účinnosti systému. Omezení týkající se vody vedou k nákladům na nepříjemnosti, k nákladům na alokační účinnost a k významným nákladům na prosazování. 

Další opatření, jako jsou podrobné plány řízení sucha a zavedení spolehlivého systému včasného varování před suchem, který umožní obezřetnější využívání zbývajících vodních zdrojů, jsou relevantní z hospodářského hlediska, neboť mohou pomoci snížit riziko uložení přísných omezení týkajících se vody nebo přídělových opatření. 

Rámcová směrnice o vodě může příslušné správní orgány orientovat na úspory vody obecně. Článek 9 (ceny vody) rámcové směrnice o vodě lze provést v kombinaci s omezeními týkajícími se vody. Plány řízení sucha, které mohou rovněž podléhat programu opatření rámcové směrnice o vodě, obvykle zahrnují omezení a metody přidělování v případě sucha. Praxe omezování využívání vody v době nedostatku vody nebo sucha je součástí politik mnoha členských států v oblasti přidělování vody a v některých členských státech jsou omezení určována podle hierarchie uživatelů vody. Pravidla pro odběr vody jsou někdy přísnější v oblastech trpících chronickým nedostatkem vody. V roce 2020 bylo vydáno nové nařízení EU o minimálních požadavcích na opětovné využívání vody pro zavlažování v zemědělství (nařízení (EU) 2020/741). Opětovně využívaná voda je důležitým zdrojem v době nedostatku vody. 

Opatření na omezení a příděl vody lze provést velmi rychle během období nedostatku vody a sucha (během několika dnů až týdnů). Jasné postupy, například definované v plánu řízení sucha, mohou urychlit provádění těchto opatření. Dohoda o těchto postupech však může být časově náročnějším procesem, neboť by měla zahrnovat všechny příslušné zúčastněné strany a může mít protichůdné zájmy, například pokud jde o upřednostňování dodávek vody do různých odvětví. 

Životnost opatření pro obnovu vody a přídělových opatření je obvykle l ess než 1 rok, protože se používají jako nouzová opatření v situacích nedostatku vody a sucha. Účinnost těchto opatření by měla být průběžně vyhodnocována a postupy, kterými se tato opatření provádějí, by měly být odpovídajícím způsobem upraveny. V případě přetrvávajícího nedostatku vody by měla být upřednostněna jiná opatření, která jsou prováděna a udržována dlouhodobě.