Partnerství soukromého a veřejného sektoru pro přizpůsobení a údržbu infrastruktury a služeb

V současné době je míra zapojení zúčastněných stran do smluvních partnerství veřejnéhoa soukromého sektoru nedostatečně prozkoumaným aspektem úspěšného dokončení těchto projektů (Nederhand a Klijn, 2019). Obecně je třeba rozlišovat mezi úlohou zúčastněných stran v samotném projektu (např. rozvoj infrastruktury) a jejich úlohou při vytváření partnerství veřejného a soukromého sektoru. Mezi zúčastněné strany patří ty, které jsou formálními členy partnerství veřejného a soukromého sektoru a které přímo kontrolují zdroje, a ty, které jsou projektem přímo dotčeny, přestože jsou „externí“, a mají zájem na jeho úspěchu (Selim & Amr Soliman ElGohary, 2020).

Některá zjištění studie naznačují, že partnerství veřejného a soukromého sektoru ztěžuje řízení prostředí zúčastněných stran v důsledku zapojení více vztahů do struktury zadávání veřejných zakázek v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru. To může vést k možným protichůdným zájmům nebo odlišným očekáváním zúčastněných stran zapojených do projektů partnerství veřejného a soukromého sektoru. Špatné řízení vztahů se zúčastněnými stranami vedlo k jednomu z hlavních důvodů neúspěchu projektů PPP v globálním kontextu (Jayasuriyaet al., 2020). Ačkoli si bylo stěžováno na nedostatek studií o řízení zúčastněných stran v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru, klíčové aspekty předcházení konfliktům v projektech partnerství veřejného a soukromého sektoru jsou již známy. Příkladem jsou rozsáhlé konzultace, dohoda a jasné stanovení dohodnutých cílů a vymezení úloh a povinností veřejných a soukromých subjektů.Klíčové prvky úspěšného řízení zúčastněných stran jsou shrnuty v nástroji pro řízení smluv o partnerství veřejného a soukromého sektoru Globálního centra pro infrastrukturu a Světové banky (kapitola3). Nástroj obsahuje pokyny pro řízení vztahů se soukromou společností partnerství veřejného a soukromého sektoru, s dalšími soukromými zúčastněnými stranami, s koncovými uživateli, podniky a komunitou a s vládními agenturami.

Partnerství veřejného a soukromého sektoru nabízejí potenciální způsob, jak zajistit veřejnou infrastrukturu a služby pro účinné přizpůsobení se změně klimatu. Jejich úspěch závisí na několika klíčových faktorech.

• Jasně definovaný rozsah projektu, cíle a výstupy poskytují pevný základ.
• Realizace úspěšných projektů PPP vyžaduje značnou administrativní kapacitu. To lze zajistit pouze vhodnými institucionálními a právními rámci a dlouholetými zkušenostmi s prováděním projektů partnerství veřejného a soukromého sektoru. Účinné správní rámce s jasnými úlohami, odpovědností a rozhodovacími procesy mají navíc zásadní význam pro úspěch partnerství veřejného a soukromého sektoru.
• Účinné rozdělení rizik, kdy jsou rizika spravedlivě rozdělena mezi veřejný a soukromý sektor, má zásadní význam pro životaschopnost projektu. To může být také náročným faktorem, protože riziko se může v průběhu času měnit v důsledku změny klimatu.
• Podpora silných vztahů založených na spolupráci mezi partnery má zásadní význam pro úspěšnou realizaci projektů a pro vystupování jednotně vůči dotčeným zúčastněným stranám.
• Robustní finanční struktury, včetně vhodných strategií řízení rizik, mají zásadní význam pro přilákání soukromých investic.
• Používání postupů MRE může umožnit sledování účinnosti opatření a úpravu probíhajících projektů a získání poznatků pro budoucí projekty. Řízení výkonnosti soukromého partnera v projektu PPP je obzvláště důležité: mělo by být zajištěno přidělení odpovídajících zdrojů a jasné určení klíčových ukazatelů výkonnosti. Podrobné pokyny k monitorování výkonnosti jsou uvedeny v nástroji pro řízení smluv o partnerství veřejného a soukromého sektoru Globálního centra infrastruktury a Světové banky (kapitola3).

Výzvami souvisejícími s partnerstvím veřejného a soukromého sektoru jsou politická nestabilita, hospodářský útlum a složité regulační procesy, které mohou významně ovlivnit provádění projektů (např. harmonogramy, náklady). Nedostatečné pochopení pravidel a rysů veřejného sektoru soukromými investory a naopak může bránit rozvoji a provádění projektů. Kromě toho může negativní vnímání zúčastněných stran / veřejnosti a odpor vůči privatizaci vytvářet překážky.

Tradiční projekty lze rozdělit na části s cílem přilákat více uchazečů. Projekty PPP vyžadují minimální velikost, aby odůvodnily náklady na zadávání veřejných zakázek a usnadnily úspory z rozsahu, které jsou nezbytné pro zvýšení účinnosti provozu a údržby. Velmi velký rozsah potenciálních projektů však může někdy snížit úroveň hospodářské soutěže, neboť jen málo společností má obecně finanční prostředky k podávání nabídek. Díky zakázkám s velmi vysokou hodnotou je pouze malý počet operátorů, možná jen jeden, schopen nabídnout všechny požadované produkty nebo služby. Veřejný zadavatel by se tak mohl dostat do závislého postavení (Evropskýúčetní dvůr, 2018).

K překonání těchto výzev je nezbytné pečlivé plánování, účinné řízení rizik a silné zapojení zúčastněných stran. Řešením těchto faktorů mohou vlády a soukromí partneři zvýšit pravděpodobnost úspěšných projektů přizpůsobení partnerství veřejného a soukromého sektoru, které přinášejí hodnotu za vynaložené prostředky a zlepšují veřejné služby.

Partnerství veřejného a soukromého sektoru mohou nabídnout dvojí přístup k jakémukoli adaptačnímu projektu. Na jedné straně urychlují realizaci projektů tím, že zvyšují efektivitu a kapitál soukromého sektoru. Na druhé straně mohou partnerství veřejného a soukromého sektoru zavádět inovativní řešení a potenciálně zlepšovat kvalitu služeb. Partnerství veřejného a soukromého sektoru umožňují financovat projekty, které by jinak nebyly proveditelné z důvodu omezení veřejných rozpočtů.

Tyto výhody však mají svou cenu. Náklady na projekt nebo údržbu často přesahují tradiční modely veřejného sektoru kvůli ziskovým maržím soukromého sektoru. Složitost jednání o smlouvách a dlouhodobé finanční závazky vlád jsou významnými nevýhodami. Přenesení určitých rizik na soukromý sektor by navíc mohlo vést k nepředvídaným výzvám a konfliktům mezi veřejnými a soukromými partnery.

EU reguluje partnerství veřejného a soukromého sektoru prostřednictvím směrnic, které provádějí a rozšiřují zásady a svobody stanovené Smlouvami EU. Cílem těchto směrnic je zajistit, aby postupy zadávání veřejných zakázek byly transparentní a otevřené všem dodavatelům v celé EU. Tito dodavatelé tak mohou nabízet své služby a produkty orgánům veřejné moci na celém jednotném trhu EU.

V březnu 2014 přijala EU v oblasti zadávání veřejných zakázek dvě směrnice EU týkající se partnerství veřejného a soukromého sektoru: konkrétně zadávání veřejných zakázek a udělování koncesí. Směrnice o zadávání veřejných zakázek (2014/24/EU) a směrnice o koncesích (2014/23/EU), které odrážejí přání EU regulovat koncese úžeji (Evropskáinvestiční banka, 2016). Obě směrnice musí být provedeny do vnitrostátních právních předpisů. Vlastní provádění partnerství veřejného a soukromého sektoru je rovněž omezeno vnitrostátními nebo nižšími než celostátními právními rámci. Ty mohou stanovit zvláštní pravidla pro zakázky, omezení oblasti působnosti a různé typologie vztahů mezi veřejným a soukromým sektorem.

Časový rámec pro vytvoření partnerství veřejného a soukromého sektoru se může značně lišit v závislosti na několika faktorech:

• Složitost projektu: Vyjednávání a realizace větších a složitějších projektů přirozeně trvá déle.
• Regulační prostředí: Tento proces může urychlit jasný a účinný regulační rámec.
• Postupy zadávání veřejných zakázek: složitost postupů zadávání veřejných zakázek může mít dopad na harmonogramy.
• Vyjednávací dovednosti: proces může být urychlen účinným vyjednáváním mezi veřejnými a soukromými partnery.
• Hospodářské podmínky: ekonomické faktory mohou ovlivnit dostupnost soukromého financování a proveditelnost projektů.

Celkově může vytvoření partnerství veřejného a soukromého sektoru trvat přibližně dva až pět let nebo i déle.

PPS jsou obvykle dlouhodobé dohody. V závislosti na typu projektu, který se řídí partnerstvím veřejného a soukromého sektoru, se životnost pohybuje od 20 do 30 let, ale může být delší nebo kratší v závislosti na konkrétním projektu. Partnerství veřejného a soukromého sektoru se nevztahují pouze na fázi výstavby a infrastruktury. Zahrnuje také jeho provoz a údržbu, z nichž dosahují ekonomické návratnosti prostřednictvím uživatelských poplatků nebo vládních plateb.