Plánování městské zelené a modré infrastruktury

Plánování městské zelené a modré infrastruktury (UGI) je strategický přístup k rozvoji propojených a multifunkčních sítí modrých a zelených ploch, které potenciálně poskytují širokou škálu environmentálních, sociálních a hospodářských přínosů a současně zvyšují odolnost měst vůči změně klimatu. Evropská komise zdůrazňuje strategické plánování zelených ploch v různých územních měřítcích (od sousedství po celé město) a vybízí města, aby podporovala poskytování ekosystémových služeb a ochranu biologické rozmanitosti. Městská zelená a modrá infrastruktura zahrnuje různé typy modrozelených ploch, jako jsou lesy, mokřady, zemědělská půda, veřejné parky, soukromé zahrady, jednotlivé zelené prvky (ulice, zelené střechy atd.) nebo rybníky a potoky. Ty hrají klíčovou úlohu při posilování kapacit pro přizpůsobení se změně klimatu a její zmírňování a při snižování negativních dopadů rizik spojených se změnou klimatu, jako jsou vlny veder, záplavy a sucho ve městech.  

Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 stanoví konkrétní opatření na podporu řešení inspirovaných přírodou, která by měla být systematicky začleňována do územního plánování. Evropská komise definuje přírodě blízká řešení jako „řešení inspirovaná a podporovaná přírodou, která jsou nákladově efektivní, současně přinášejí environmentální, sociální a hospodářské přínosy a pomáhají budovat odolnost“. IUCN vyzývá k přijetí holistického ekosystémového přístupu při provádění NbS a uvádí: „řešení založená na přírodě využívají sílu fungujících ekosystémů jako infrastruktury k poskytování přírodních služeb ve prospěch společnosti a životního prostředí“. Agentura EEA (2021) odkazuje na NbS jako na „zastřešující koncepci“ pro různá politická opatření a přístupy (např. ekosystémové řízení), jejichž cílem je zvýšit odolnost vůči změně klimatu a současně poskytnout vedlejší přínosy pro společnost. 

V městském kontextu NbS konkrétně odkazuje na různé typologie zelené a modré infrastruktury, které využívají vlastní místní přírodní zdroje, jako je vegetace, voda a půda. Tato řešení řeší environmentální, společenské a klimatické výzvy účinněji než „konvenční“ šedé infrastruktury. Prostorový rozsah NbS ve městech se může lišit od velkých zalesněných oblastí až po malé systémy dešťové vody. Kromě toho se úloha lidské kontroly nebo technologických řešení v oblasti přírodě blízkých ekosystémů může rovněž značně lišit od samoregulovaných přírodních ekosystémů (jako je ochrana před povodněmi poskytovaná městskými mokřady), které nevyžadují žádné nebo jen omezené zásahy člověka, až po hybridní šedozelená řešení (jako jsou systémy pro řízení dešťové vody a městského odtoku, např. biofiltry), u nichž hrají významnou úlohu technologie a lidské zásahy. 

NbS zlepšuje životní podmínky pro všechny a poskytuje příležitosti jak pro obyvatele, tak pro návštěvníky ve městech s ekonomikami závislými na cestovním ruchu. Zejména pokud se UGI nachází v blízkosti významných památek kulturního dědictví, může být zahrnuta do nabídky městského cestovního ruchu, být součástí tras návštěvníků nebo začleněna do značky města, což v konečném důsledku zvyšuje hodnotu městského cestovního ruchu (Terkenly et al., 2020).

Jsou zapotřebí participativní přístupy v plánování městské zelené infrastruktury a v procesu navrhování, provádění a posuzování NbS. Spolupráce s různými zúčastněnými stranami posiluje předávání znalostí mezi aktéry, přičemž řešení potenciálních sociálních nebo institucionálních překážek má zásadní význam pro posílení společenského přijetí těchto řešení a nalezení nejlepší možnosti, která zohlední místní sociálně-politický kontext . Velkou úlohu hrají zejména místní a regionální orgány, a proto je nutná silná horizontální a vertikální spolupráce, ale důležitá je také vazba na soukromý sektor.  

Správa městské krajiny je složitý proces, který je předmětem protichůdných agend, jako je bydlení, doprava, komerční infrastruktura a ekonomika. Městská zelená infrastruktura vyžaduje komplexní plánování a údržbu. Vytvoření celoměstské sítě zelených ploch s propojenými koridory je třeba zvážit a ocenit jako jeden z klíčových typů využívání půdy spolu s dalšími klíčovými odvětvími využívání půdy. Konkurenceschopné a protichůdné zájmy v oblasti využívání půdy, slabá spolupráce s klíčovými zúčastněnými stranami (např. vlastníky půdy, stavebním sektorem, investory) nebo izolované myšlení v městské správě mohou působit jako silné omezující faktory. Nedostatek znalostí o výhodách nebo zkušeností s prováděním nebo navrhováním NbS může způsobit negativní postoje mezi odborníky z praxe, tvůrci politik nebo občany.  

Místní environmentální, sociální, kulturní a institucionální kontext výrazně ovlivňuje úspěch plánování UGI a provádění konkrétních NbS. Proto byly pro města vypracovány normy a pokyny založené na důkazech, aby bylo zajištěno účinné a participativní plánování a správa UGI různých vnitrostátních strategií podpory, například v několika projektech financovaných EU (např. Naturvation). Integrační a inkluzivní přístupy ke správě, jako je „mozaiková“ správa (kombinující mikroúroveň aktivního občanství s makroúrovní strategického územního plánování, Buijs et al., 2019), jsou navíc dobrými způsoby, jak podporovat sociálně soudržné a kooperativní plánování, provádění a údržbu UGI.

Ztráta zelených ploch, degradace přírodního ekosystému, zhušťování městské struktury a rostoucí podíl zpevněné půdy mají negativní dopady na koloběh vody, kvalitu ovzduší, místní teplotu a snižují odolnost měst vůči změně klimatu. To s sebou nese velké ekonomické náklady pro společnost a ekologizaci měst (např. výsadba stromů nebo zřizování nových zelených ploch), obnovu poškozených ekosystémů, volbu málo náročných postupů obhospodařování v parcích nebo výstavbu místních řešení inspirovaných přírodou, což může přinést významné přímé úspory na regulaci odtékající vody nebo záplav ve srovnání s tradičními řešeními inženýři. Kromě toho mají tato ekologická opatření také mnoho nepřímých hospodářských přínosů, např. tím, že přilákají investory a vytvoří nová pracovní místa pro různá odvětví.  Další přínosy mohou souviset s růstem ekonomiky cestovního ruchu. Dostupnost zelených ploch může hrát významnou úlohu, která charakterizuje to, co mohou města nabídnout (Terkenli a kol. 2020), a posunout volbu směrem k nim, zejména v destinacích náchylných k tepelnému stresu (např. v horkém středomořském létě).

Náklady na plánování UGI a implementaci NbS se mohou značně lišit v závislosti na mnoha vnitřních faktorech, jako je prostorové měřítko, využití technologie v řešeních, četnost údržby a potřeba opravy. Náklady na údržbu jsou obvykle nejnižší v přírodních ekosystémech, jako jsou zbytková stanoviště (např. městské lesy nebo mokřady) nebo polopřírodní ekosystémy (např. nahrazení trávníků loukami). Náklady na zřízení a údržbu některých typů NbS jsou částečně nebo zcela hrazeny občany (např. městské zemědělství), nevládními organizacemi (např. opatření na obnovu poškozených stanovišť) nebo soukromými podniky (vodní nádrže pro správu odtokové vody). Evropská unie vynaložila velké úsilí na mobilizaci neziskového sektoru v Evropě tím, že nabídla finanční podporu prostřednictvím Zelené dohody pro Evropu, posílila předávání znalostí o úspěšných případech (např. atlas městské přírody) a nabídla veřejné digitální platformy na podporu spolupráce se soukromým a veřejným sektorem (trh inteligentních měst). 

Zelené plochy a NbS ve městech mohou přispět ke snížení rizika katastrof, zlepšit hospodaření s vodou a vyvolat místní účinky chlazení, aby se lépe vyrovnaly s vysokými teplotami a vlnami veder. Kromě řešení konkrétních problémů v oblasti životního prostředí nabízí zelená a modrá infrastruktura vedlejší přínosy, které přesahují jejich primární účel. Například parky a vodní plochy mohou posílit krásu města a zároveň sloužit jako prostory pro volný čas a podporovat duševní a fyzickou pohodu (Nilsson a Johansson, 2021).

Mezi další vedlejší přínosy patří: podpora městské biologické rozmanitosti, ukládání uhlíku (zmírňování), zmírňování znečištění ovzduší, nabídka prostor pro rekreaci, zkušenosti s přírodou a zajištění lepší sociální, fyzické a duševní pohody. NbS v městských oblastech může přispět k několika cílům udržitelného rozvoje, a zejména k cílům týkajícím se udržitelných měst (11). 

V mnoha členských státech EU již byla městská zelená infrastruktura a řešení inspirovaná přírodou podpořena vnitrostátními právními předpisy týkajícími se územního plánování, hospodaření s dešťovými vodami, povrchových vod nebo ochrany biologické rozmanitosti. Byly vytvořeny pobídky a platby, které podporují zavádění NbS a UGI namísto tradiční šedé infrastruktury. Kromě toho mohou být v místním územním plánování použity specifické nástroje plánování, jako je faktor biotopů (viz například berlínská případová studie), které vyžadují, aby část plochy byla ponechána jako zelená plocha. Evropská unie důrazně podporuje koncepci zelené infrastruktury a řešení inspirovaných přírodou při zvyšování odolnosti vůči změně klimatu, udržitelného hospodaření s vodou a dobrých životních podmínek lidí a biologické rozmanitosti v evropských městech. Například UGI a NbS jsou považovány za klíčový koncept ve Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti 2030 (2020), Strategii EU pro zelenou infrastrukturu (2013) a rámcové směrnici EU o vodě. V neposlední řadě strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu z roku 2021 zdůrazňuje význam podpory přírodě blízkých řešení pro přizpůsobení, a to i prostřednictvím jejich rozšiřování na městské úrovni. 

Doba provádění se liší v závislosti na prostorovém rozsahu, od několika měsíců po několik let. Například zavádění malých NbS, jako jsou zelené stěny nebo místní biofiltry, je poměrně rychlý proces a skutečná doba výstavby trvá méně než rok. Nicméně, plánování a navrhování, získání oficiálních povolení, integrace do jiných plánovacích a vývojových procesů může prodloužit dobu implementace. Rozsáhlé plánování a realizace zeleně (např. rozvoj multifunkčního parku) může trvat několik let. Technická realizace nových zelených ploch je rovněž kratší než úplná ekologická realizace. Může trvat několik let, než vegetace zasazená do zelených ploch nebo jednotlivé NbS, jako jsou zelené střechy, zajistí své plné funkce ekosystému (např. zmírňování změny klimatu nebo schopnost zadržovat vodu a živiny).  

Očekávaná životnost–doba propojené městské zelené infrastruktury by měla být velmi dlouhá, mnohem delší než jednotlivé budovy nebo infrastruktura. Stáří jedné zelené plochy se může lišit od několika stovek let (např. historické parky) po několik let (např. zelené střechy). Životnost -doba singlu N bS se může také lišit, ale cílem je dlouhodobá údržba.