Úprava protipožárních plánů

V Evropě se většina požárů vyskytuje v jižních zemích, které se vyznačují středomořským klimatem. Nejpostiženějšími regiony jsou jižní Francie, Řecko, Itálie, Portugalsko a Španělsko. Představují přibližně 75 % počtu požárů a 90 % celkové spálené plochy v Evropě (San-Miguel-Ayanz et al., 2019). I když spálená oblast těchto zemí vykazuje od roku 1980 mírně klesající trend (viz EFFIS „Evropský systém informací o lesních požárech“ týkající se celkových spálených oblastí), s výjimkou Portugalska, je pozorována velká variabilita mezi jednotlivými roky v důsledku sezónních meteorologických podmínek: například rok 2017 byl druhým zaznamenaným rokem zvětšení spálené plochy v důsledku bezprecedentních lesních požárů v Portugalsku, zatímco rok 2018 byl nejnižším zaznamenaným rokem. V roce 2018 však bylo rozsáhlými lesními požáry postiženo více evropských zemí než kdykoli předtím, a to nejen v oblasti Středomoří (např. Švédsko zažilo nejhorší období požárů v roce 2018). Období požárů v letech 2017 a 2018 souviselo se záznamy o suchu a vlnách veder, k nimž došlo na jaře a v létě v nejvíce postižených regionech. I když se spálená oblast od roku 1980 zmenšila, nebezpečí požáru se ve stejném období zvýšilo, zejména v jižní a východní Evropě (viz ukazatel nebezpečí lesních požárů vypracovaný projektem PESETA III Společného výzkumného střediska), což naznačuje, že řízení požárů (jak v prevenci, tak v potlačování požárů) hraje klíčovou úlohu při omezování dopadů požárů.

Očekává se, že změna klimatu dále zhorší riziko požáru, zejména ve středomořské oblasti, kde scénáře předpokládají zvýšení počtu let s vysokým nebezpečím požáru, prodloužení doby požáru a větší, intenzivnější a častější požáry. Klimatické projekce, a to jak při scénářích s nízkými, tak vysokými emisemi, ukazují výrazný nárůst nebezpečí požáru ve většině evropských regionů, zejména v západní střední Evropě, a to rozšířením oblasti se středním nebezpečím požáru směrem na sever. Portugalsko, Španělsko a Turecko stále zůstávají zeměmi s nejvyšším absolutním nebezpečím (viz ukazatel JRC PESETA III týkající se nebezpečí lesních požárů).

Vzájemné působení změny klimatu s vegetačním pokryvem a požárními režimy by mělo být při řízení požárů plně pochopeno a řádně zohledněno, aby bylo možné přizpůsobit související plány a politiky s přihlédnutím ke změnám typu paliva a vegetace, změnám podmínek hoření a dalšímu riziku požáru.

Plány protipožární ochrany stanoví opatření pro konkrétní oblast, jejichž cílem je: i) předcházení požárům, ii) ochrana osob, majetku a lesů před požáry, iii) využívání požárů k dosažení cílů obhospodařování lesů a jiných cílů využívání půdy. Každý účinný program řízení požárů musí brát v úvahu ekologii a požární historii posuzované oblasti, jakož i znalosti požárních režimů, pravděpodobných požárních účinků, rizikových hodnot, požadované úrovně ochrany lesů, nákladů na činnosti související s požáry a předepsané požární technologie.

Protipožární řízení lze provádět různými technikami, které zajišťují ochranu života, majetku a zdrojů prostřednictvím prevence, detekce, kontroly, omezení a potlačení požárů v lesích a jiné vegetaci ve venkovských oblastech. Činnosti v oblasti protipožární ochrany zahrnují:

• systémy včasného varování a detekce;
• Mobilizace a potlačení nežádoucích a škodlivých požárů;
• používání ohně ke snížení akumulace přírodního paliva a zbytků z komerčních nebo nekomerčních činností;
• vhodné využívání přírodních nebo člověkem způsobených požárů k zachování ekologických hodnot a integrity určitých ekosystémů;
• Obnova ekosystémů poškozených požárem nebo na něm závislých.

Lesní požár je proces s nepředvídatelným chováním a detekce, monitorování a předvídání požárů jsou klíčovými fázemi preventivních opatření, které je třeba zohlednit v každém plánu řízení požárů. Systémy včasného varování (EWS) mohou hrát klíčovou úlohu při podpoře odhalování potenciálních požárů, a to co nejdříve. Některé zkušenosti již existují, jako je Global Fire EWS vyvinutý Globálním protipožárním monitorovacím centrem (GFMC) nebo prototyp systému varování před požárním počasím (FWSA) v USA. Technologie pro monitorování a detekci požáru se výrazně zlepšila a jsou k dispozici různé nástroje pro varování před požárem v podmínkách „v reálném čase“, a to jak ve velkém měřítku založeném na družicových snímcích a protipožárních informačních systémech (např. EFFIS, součást služby krizového řízení programu Copernicus),tak v místním měřítku pomocí detektorů kouře, dronů atd. Používání dronů zejména získává rostoucí zájem o různé oblasti, a to kvůli údajům s vysokým rozlišením, které mohou získat v krátkém čase a za relativně nízkou cenu. Drony mohou poskytovat informace o struktuře, složení, objemu nebo růstu lesů a biomase a poskytovat přesné informace o místě požáru, jeho rozměru a vývoji, aby byly co nejúčinněji připraveny na hašení požáru, a identifikovat oblasti, které mají být evakuovány.

Další protipožární opatření souvisejí se snižováním a přeskupováním hořlavých materiálů (např. biomasy z podestýlky, usmrcujících stromů nebo větví). Některá odvětví také používají předepsané požáry, úmyslné používání požárů ke splnění cílů řízení, jako je tomu v případě zemědělství, lesnictví a pastevectví a péče o volně žijící živočichy. Předepsané požáry jsou velmi účinným způsobem, jak odstranit nežádoucí vegetaci pro různé cíle, včetně požární prevence, protože pomáhají snižovat hořlavé materiály náchylnější k hoření v případě příznivých podmínek (např. sucho nebo vlny veder). Přítomnost vysoké úrovně hořlavých materiálů může být také příznivá pro rozšíření požáru ve velkých oblastech, protože urychluje rychlost šíření požáru. Takže snížení hořlavých materiálů (pomocí předepsaných požárů) může být užitečnou strategií řízení požáru. Zásadní otázkou každého plánovaného programu hoření je však zmírnění účinků kouře. Účinný program řízení kouře je pak nezbytný, pokud jsou použity předepsané požáry, jako je použití požáru za správných povětrnostních podmínek (např. nízká hladina částic ve vzduchu, vítr ne ve směru městských center, správné podmínky pro rychlost větru a atmosférickou stabilitu).

Rehabilitační a restaurátorská opatření jsou součástí dlouhodobého procesu zaměřeného na opravu infrastruktury a škod na přírodních zdrojích způsobených požáry a mohou trvat mnoho let. Opatření zahrnují: výsadba stromů, obnova původních druhů, náprava škod na zařízeních, jako jsou ploty, obnova stanovišť a ošetření invazivních rostlin. Dalšími udržitelnými postupy obhospodařování lesů, jejichž cílem je snížit riziko požárů a jejich dopady, jsou: i) zřízení a údržba protipožárních přestávek, lesních cest a míst zásobování vodou, ii) vhodný výběr druhů stromů a iii) pevná zařízení pro monitorování lesních požárů a komunikační zařízení, aby se zabránilo šíření katastrofických požárů.