Ekonomické pobídky ke změně chování

This page is currently under construction, so it may look a bit different than you're used to. We're in the process of preparing a new layout to improve your experience. A fresh new look for the adaptation options pages is coming soon.

Podněcování změny chování podporuje adaptaci a podněcuje individuální rozhodnutí, která jsou v souladu s kolektivně dohodnutými cíli.

Economic Policy Instruments (EPIs) are incentives designed to align individual decisions with collectively agreed goals. They can be used for all public policies, including for adaptation purposes. These instruments promote behavioural changes by incentivizing rather than commanding them. EPIs are categorized into various classes, including pricing mechanisms (e.g., water tariffs), environmental taxes and charges, subsidies for products and practices, and trading schemes (e.g., tradable permits for pollution or water abstraction, compensation mechanisms, payments for environmental services). They also encompass voluntary agreements and risk management schemes such as insurances or liabilities.

EPIs foster sustainable economic growth and align individual choices with collective objectives. Their primary advantage lies in their economic efficiency, meaning they can distribute the burden of distortion and reduction to where it is most cost-effective. EPIs can induce behavioural change through incentives or disincentives, or by facilitating economic transactions (transfer of an economic value) between parties.

Výhody

Economically efficient, often achieving the goal while saving money compared to other ways of solving problems.
Ensure a more equitable distribution of the burden required to meet desired objectives.
Generate revenue that can be used for environmental or other public policy purposes.
Complements governance: EPIs do not substitute governance but can complement and strengthen it when integrated into a mix of policy instruments.
Creates increased acceptance of changes by the public.

Nevýhody

Can affect different agents or social groups unequally, not necessarily in a progressive manner.
Some instruments (additional taxes, tariffs) are not readily accepted by taxpayers.
Varying capacity to implement the measure across countries, regions, or sectors, due to substantial variation in the needs, opportunities, and constraints.
Some desired behavioural changes may be easier to achieve through ‘command and control’ regulations than through economic instruments.
Transaction costs. May hinder the effective adoption and implementation of EPIs. For instance, a new water allocation mechanism may increase economic efficiency. However, it may impose high negotiation and enforcement costs, making simpler allocation mechanisms potentially preferable).
Some EPIs, subsidies in particular, are seen favorably by the public. Others, like taxes are not. Public participation is a crucial element that can increase the general acceptance of EPIs and motivate stakeholders to participate.

Relevantní synergie se zmírňováním dopadů

No relevant synergies with mitigation

Přečtěte si celý text možnosti adaptace

Popis

Nástroje hospodářské politiky jsou pobídky navržené a prováděné s cílem přizpůsobit jednotlivá rozhodnutí kolektivně dohodnutým cílům. EPI se tradičně klasifikují jako: stanovení cen (např. sazby za vodu), ekologické daně a poplatky, dotace (na produkty a postupy), obchodování (např. obchodovatelné povolení pro znečištění nebo odběr vody, kompenzační mechanismy, platby za environmentální služby) a nakonec dobrovolné dohody a systémy řízení rizik (např. pojištění nebo závazky). EPI mohou výrazně zlepšit stávající politický rámec tím, že budou spíše motivovat než nařizovat změny chování, které mohou vést k přizpůsobení.

EPI mohou podněcovat změnu chování prostřednictvím pobídek nebo demotivačních faktorů, měnit podmínky s cílem umožnit hospodářské transakce nebo snížit riziko. V posledních desetiletích se ekonomickým nástrojům dostává stále větší pozornosti jako cestě vpřed v oblasti environmentálního řízení, a to díky jejich schopnosti sladit jednotlivá rozhodnutí s kolektivně dohodnutými cíli a podporovat udržitelný hospodářský růst. Hlavní výhodou těchto nástrojů je jejich ekonomická efektivita, tj. schopnost rozdělit zátěž narušení a snížení tam, kde je to levnější. Nevýhody jsou na straně spravedlnosti, neboť se různě dotýkají různých činitelů nebo sociálních skupin, a to ne nutně progresivním způsobem, a s tím jsou úzce spojeny důležité nevýhody na straně politické proveditelnosti.

Nástroje hospodářské politiky byly použity v nejrůznějších politikách v oblasti životního prostředí. Systémy obchodování s emisemi byly vypracovány například pro politiku zmírňování změny klimatu a evropské nástroje sousedství byly rovněž využívány v souvislosti s politikami v oblasti kvality ovzduší, přizpůsobení se změně klimatu a energetiky. V posledně uvedeném případě byly použity politické nástroje ke zlepšení energetické účinnosti, včetně energetických daní, nařízení stanovujících minimální úroveň energetické účinnosti a obchodovatelných bílých certifikátů (TWC) pro úspory energie. Cílem projektu EuroPACE je vyvinout inovativní mechanismus financování na podporu investic do energetické účinnosti stávajících obytných budov. The WEATHER „Povětrnostní extrémy: dopady na dopravní systémy a rizika pro evropské regiony“ výzkumný projekt financovaný sedmým rámcovým programem poskytuje přehled možných pobídek k přizpůsobení dopravy a jejich potenciálního dopadu.

Uplatňování EPI na vodohospodářské politiky představuje specifické charakteristiky a výzvy. Nejčastěji se opakujícími EPI ve vodohospodářském odvětví jsou sazby, daně a poplatky, ale obecně se uplatňují také dotace a režimy spolupráce. V Evropě byly systémy obchodování s množstvím vody, které jsou populární v Austrálii a USA, omezeny na několik případů nacházejících se ve Španělsku, Anglii a Walesu. Dobrý přehled ekonomických nástrojů používaných v odvětví vodního hospodářství a odkazy na případové studie poskytuje projekt EPI-Water financovaný EU. Projekt přinesl velké množství důkazů o různých typech, koncepčních prvcích a výsledcích zavedených nástrojů hospodářské politiky souvisejících s vodou, jakož i o postupech, jimiž se řídí jejich výběr a provádění. Hodnocení je jedním z mála komplexních a konzistentních (např. s využitím stejných zásad hodnocení) přezkumů EPI v oblasti vodních zdrojů v Evropě ex post a v mnoha případech je prvním přezkumem, který objasnil použití ekonomických nástrojů ve všech členských státech EU.

Účast zúčastněných stran

Není překvapením, že účast veřejnosti je zásadním prvkem pro zvýšení všeobecného přijetí evropských občanských iniciativ a pro motivaci zúčastněných stran k účasti. To neznamená, že účast veřejnosti je vždy nutná k tomu, aby byl evropský nástroj sousedství přijatelný. Význam účasti veřejnosti může být například snížen v případech, kdy evropský nástroj sousedství jako takový nebo konkrétní řešení, které má evropský nástroj sousedství v úmyslu podporovat, již získaly veřejné (společenské) přijetí.

Úspěch a limitující faktory

Pokud jde o uplatňování EPI, existují značné rozdíly v potřebách, příležitostech a omezeních, kterým každá země čelí. I v rámci jednotlivých zemí existují značné rozdíly ve schopnosti provádět hospodářské nástroje v různých regionech nebo odvětvích. Některé požadované změny se snadněji provádějí prostřednictvím ekonomických nástrojů, zatímco jiné se snadněji provádějí prostřednictvím nařízení o velení a řízení. EPI v žádném případě nenahrazují jiné způsoby vládních opatření, ale nástroje, které mohou doplnit a posílit správu jako součást široké škály politických nástrojů. Obecně lze rozlišit mezi: i) kombinace EPI jako součást strategie pro „pobídky k balení“ a ii) směšování s jinými typy politických nástrojů, včetně právních předpisů, zvyšování povědomí, informování atd. Při prověřování potenciálních EPI je třeba si být vědom stávající kombinace politik, ale výběr by neměl být diktován touto kombinací.

Náklady a přínosy

Náklady a přínosy EPI jsou stěží zkoumány a lze nalézt jen málo informací o jejich srovnání s klasickými přístupy velení a řízení.

Náklady na EPI lze rozlišit mezi přímými náklady (např. náklady na zaplacení daně) a transakčními náklady (např. časovými a peněžními náklady na vstup na trh, nalezení kupujícího nebo prodávajícího, sjednání nákupu, uskutečnění obchodu a návrat z trhu). Transakční náklady mohou rovněž souviset s dodatečným nezbytným sledováním. Například transakční náklady na monitorování podzemních nebo povrchových vod mohou bránit přijetí daně (např. daň z odstraňování znečištěné drenážní vody na objemovém základě), ale může být také užitečné zaplatit, aby byla zajištěna účinnost daně. Stejně tak nový mechanismus přidělování vody může zvýšit hospodářskou účinnost, ale může způsobit vysoké náklady na vyjednávání a prosazování, což potenciálně upřednostňuje jednodušší mechanismy přidělování.

Mezi přínosy EPI patří zlepšená kvalita životního prostředí a ekonomická účinnost, jakož i lepší sociální rozložení zátěže za účelem dosažení požadovaného cíle. EPI zároveň získávají příjmy (v případě poplatků) například za účelem financování monitorování a kontroly znečištění nebo alokačních činností, a mohou být proto relevantní pro financování adaptačních opatření.

Právní aspekty

EPI jsou na politické úrovni uznávány v několika významných evropských právních předpisech a politických dokumentech:

Rámcová směrnice EU o vodě zavádí soubor zásad a opatření, které racionalizují využívání vody ve všech členských státech. Její článek 9 vyzývá k úplné úhradě nákladů na vodohospodářské služby prostřednictvím stanovení cen.
Plán EU na ochranu evropských vod z roku 2012 zdůrazňuje význam pobídkových cen vody a dalších EPI, jako je obchodování s vodou a platby za ekosystémové služby v rámci kombinace politik, s cílem zlepšit hospodaření s vodou v Evropě.
Opatření EU týkající se nedostatku vody a sucha (od roku 2007) zdůrazňuje úlohu stanovení cen pobídek pro přizpůsobení poptávky po vodě a zajištění udržitelného hospodaření s vodou.
Směrnice EU o povodních (2007) podporuje zavádění zelené infrastruktury a přirozené zvládání povodní tím, že finančně odměňuje správce půdy a uživatele vody.
Společná zemědělská politika zahrnuje finanční odměnu (ve formě dotací) za ochranu vodního prostředí.
Směrnice o dusičnanech (1991) podporuje přijetí dohod o spolupráci prostřednictvím kodexů správné zemědělské praxe.
Strategie pro přizpůsobení se změně klimatu (2013) podporuje větší využívání pojištění k budování odolnosti vůči dopadům změny klimatu, zejména nedostatku vody, suchu a riziku povodní.
Politika EU v oblasti biologické rozmanitosti (včetně směrnice o stanovištích a směrnice o ptácích a mechanismu financování programu LIFE) podporuje využívání finančních a nefinančních odměn na ochranu vodních ekosystémů.

Doba realizace

Navrhování a provádění EPI by mohlo trvat 1 až 5 let.

Celý život

EPI jsou obvykle dlouhodobá opatření. Život je však často určován politickým rámcem, konkrétními platnými právními předpisy a přijetím ze strany společnosti.

Reference

OECD, (2024), Policy instruments for the environment

OECD, (2016) Reforming economic instruments for water management in EECCA countries - Policy Perspectives.

OECD, (2009) Strategic financial planning for water supply and sanitation. A report from the OECD task team on sustainable financing to ensure affordable access to water supply and sanitation.

Rey, D., Pérez-Blanco, C.D., Escriva-Bou, A., Girard C., Veldkamp, T., (2019). Role of economic instruments in water allocation reform: lessons from Europe. International Journal of Water Resources Development, vol. 35, issue 2, pp. 206-239.

(PDF) Application of economic instruments for adaptation to climate change. Final report (researchgate.net)