Úprava protipožárních plánů

V Evropě se většina požárů vyskytuje v jižních zemích, které se vyznačují středomořským klimatem. Nejpostiženějšími regiony jsou jižní Francie, Řecko, Itálie, Portugalsko a Španělsko. Představují přibližně 75 % počtu požárů a 90 % celkové spálené plochy v Evropě (San-Miguel-Ayanz et al., 2019). I když spálená plocha v těchto zemích vykazuje od roku 1980 mírně klesající trend (viz EFFIS „Evropský systém informací o lesních požárech“ týkající se celkových spálených ploch), s výjimkou Portugalska, je pozorována velká variabilita mezi jednotlivými roky v důsledku sezónních meteorologických podmínek: například rok 2017 byl druhým zaznamenaným rokem pro zvětšení spálené plochy v důsledku bezprecedentních lesních požárů v Portugalsku, zatímco rok 2018 byl nejnižším zaznamenaným rokem. V roce 2018 však bylo rozsáhlými lesními požáry postiženo více evropských zemí než kdykoli předtím, a to nejen v oblasti Středomoří (např. Švédsko zažilo nejhorší období požárů v roce 2018). Období požárů v letech 2017 a 2018 souviselo se záznamy o suchu a vlnách veder, k nimž došlo na jaře a v létě v nejvíce postižených regionech. I když se spálená oblast od roku 1980 zmenšila, nebezpečí požáru se ve stejném období zvýšilo, zejména v jižní a východní Evropě (viz ukazatel nebezpečí lesních požárů vypracovaný projektem PESETA III Společného výzkumného střediska), což naznačuje, že řízení požárů (jak v prevenci, tak v potlačování požárů) hraje klíčovou úlohu při omezování dopadů požárů.

Očekává se, že změna klimatu dále zhorší riziko požáru, zejména ve středomořské oblasti, kde scénáře předpokládají zvýšení počtu let s vysokým nebezpečím požáru, prodloužení doby požáru a větší, intenzivnější a častější požáry. Klimatické projekce, a to jak při scénářích s nízkými, tak vysokými emisemi, ukazují výrazný nárůst nebezpečí požáru ve většině evropských regionů, zejména v západní střední Evropě, a to rozšířením oblasti se středním nebezpečím požáru směrem na sever. Portugalsko, Španělsko a Turecko stále zůstávají zeměmi s nejvyšším absolutním nebezpečím (viz ukazatel JRC PESETA III týkající se nebezpečí lesních požárů).

Vzájemné působení změny klimatu s vegetačním pokryvem a požárními režimy by mělo být při řízení požárů plně pochopeno a řádně zohledněno, aby bylo možné přizpůsobit související plány a politiky s přihlédnutím ke změnám typu paliva a vegetace, změnám podmínek hoření a dalšímu riziku požáru.

Plány protipožární ochrany stanoví opatření pro konkrétní oblast zaměřená na: i) prevenci požárů, ii) ochranu osob, majetku a lesů před požáry, iii) využívání požárů k dosažení cílů obhospodařování lesů a dalších cílů využívání půdy. Každý účinný program řízení požárů musí brát v úvahu ekologii a požární historii posuzované oblasti, jakož i znalosti požárních režimů, pravděpodobných požárních účinků, rizikových hodnot, požadované úrovně ochrany lesů, nákladů na činnosti související s požáry a předepsané požární technologie.

Protipožární řízení lze provádět různými technikami, které zajišťují ochranu života, majetku a zdrojů prostřednictvím prevence, detekce, kontroly, omezení a potlačení požárů v lesích a jiné vegetaci ve venkovských oblastech. Činnosti v oblasti protipožární ochrany zahrnují:

• systémy včasného varování a detekce;
• Mobilizace a potlačení nežádoucích a škodlivých požárů;
• používání ohně ke snížení akumulace přírodního paliva a zbytků z komerčních nebo nekomerčních činností;
• vhodné využívání přírodních nebo člověkem způsobených požárů k zachování ekologických hodnot a integrity určitých ekosystémů;
• Obnova ekosystémů poškozených požárem nebo na něm závislých.

Lesní požár je proces s nepředvídatelným chováním a detekce, monitorování a předvídání požárů jsou klíčovými fázemi preventivních opatření, které je třeba zohlednit v každém plánu řízení požárů. Systémy včasného varování (EWS) mohou hrát klíčovou úlohu při podpoře odhalování potenciálních požárů, a to co nejdříve. Některé zkušenosti již existují, jako je Global Fire EWS vyvinutý Globálním protipožárním monitorovacím centrem (GFMC) nebo prototyp systému varování před požárním počasím (FWSA) v USA. Technologie pro monitorování a detekci požáru se výrazně zlepšila a jsou k dispozici různé nástroje pro varování před požárem v podmínkách „v reálném čase“, a to jak ve velkém měřítku založeném na družicových snímcích a protipožárních informačních systémech (např. EFFIS, součást služby krizového řízení programu Copernicus), tak v místním měřítku pomocí detektorů kouře, dronů atd. Používání dronů zejména získává rostoucí zájem o různé oblasti, a to kvůli údajům s vysokým rozlišením, které mohou získat v krátkém čase a za relativně nízkou cenu. Drony mohou poskytovat informace o struktuře, složení, objemu nebo růstu lesů a biomase a poskytovat přesné informace o místě požáru, jeho rozměru a vývoji, aby byly co nejúčinněji připraveny na hašení požáru, a identifikovat oblasti, které mají být evakuovány.

Další protipožární opatření souvisejí se snižováním a přeskupováním hořlavých materiálů (např. biomasy z podestýlky, usmrcujících stromů nebo větví). Některá odvětví také používají předepsané požáry, úmyslné používání požárů ke splnění cílů řízení, jako je tomu v případě zemědělství, lesnictví a pastevectví a péče o volně žijící živočichy. Předepsané požáry jsou velmi účinným způsobem, jak odstranit nežádoucí vegetaci pro různé cíle, včetně požární prevence, protože pomáhají snižovat hořlavé materiály náchylnější k hoření v případě příznivých podmínek (např. sucho nebo vlny veder). Přítomnost vysoké úrovně hořlavých materiálů může být také příznivá pro rozšíření požáru ve velkých oblastech, protože urychluje rychlost šíření požáru. Takže snížení hořlavých materiálů (pomocí předepsaných požárů) může být užitečnou strategií řízení požáru. Zásadní otázkou každého plánovaného programu hoření je však zmírnění účinků kouře. Účinný program řízení kouře je pak nezbytný, pokud jsou použity předepsané požáry, jako je použití požáru za správných povětrnostních podmínek (např. nízká hladina částic ve vzduchu, vítr ne ve směru městských center, správné podmínky pro rychlost větru a atmosférickou stabilitu).

Rehabilitační a restaurátorská opatření jsou součástí dlouhodobého procesu zaměřeného na opravu infrastruktury a škod na přírodních zdrojích způsobených požáry a mohou trvat mnoho let. Opatření zahrnují: výsadbu stromů, obnovu původních druhů, nápravu škod na zařízeních, jako jsou ploty, obnovu stanovišť a ošetření invazivních rostlin. Dalšími udržitelnými postupy obhospodařování lesů, jejichž cílem je snížit riziko požárů a jejich dopady, jsou: i) zřízení a údržba protipožárních přestávek, lesních cest a míst zásobování vodou, ii) vhodný výběr druhů stromů a iii) pevná zařízení pro monitorování lesních požárů a komunikační zařízení, aby se zabránilo šíření katastrofických požárů.

Úspěšná opatření v oblasti řízení požárů vyžadují participativní přístupy zahrnující klíčové zúčastněné strany, jako jsou veřejné instituce, veřejní a soukromí vlastníci půdy, hasiči, místní komunity a zainteresovaná podnikatelská odvětví. K zajištění koordinace řízení požárů v oblastech, kde má odpovědnost a zájmy více organizací a subjektů, je zapotřebí přístup zahrnující více zúčastněných stran. Evropská komise zavedla tento mnohostranný přístup pro účely obhospodařování lesů, například pro účely EFFIS a se Stálým lesnickým výborem, který poskytuje Komisi EU poradenství v záležitostech týkajících se lesů.

Kromě toho jsou veřejné kampaně skutečně užitečné pro zvyšování povědomí o riziku požáru u občanů a místních komunit. Kampaně mohou pomoci zlepšit místní komunity a vlastníky půdy, pokud jde o porozumění zprávám ze systému včasného varování a přijetí bezpečného chování během požáru. V neposlední řadě mohou klíčové zúčastněné strany pomoci při monitorování požárů a prevenci požárů (např. dobrovolníci, vlastníci půdy, místní komunity a zainteresovaná podnikatelská odvětví), zatímco hašení požárů by mělo být řízeno požárními službami nebo vyškolenými dobrovolníky.

Účinné provádění protipožárních plánů závisí na zúčastněných vládách, mezinárodních a nevládních organizacích, finančních institucích, vlastnících půdy, uživatelích půdy a dalších zúčastněných stranách, které by měly plně uznat specifické požadavky potřebné k řešení protipožárního řízení. Důraz může být zapotřebí v oblasti přenosu technologií, vzdělávání, odborné přípravy a vědecké spolupráce a při zlepšování schopností posílit organizace a schopnosti v oblasti řízení požárů.

Bezpečnost hasičů musí mít nejvyšší prioritu v politikách, postupech, plánech a filozofii řízení jakékoli agentury nebo organizace. Proto je pro úspěch nezbytné správné bezpečnostní vybavení a školení každého jednotlivce v oblasti hašení požáru a předepsaných operací hoření.

Nevhodné použití předepsaného ohně s nesprávnou četností nebo intenzitou může vést ke ztrátě rostlinných druhů, změně nebo snížení struktury vegetace a v některých případech k odpovídající ztrátě živočišných druhů. Klíčovou otázkou pro úspěšné zvládání požárů v rámci změny klimatu je navíc adaptační kapacita oblasti, která závisí nejen na dostupných vědeckých a technických poznatcích, ale také na sociálních, hospodářských a politických složkách spojených s prováděním různých možností přizpůsobení.

Vypracování protipožárního plánu vyžaduje vysoké investiční náklady, neboť se jedná o dlouhodobé opatření. Přínosy pro země a komunity, které mají v úmyslu vypracovat plán řízení, jsou však značné a souvisejí s lepšími monitorovacími kapacitami, prevencí požárních rizik, lepší reakcí v případě požárů a obnovou poškozených ekosystémů a infrastruktur. Kromě toho plány řízení požárů umožňují a podporují udržitelné postupy obhospodařování lesů s potenciálními přínosy pro udržitelné lesnictví, zemědělství, hospodářská zvířata a řízení povodí. Používání předepsaného ohně je uznáváno jako osvědčený postup pro obnovu nebo zachování stanovišť a přírodních zdrojů, pro snížení hrozeb a pro zachování kulturních hodnot a biologické rozmanitosti.

Používání dronů pro prevenci požárů může přinést významné výhody, včetně dostupnosti vysoce přesných údajů, snížených nákladů, flexibilního provozu v čase a prostoru a výhody neexistence rizik pro člověka ve fázi detekce. Současné používání dronů v lesnických aplikacích je však stále v experimentální fázi, ale v blízké budoucnosti vykazuje velký potenciál.

Všechny činnosti v oblasti zvládání požárů by měly být založeny na právním rámci a měly by se opírat o jasnou politiku a postupy, zejména s cílem zabránit nesprávnému používání plánovaných nebo předepsaných požárů a následným dopadům. Na úrovni EU představuje rámec pro evropské i vnitrostátní politiky v oblasti lesnictví Lesní strategie EU na období 2014–2020, která byla vypracována v roce 2013 a přezkoumána v roce 2018.

Klíčovým nástrojem na podporu protipožárních plánů je právní předpis EU o obnově přírody. Obnovené lesy, zejména pokud se obnova provádí se zvláštním ohledem na výzvy spojené se změnou klimatu, jsou méně zranitelné vůči lesním požárům a suchu díky rozmanitějšímu rozložení druhů stromů a agrolesnickým opatřením, která lépe využívají půdní vlhkost a snižují odpařování.

Na vnitrostátní úrovni mají téměř všechny evropské země národní strategii nebo plán v oblasti lesnictví, který se aktualizuje každých 10–15 let a který může být povinný nebo nemusí být závislý na rozměru (v ha) veřejného lesa. Například Itálie má národní strategii pro obhospodařování lesů (a tato strategie je ve skutečnosti předmětem procesu veřejné revize) a povinný plán obhospodařování lesů. Ve Španělsku byla od roku 1999 vypracována strategie v oblasti lesnictví a v roce 2006 byl schválen španělský zákon o lesích, který se vztahuje na všechny veřejné a soukromé lesy (vnitrostátní zákon z roku 2019). Některé regiony navíc přijaly zvláštní právní předpisy, které vyžadují, aby všechny veřejné a soukromé lesy o rozloze větší než 25 ha (např. v Galicii ve Španělsku) měly PZLÚ.

Konkrétní činnosti v oblasti požárního řízení s cílem řešit riziko požáru se liší v závislosti na zemi a regionu. V některých případech jsou do těchto plánů řízení zahrnuty jak činnosti požární prevence (snížení hořícího materiálu pomocí lesnických činností nebo předepsaných požárů, školení personálu atd.), tak hašení požáru (např. monitorovací a varovné akce).

Doba provádění plánů pro zvládání požárů do značné míry závisí na vůli odpovědných institucí, stávajících kapacitách a dovednostech a míře účasti a spolupráce mezi různými zúčastněnými stranami. Návrh plánu může trvat omezenou dobu (1–2 roky), zatímco jeho provádění obecně závisí na trvalém úsilí.

Opatření v oblasti řízení požárů by se měla stát součástí místních nebo vnitrostátních územních plánů, a proto by měla mít obecně dlouhou životnost (desetiletí).