2.4 Zohlednění přeshraničních otázek

Většina přímých a nepřímých dopadů změny klimatu má přeshraniční povahu. Přeshraniční otázky vytvářejí vzájemnou závislost mezi zeměmi (např. hydrologické, sociální a ekonomické otázky v případě vody).

Země by proto měla usilovat o navázání kontaktů se sousedními zeměmi s cílem informovat o procesu přizpůsobování a oblastech zájmu, pokud jde o přeshraniční dopady, a určit přístupy ke koordinaci v různých politických, právních a institucionálních prostředích.

Společné úsilí v oblasti přizpůsobování se změně klimatu a zvládání rizik katastrof může být dále nezbytné na základě určení společných hrozeb (např. provedením vzájemného posouzení rizik) a musí být v souladu s cíli každé země v oblasti přizpůsobování se změně klimatu. Dobrým výchozím bodem je určit oblasti relevantní pro adaptační opatření, v nichž probíhá tradiční přeshraniční spolupráce (např. správa povodí, zvládání povodňových rizik, správa národních parků), a usilovat o zapojení řídicích orgánů do adaptační politiky.

Investice do přeshraniční spolupráce jsou rovněž způsobem, jak minimalizovat náklady na adaptační opatření a maximalizovat jejich přínosy rozvíjením synergií v adaptačních opatřeních a integrací důsledků pro sousední jurisdikce.

V evropských makroregionech, jako je alpský prostor, Karpaty, severozápadní a jihovýchodní Evropa, Baltské moře a strategie pro Podunají, již probíhají přeshraniční činnosti zaměřené na změnu klimatu a společné vypracování adaptačních opatření. Mezi další přeshraniční činnosti na regionální úrovni patří v současnosti probíhající adaptační činnosti v Pyrenejích.

Všechny tyto rozsáhlé činnosti, do nichž je zapojeno několik zemí, jsou financovány z prostředků EU. Kromě toho již evropské politiky pomáhají řešit některé přeshraniční problémy spojené se změnou klimatu. Například směrnice o povodních a rámcová směrnice o vodě vyžadují přeshraniční spolupráci ve vodohospodářství. Kromě toho existují evropské a celoevropské systémy včasného varování a detekce přírodních katastrof způsobených počasím, jako je Meteoalarm, Evropský systém informovanosti o povodních, Evropský systém informací o lesních požárech a Evropská observatoř pro sledování sucha. Mechanismus civilní ochrany Unie rovněž poskytuje rámec pro posílenou spolupráci mezi členskými státy EU s cílem účinně předcházet rizikům přírodních i člověkem způsobených katastrof, připravovat se na ně a reagovat na ně, včetně opatření, jako je posuzování rizik a plánování, výměna osvědčených postupů, zlepšování znalostní základny, odborná příprava a cvičení.