Ekonomické pobídky ke změně chování

Není překvapením, že účast veřejnosti je zásadním prvkem pro zvýšení všeobecného přijetí evropských občanských iniciativ a pro motivaci zúčastněných stran k účasti. To neznamená, že účast veřejnosti je vždy nutná k tomu, aby byl evropský nástroj sousedství přijatelný. Význam účasti veřejnosti může být například snížen v případech, kdy evropský nástroj sousedství jako takový nebo konkrétní řešení, které má evropský nástroj sousedství v úmyslu podporovat, již získaly veřejné (společenské) přijetí.

Pokud jde o uplatňování EPI, existují značné rozdíly v potřebách, příležitostech a omezeních, kterým každá země čelí. I v rámci jednotlivých zemí existují značné rozdíly ve schopnosti provádět hospodářské nástroje v různých regionech nebo odvětvích. Některé požadované změny se snadněji provádějí prostřednictvím ekonomických nástrojů, zatímco jiné se snadněji provádějí prostřednictvím nařízení o velení a řízení. EPI v žádném případě nenahrazují jiné způsoby vládních opatření, ale nástroje, které mohou doplnit a posílit správu jako součást široké škály politických nástrojů. Obecně lze rozlišit mezi: i) kombinace EPI jako součást strategie pro „pobídky k balení“ a ii) směšování s jinými typy politických nástrojů, včetně právních předpisů, zvyšování povědomí, informování atd. Při prověřování potenciálních EPI je třeba si být vědom stávající kombinace politik, ale výběr by neměl být diktován touto kombinací.

Náklady a přínosy EPI jsou stěží zkoumány a lze nalézt jen málo informací o jejich srovnání s klasickými přístupy velení a řízení.

Náklady na EPI lze rozlišit mezi přímými náklady (např. náklady na zaplacení daně) a transakčními náklady (např. časovými a peněžními náklady na vstup na trh, nalezení kupujícího nebo prodávajícího, sjednání nákupu, uskutečnění obchodu a návrat z trhu). Transakční náklady mohou rovněž souviset s dodatečným nezbytným sledováním. Například transakční náklady na monitorování podzemních nebo povrchových vod mohou bránit přijetí daně (např. daň z odstraňování znečištěné drenážní vody na objemovém základě), ale může být také užitečné zaplatit, aby byla zajištěna účinnost daně. Stejně tak nový mechanismus přidělování vody může zvýšit hospodářskou účinnost, ale může způsobit vysoké náklady na vyjednávání a prosazování, což potenciálně upřednostňuje jednodušší mechanismy přidělování.

Mezi přínosy EPI patří zlepšená kvalita životního prostředí a ekonomická účinnost, jakož i lepší sociální rozložení zátěže za účelem dosažení požadovaného cíle. EPI zároveň získávají příjmy (v případě poplatků) například za účelem financování monitorování a kontroly znečištění nebo alokačních činností, a mohou být proto relevantní pro financování adaptačních opatření.

EPI jsou na politické úrovni uznávány v několika významných evropských právních předpisech a politických dokumentech:

• Rámcová směrnice EU o vodě zavádí soubor zásad a opatření, které racionalizují využívání vody ve všech členských státech. Její článek 9 vyzývá k úplné úhradě nákladů na vodohospodářské služby prostřednictvím stanovení cen.
• Plán EU na ochranu evropských vod z roku 2012 zdůrazňuje význam pobídkových cen vody a dalších EPI, jako je obchodování s vodou a platby za ekosystémové služby v rámci kombinace politik, s cílem zlepšit hospodaření s vodou v Evropě.
• Opatření EU týkající se nedostatku vody a sucha (od roku 2007) zdůrazňuje úlohu stanovení cen pobídek pro přizpůsobení poptávky po vodě a zajištění udržitelného hospodaření s vodou.
• Směrnice EU o povodních (2007) podporuje zavádění zelené infrastruktury a přirozené zvládání povodní tím, že finančně odměňuje správce půdy a uživatele vody.
• Společná zemědělská politika zahrnuje finanční odměnu (ve formě dotací) za ochranu vodního prostředí.
• Směrnice o dusičnanech (1991) podporuje přijetí dohod o spolupráci prostřednictvím kodexů správné zemědělské praxe.
• Strategie pro přizpůsobení se změně klimatu (2013) podporuje větší využívání pojištění k budování odolnosti vůči dopadům změny klimatu, zejména nedostatku vody, suchu a riziku povodní.
• Politika EU v oblasti biologické rozmanitosti (včetně směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích a mechanismu financování programu LIFE) podporuje využívání finančních a nefinančních odměn na ochranu vodních ekosystémů.

Navrhování a provádění EPI by mohlo trvat 1 až 5 let.

EPI jsou obvykle dlouhodobá opatření. Život je však často určován politickým rámcem, konkrétními platnými právními předpisy a přijetím ze strany společnosti.