Městská zelená a modrá infrastruktura

Plánování městské zelené a modré infrastruktury (UGI) je strategický přístup k rozvoji propojených a multifunkčních sítí modrých a zelených ploch, které potenciálně poskytují širokou škálu environmentálních, sociálních a hospodářských přínosů a současně zvyšují odolnost měst vůči změně klimatu. Evropská komise (EK-zelená infrastruktura) klade důraz na strategické plánování zelených ploch v různých územních měřítcích (od sousedství po celé město) a vybízí města, aby podporovala poskytování ekosystémových služeb a ochranu biologické rozmanitosti. Ty hrají klíčovou úlohu při posilování kapacit pro přizpůsobování se změně klimatu a její zmírňování. Snižují také negativní dopady rizik spojených se změnou klimatu, jako jsou vlny veder, záplavy a sucha ve městech.  Řešení inspirovaná přírodou jsou úzce souvisejícím pojmem, který se často používá zaměnitelně se zelenou a modrou infrastrukturou nebo slouží jako širší rámec pro podporu a zavádění této infrastruktury. Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 stanoví konkrétní opatření na podporu řešení inspirovaných přírodou, která by měla být systematicky začleňována do územního plánování. Evropská komise definuje NbS jako „řešení inspirovaná a podporovaná přírodou, která jsou nákladově efektivní, současně přinášejí environmentální, sociální a hospodářské přínosy a pomáhají budovat odolnost“. IUCN vyzývá k přijetí holistického ekosystémového přístupu při provádění NbS a uvádí: „řešení založená na přírodě využívají sílu fungujících ekosystémů jako infrastruktury k poskytování přírodních služeb ve prospěch společnosti a životního prostředí“. Agentura EEA (2021) odkazuje na NbS jako na „zastřešující koncepci“ pro různá politická opatření a přístupy (např. ekosystémové řízení), jejichž cílem je zvýšit odolnost vůči změně klimatu a současně poskytnout vedlejší přínosy pro společnost. 

V městském kontextu NbS odkazuje na různé typologie zelené a modré infrastruktury. Tato řešení kombinují výzvy v oblasti životního prostředí, společnosti a klimatu účinněji než „konvenční“ šedé infrastruktury. Prostorový rozsah NbS ve městech se může lišit od velkých zalesněných oblastí až po malé systémy dešťové vody. Kromě toho se role lidí v NbS může také značně lišit. Například samoregulované přírodní ekosystémy (jako jsou městské mokřady, které poskytují protipovodňové oblasti) nevyžadují žádné nebo jen omezené zásahy člověka. Na druhé straně mohou existovat hybridní šedozelená řešení (jako jsou systémy pro řízení dešťové vody a městského odtoku, např. biofiltry), u nichž hrají významnou úlohu technologie a lidský zásah. 

NbS se stále více využívá ve všech evropských městech, přičemž 91 % místních akčních plánů v oblasti klimatu zahrnuje tato opatření. V roce 2018 činil průměrný městský stromový pokryv v členských a spolupracujících zemích EHP (EEA‑39) 28,5 % městského jádra a 34,7 % větších funkčních městských oblastí a navíc další podíl modré infrastruktury, která dále přispívá k chlazení měst (zpráva EEA 14/2023).

NbS zlepšuje životní podmínky pro všechny a poskytuje příležitosti jak pro obyvatele, tak pro návštěvníky ve městech s ekonomikami závislými na cestovním ruchu. Zejména pokud se UGI nachází v blízkosti významných památek kulturního dědictví, může být zahrnuta do nabídky městského cestovního ruchu, být součástí tras návštěvníků nebo začleněna do značky města, což v konečném důsledku zvyšuje hodnotu městského cestovního ruchu (Terkenly et al., 2020).

Jsou zapotřebí participativní přístupy v plánování městské zelené infrastruktury a v procesu navrhování, provádění a posuzování NbS. Spolupráce s různými zúčastněnými stranami posiluje předávání znalostí mezi aktéry, přičemž řešení potenciálních sociálních nebo institucionálních překážek má zásadní význam pro posílení společenského přijetí těchto řešení a nalezení nejlepší možnosti, která zohlední místní sociálně-politický kontext . Velkou úlohu hrají zejména místní a regionální orgány, a proto je nutná silná horizontální a vertikální spolupráce, ale důležitá je také vazba na soukromý sektor.  

Faktory úspěchu

Explicitní multifunkčnost je klíčovým faktorem úspěchu, který činí NbS atraktivní ve městech a vede k velkým příležitostem inspirovat a zapojit více odvětví.

Poptávka po NbS výrazně roste v důsledku stále příznivějšího politického prostředí, a to jak na úrovni EU, tak na vnitrostátní a nižší než celostátní úrovni. Proto byly pro města vypracovány standardy a pokyny založené na důkazech s cílem zajistit účinné a participativní plánování UGI a správu různých NbS (viz také právní aspekty). The ke stažení. V rámci projektu Naturvation byly vypracovány evropské hodnotící mapy, které mají prokázat potenciál NbS při řešení společenských výzev, jako je změna klimatu, otázky veřejného zdraví a ztráta biologické rozmanitosti, ve více než 700 evropských městech. Integrační a inkluzivní přístupy ke správě, jako je „mozaiková“ správa (kombinující mikroúroveň aktivního občanství s makroúrovní strategického územního plánování, Buijs et al., 2019), jsou navíc dobrými způsoby, jak podporovat sociálně soudržné a kooperativní plánování, provádění a údržbu UGI.

Omezující faktory

Správa městské krajiny je složitý proces, který je předmětem protichůdných agend, jako je bydlení, doprava, komerční infrastruktura a ekonomika. Městská zelená infrastruktura vyžaduje komplexní plánování a údržbu. Vytvoření celoměstské sítě zelených ploch s propojenými koridory je třeba zvážit a ocenit jako jeden z klíčových typů využívání půdy spolu s dalšími klíčovými odvětvími využívání půdy. Konkurenceschopné a protichůdné zájmy v oblasti využívání půdy, slabá spolupráce s klíčovými zúčastněnými stranami (např. vlastníky půdy, stavebním sektorem, investory) nebo izolované myšlení v městské správě mohou působit jako silné omezující faktory. Nedostatek znalostí o výhodách nebo zkušeností s prováděním nebo navrhováním NbS může způsobit negativní postoje mezi odborníky z praxe, tvůrci politik nebo občany.  

Komplexní přehled omezení je uveden ve zprávě agentury EEA o přizpůsobení měst (zpráva agentury EEA č. 14/2023). Patří mezi ně nedostatek systematických důkazů o účinnosti, které se mohou objevit pouze při dlouhodobém monitorování, problémy s analýzami nákladů a přínosů, omezená technická kapacita, situace specifické pro daný kontext, které brání univerzálním řešením, možné zdravotní problémy způsobené např. komáry nebo pyly. Konkurence o prostor je navíc klíčovým omezujícím faktorem pro rozvoj zeleného a modrého prostoru, zejména v hustě osídlených městských oblastech.

Další omezující faktory závisejí na možných sociálních nespravedlnostech. Vytvoření nových zelených a modrých ploch může přispět ke gentrifikaci a zvýšení cen nemovitostí, což může vést k vysídlení členů komunity. Pokud návrh zelených a modrých ploch není založen na sociálních hlediscích, mohou nerovné možnosti přístupu do těchto oblastí vést k sociální nespravedlnosti. Ve skutečnosti může deprivace a nedostatečný přístup do tohoto prostoru vystavit některé obyvatele snížené kvalitě života ze zdravotního, sociálního a psychologického hlediska (zpráva EEA 04/2025).

Úspora nákladů

Ztráta zelených ploch, degradace přírodního ekosystému, zhušťování městské struktury a rostoucí podíl zpevněné půdy mají negativní dopady na koloběh vody, kvalitu ovzduší, místní teplotu a snižují odolnost měst vůči změně klimatu. To s sebou nese velké ekonomické náklady pro společnost. Ekologizace měst (např. výsadba stromů nebo vytváření nových zelených ploch), obnova poškozených ekosystémů, volba málo náročných postupů hospodaření v parcích nebo výstavba místních přírodě blízkých řešení pro regulaci odtoku vody nebo záplav může přinést významné přímé úspory ve srovnání s tradičními řešeními založenými na inženýrských technologiích. Kromě toho mají tato ekologická opatření také mnoho nepřímých hospodářských přínosů, např. tím, že přilákají investory a vytvoří nová pracovní místa pro různá odvětví.  Existuje také rostoucí ekonomický důvod pro začlenění šedé do zelených opatření. Šedá řešení obvykle zahrnují vysoké počáteční kapitálové investice a dlouhodobější roční náklady na údržbu po celou dobu životnosti projektu ve srovnání s řešeními se zelenými složkami (Stručný přehled politiky z platformy politického učení pro zelenější Evropu, 2024). Vědecký výzkum naznačuje, že infrastruktura NbS je v průměru odhadována na 42 % levnější a vytváří o 36 % vyšší hodnotu než infrastrukturní řešení, která jsou zcela šedá. K tomu dochází při zohlednění širokých vedlejších přínosů plynoucích z NbS (Bechauf et al., 2022). Vždy by však měla být provedena konkrétní analýza nákladů a přínosů, která podpoří volbu nejlepšího řešení případ od případu s ohledem na místní kontext.

Náklady na údržbu

Náklady na plánování UGI a implementaci NbS se mohou značně lišit. Závisejí na mnoha vnitřních faktorech, jako je prostorový rozsah, využití technologií v řešeních, četnost údržby a potřeba oprav. Náklady na údržbu jsou obvykle nejnižší v přírodních ekosystémech, jako jsou zbytková stanoviště (např. městské lesy nebo mokřady) nebo polopřírodní ekosystémy (např. nahrazení trávníků loukami). Náklady na zřízení a údržbu některých typů NbS jsou částečně nebo zcela hrazeny občany (např. městské zemědělství), nevládními organizacemi (např. opatření na obnovu poškozených stanovišť) nebo soukromými podniky (vodní nádrže pro správu odtokové vody). Evropská unie vynaložila velké úsilí na mobilizaci NbS v Evropě. EU usnadňuje posílení předávání znalostí o úspěšných případech (např. atlas městské přírody) a nabízí veřejné digitální platformy s cílem podpořit spolupráci se soukromým a veřejným sektorem (tržiště pro inteligentní města) a nabízí finanční podporu prostřednictvím Zelené dohody pro Evropu.  Finanční prostředky na začlenění zelené a modré infrastruktury do územního plánování lze získat z Nového evropského Bauhausu, což je politická iniciativa a iniciativa financování, která „zajišťuje ekologickou transformaci v zastavěném prostředí i mimo něj příjemnou, atraktivní a pohodlnou pro všechny“. K dispozici jsou různé nástroje, včetně Guildelines pro investory, k ověření toho, jak a proč lze investice do projektů v oblasti zastavěného prostředí sladit s Novým evropským Bauhausem.

Výhody

Zelené plochy a NbS ve městech mohou přispět ke snížení rizika katastrof, zlepšit hospodaření s vodou a vyvolat místní účinky chlazení, aby se lépe vyrovnaly s vysokými teplotami a vlnami veder. Kromě řešení konkrétních problémů v oblasti životního prostředí nabízí zelená a modrá infrastruktura vedlejší přínosy, které přesahují jejich primární účel. Například parky a vodní plochy mohou posílit krásu města a zároveň sloužit jako prostory pro volný čas a podporovat duševní a fyzickou pohodu (Nilsson a Johansson, 2021).

Mezi další vedlejší přínosy patří: podpora městské biologické rozmanitosti, ukládání uhlíku (zmírňování), zmírňování znečištění ovzduší, nabídka prostor pro rekreaci, zkušenosti s přírodou a zajištění lepší sociální, fyzické a duševní pohody. NbS v městských oblastech může přispět k několika cílům udržitelného rozvoje, a zejména k cílům týkajícím se udržitelných měst (11). 

Ekonomické přínosy mohou konečně souviset s nárůstem ekonomiky cestovního ruchu. Dostupnost zelených ploch může hrát významnou úlohu při určování toho, co mohou města nabídnout (Terkenli a další, 2020). To může vést k přesunu výběru turistů směrem k nim, zejména v destinacích náchylných k tepelnému stresu (např. v horkém středomořském létě).

V mnoha členských státech EU již byla městská zelená infrastruktura a řešení inspirovaná přírodou podpořena vnitrostátními právními předpisy týkajícími se územního plánování, hospodaření s dešťovými vodami, povrchových vod nebo ochrany biologické rozmanitosti. Pobídky a platby podporují zavádění NbS a UGI namísto tradiční šedé infrastruktury.

Mnoho měst má zavedeny strategie pro zlepšení a rozšíření zelené infrastruktury v městském prostředí. , Například hamburská strategie předpokládá rozšíření zelených střech. Program Superblock v Barceloně si klade za cíl přetvořit městské prostředí včetně aspektů spravedlnosti. Kromě toho mohou být v místním územním plánování použity specifické nástroje plánování, jako je faktor biotopů, které vyžadují, aby část plochy byla ponechána jako zelená plocha (viz berlínská případová studie) . Obdobně pokyny na vnitrostátní úrovni usnadňují integraci zelené a modré infrastruktury do návrhu města. Například ve Švédsku vydala Národní rada pro bydlení, budovy a plánování příručku o integraci ekosystémových služeb do plánování, výstavby a údržby zastavěného prostředí, která rovněž obsahuje informace o hodnotě přírody pro přizpůsobení se změně klimatu. Švédská agentura pro ochranu životního prostředí zveřejnila vnitrostátní pokyny pro přírodě blízká řešení, což je nástroj pro přizpůsobení se změně klimatu a další společenské výzvy.

Evropská unie důrazně podporuje koncepci zelené infrastruktury a řešení inspirovaných přírodou při zvyšování odolnosti vůči změně klimatu, udržitelného hospodaření s vodou a dobrých životních podmínek lidí a biologické rozmanitosti v evropských městech. Například UGI a NbS jsou považovány za klíčové pojmy ve strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 (2020) spolu s právním rámcem EU pro obnovu přírody, strategií EU pro zelenou infrastrukturu (2013) a rámcovou směrnicí EU o vodě. V neposlední řadě strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu z roku 2021 zdůrazňuje význam podpory přírodě blízkých řešení pro přizpůsobení, a to i prostřednictvím jejich rozšiřování na městské úrovni. 

Doba provádění se liší v závislosti na prostorovém rozsahu, od několika měsíců po několik let. Například zavádění malých NbS, jako jsou zelené stěny nebo místní biofiltry, je poměrně rychlý proces a skutečná doba výstavby trvá méně než rok. Nicméně, plánování a navrhování, získání oficiálních povolení, integrace do jiných plánovacích a vývojových procesů může prodloužit dobu implementace. Rozsáhlé plánování a realizace zeleně (např. rozvoj multifunkčního parku) může trvat několik let. Technická realizace nových zelených ploch je rovněž kratší než úplná ekologická realizace. Může trvat několik let, než vegetace zasazená do zelených ploch nebo jednotlivé NbS, jako jsou zelené střechy, zajistí své plné funkce ekosystému (např. zmírňování změny klimatu nebo schopnost zadržovat vodu a živiny).  

Očekávaná životnost–doba propojené městské zelené infrastruktury by měla být velmi dlouhá, mnohem delší než jednotlivé budovy nebo infrastruktura. Stáří jedné zelené plochy se může lišit od několika stovek let (např. historické parky) po několik let (např. zelené střechy). Životnost -doba singlu N bS se může také lišit, ale cílem je dlouhodobá údržba.