Plánování městské zelené a modré infrastruktury

Jezapotřebí participativních přístupů při plánování městské zelené infrastruktury a v procesunavrhování, provádění a posuzováníNBS. Spolupráce s různými zúčastněnými stranami posiluje předávání znalostí mezi aktéry,přičemž řešenípotenciálních sociálních nebo institucionálních překážek má zásadní význam pro posílení společenského přijetí těchto řešení a nalezení nejlepší možnosti, která zohlední místní sociálně-politický kontext. Významnouúlohuhrají zejména místní a regionální orgány, a proto je nutnásilná horizontální a vertikální spolupráce,důležitáje však takévazba na soukromý sektor.  

Správa městské krajiny je složitý proces, který podléhá protichůdným agendám, jako je bydlení, doprava, obchodní infrastruktura a ekonomika. Městská zelená infrastruktura vyžaduje komplexní plánování a údržbu. Vytvoření celoměstské sítě zelených ploch s propojenými koridory je třeba zvážit a ocenit jako jeden z klíčových typů využívání půdy spolu s dalšími klíčovými odvětvími využívání půdy. Silnými omezujícími faktory mohou být konkurenční a protichůdné zájmy v oblasti využívání půdy, slabá spolupráce s klíčovými zúčastněnými stranami (např. vlastníky půdy, stavebním sektorem, investory) nebo izolované uvažování v městské správě. Nedostatek znalostí o přínosech nebo zkušeností s prováděním nebo navrhováním NBS může způsobit negativní postoje mezi odborníky z praxe, tvůrci politik nebo občany. 

Místní environmentální, sociální, kulturní a institucionální kontext má velký dopad na úspěch plánování UGI a provádění konkrétních NbS. Proto byly pro města vypracovány normy a pokyny založené na důkazech s cílem zajistit účinné a participativní plánování a správu UGI různých NBS, například v několika projektech financovaných EU (např. GREEN SURGE,ThinkNature, Naturvation). Kromě toho integrační a inkluzivní přístupy ke správě, jako je „mozaiková“ správa (kombinující mikroúroveň aktivního občanství s makroúroveň strategického územního plánování, Buijs et al., 2019), jsou dobrými způsoby, jak podpořit sociálně soudržné a kooperativní plánování, provádění a údržbu UGI.

Ztráta zelených ploch, degradace přírodního ekosystému, zhutnění struktury města a rostoucí podíl zpevněné půdy mají negativní dopady na koloběh vody, kvalitu ovzduší, místní teplotu a snižují klimatickou odolnost měst. Ty mají velké ekonomické náklady pro společnost a ekologizaci měst (např. výsadba stromů nebo zakládání nových zelených ploch), obnovu poškozených ekosystémů, volbu málo náročných postupů hospodaření v parcích nebo výstavbu místních řešení inspirovaných přírodou, což může ve srovnání s tradičními inženýrskými řešeními přinést významné přímé úspory na kontrolu odtokové vody nebo záplav. Kromě toho mají tato ekologická opatření také mnoho nepřímých hospodářských přínosů, např. přilákání investorů a vytváření nových pracovních míst pro různá odvětví.  Další výhody mohou souviset se zvýšením ekonomiky cestovního ruchu. Dostupnost zelených ploch může hrát významnou úlohu, která charakterizuje to,co mohou města nabídnout ( Terkenli, et a. 2020), a posunout výběr směrem k nim, zejména v destinacích náchylných k tepelnému stresu (např. v horkém středomořském létě).

Náklady na plánování UGI a implementaci NbS se mohou značně lišit v závislosti na mnoha vnitřních faktorech, jako je prostorové měřítko, využití technologie v řešeních, četnost údržby a potřeba opravy. Náklady na údržbu jsou obvykle nejnižší v přírodních ekosystémech, jako jsou zbývající stanoviště (např. městské lesy nebo mokřady), nebo v polopřírodních ekosystémech (např. nahrazení trávníků loukami). Náklady na zřízení a údržbu některých typů NbS částečně nebo zcela hradí občané (např. městské zemědělství), nevládní organizace (např. opatření na obnovu poškozených stanovišť) nebo soukromé podniky (bouřkové rybníky pro hospodaření s odtokovou vodou). Evropská unie vynaložila velké úsilí na mobilizaci vnitrostátních strategií v Evropě tím, že nabídla finanční podporu prostřednictvím Zelené dohody pro Evropu, posílila předávání znalostí o úspěšných případech (např. atlas městské přírody) a nabídlaveřejné digitální platformy na podporu spolupráce se soukromým a veřejným sektorem (Trhinteligentních měst). 

Zelené plochy a přírodě blízká místa ve městech mohou přispět ke snížení rizika katastrof, zlepšení hospodaření s vodou a vytvoření místních chladicích účinků, aby se lépe vyrovnaly s vysokými teplotami a vlnami veder. Kromě řešení konkrétních problémů v oblasti životního prostředí nabízí zelená a modrá infrastruktura vedlejší přínosy, které přesahují jejich primární účel. Například parky a vodní útvary mohou zlepšit krásu města a zároveň sloužit jako prostory pro volný čas a podporovat duševní a fyzickou pohodu (Nilssona Johansson, 2021).

Mezi další vedlejší přínosy patří: podpora městské biologické rozmanitosti, ukládání uhlíku (zmírňování), zmírňování znečištění ovzduší, nabídka prostor pro rekreaci, zkušenosti s přírodou a zajištění větší sociální, fyzické a duševní pohody. NBS v městských oblastech může přispět k několika cílům udržitelného rozvoje, a zejména k cílům týkajícím se udržitelných měst (11). 

V mnoha členských státech EU již byla městská zelená infrastruktura a řešení inspirovaná přírodou podpořena vnitrostátními právními předpisy týkajícími se územního plánování, hospodaření s dešťovými vodami, povrchových vod nebo ochrany biologické rozmanitosti. Byly vytvořeny pobídky a platby, které podporují zavádění NBS a UGI namísto tradiční šedé infrastruktury. Kromě toho mohou být v místním územním plánování použity zvláštní nástroje, jako je faktor biotopové oblasti (viz například berlínská případová studie), které vyžadují, aby část plochy byla ponechána jako zeleň. Evropská unie důrazně podporuje koncepci zelené infrastruktury a řešení inspirovaných přírodou při zvyšování odolnosti vůči změně klimatu, udržitelného hospodaření s vodou a dobrých životních podmínek lidí a biologické rozmanitosti v evropských městech. Například UGI a NbS jsou považovány za klíčový koncept v: Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 (2020), strategie EU pro zelenou infrastrukturu (2013) a rámcová směrnice EU o vodě. Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu z roku 2021 v neposlední řadě zdůrazňuje, že je důležité podporovat řešení pro přizpůsobení inspirovaná přírodou, a to i prostřednictvím jejich rozšiřování na městské úrovni. 

Dobaprovádění se liší v závislosti na prostorovém měřítku, od několika měsíců po několik let. Například implementace malých NbS, jako jsou zelené stěnynebo místní biofiltry, je poměrně rychlý proces a skutečná doba výstavby trvá méně než rok. Plánování a projektování, získání oficiálních povolení, integrace do dalších plánovacích a vývojových procesů však může prodloužit dobu implementace. Plánování a realizace rozsáhlých zelenýchploch (např. rozvoj multifunkčního parku) může trvat několik let. Technická realizace nových zelených ploch je také kratší než úplná ekologická realizace. Může trvat několik let, než vegetace osázená zelenými plochami nebo jednotlivými NbS,jako jsou zelené střechy, zajistí své plné funkce ekosystému (např.zmírňování změny klimatu neboschopnostzadržovatvodu a živiny).  

Očekávaná životnost–doba propojené městské zelené infrastruktury by měla být velmi dlouhá,mnohem delší než u jednotlivých budov nebo infrastruktury grey. Stáří jedné zeleně se může pohybovat od několika stovek let (např. historické parky) až po několik let (např. zelené střechy). Životnost -čas jednotlivého NbS se může také lišit, ale cílem je ir dlouhodobá údržba.